Organizace pravoslavných církví

(c) Goran tek-en, CC BY-SA 4.0
Časová osa organizace pravoslavných církví (k r. 2022)

Pravoslavné církve tvoří společenství samosprávných (pravoslavných) místních církví, z nichž každá je autokefální, je tedy řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů, který je nositelem titulu patriarcha případně metropolita či arcibiskup.

Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž víru, základní správní – politické principy a liturgickou tradici.

Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny, což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve.

Charakteristika

Základní organizační jednotkou Církve Kristovy je církevní obec – čili farnosti (též církevní obce či parochie) a případně monastýry. Z duchovního hlediska je základní částicí Církve církevní sbor místních pravoslavných věřících, kteří se shromáždili spolu s řádně ustanoveným knězem kolem svatého prestolu a slouží společné svatou Tajinu Eucharistie v jednotě s celou pravoslavnou církví. Každé takové eucharistické společenství je plným projevením celé pravoslavné katolické církve v tom čase a na daném místě s veškerou plností jejích duchovních darů. Svaté Tajiny takto sloužené jsou identické se svatými Tajinami vykonávanými kdekoliv jinde a jindy v jednotě pravoslavné církve a jsou celou pravoslavnou církví uznávané jako pravé a spasitelné.

Božská liturgie je sloužena v byzantském obřadu, v oblastech západního křesťanství se však užívá také Západní ritus pravoslaví.

Metropolita a arcibiskup

V řeckých pravoslavných církvích má arcibiskup přednost před metropolitou (obvykle je však metropolita sám arcibiskupem, přičemž případnou přednost má služebně starší), v ostatních pravoslavných (české, ruské, srbské, bulharské, atd.) církvích má naopak metropolita přednost před arcibiskupem. V obou případech nemá metropolita zvláštní autoritu nad ostatními biskupy, svolává však biskupské synody a obvykle jim předsedá. Proto jsou naroveň postaveny autokefální metropolitní církve i autokefální arcibiskupství.

Společenství pravoslavných církví

Společenství pravoslavných církví se dělí na 17 autokefálních církví, které mají různý stupeň seniority mezi ostatními, a to zejména na základě starobylosti.

Organizace pravoslavných církví (r. 2020)

Starobylé patriarcháty

Pět starobylých patriarchátů, původně známých jako pentarchie, z nichž po roce 1054 jsou pravoslavné pouze čtyři.

Patriarcháty

Autokefální arcibiskupství

Autokefální metropolitní církve

Autonomní pravoslavné církve

V rámci některých autokefálních pravoslavných církví existují ještě autonomní (samostatné) církve.

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

Pravoslavné chrámy v České republice (2016)
Osmikonečný kříž před vstupem do kostela ve Svidníku
Související informace naleznete také v článku Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku.

Místní pravoslavnou církev v těchto zemích tvoří autokefální (samostatnou a nezávislou) jednotku složenou z Pravoslavné církve v českých zemích a Pravoslavné církve na Slovensku. V Česku se česká pravoslavná církev dělí na dvě eparchie (biskupství) – pražskou a olomoucko-brněnskou; v Praze sídlí arcibiskup. Na Slovensku se slovenská pravoslavná církev dělí taktéž na dvě eparchie – prešovskou a michaloveckou, arcibiskup sídlí v Prešově. Druhou místní pravoslavnou církvi oficiálně registrovanou Ministerstvem kultury České republiky je Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice.[1] Vrcholným představitelem české místní církve je metropolita, kterým je zde tradičně volen jeden z arcibiskupů[p 1] (metropolitu volí nejvyšší správní orgán místní církve, jímž je sněm skládající se ze zvolených duchovních i laiků).

Ukrajinská pravoslavná církev

Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. zrušil koncem roku 2018 rozhodnutí Konstantinopolského patriarchátu z roku 1686, kterým se Ukrajinská pravoslavná církev připojila k patriarchátu v Moskvě jako autonomní součást Ruské pravoslavné církve.[2] Z iniciativy ukrajinského prezidenta Petra Porošenka vznikla s požehnáním ekumenického patriarchy Bartoloměje I. sloučením a zánikem dosavadních tří pravoslavných církví na Ukrajině, včetně Moskevského patriarchátu, sjednocená místní autokefální pravoslavná církev Ukrajiny.[3] V reakci na rozhodnutí patriarchy Bartoloměje přerušila Ruská pravoslavná církev s Konstantinopolským patriarchátem veškeré styky.[4][5]

Kult svatých

Pravoslavné církve mají kult svatých, kteří jsou uctíváni jako vzor křesťanských ideálů a věrní následovníci Krista. Všechny pravoslavné církve spolu světce sdílejí. Typická je i značně rozsáhlá titulatura světců.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V současnosti (2023) je podle místní církevní ústavy metropolitou buď arcibiskup pražský nebo prešovský.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organization of the Eastern Orthodox Church na anglické Wikipedii.

  1. ↑ IS CNS. www3.mkcr.cz [online]. [cit. 2019-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-22. 
  2. ↑ Ruské pravoslaví ruší styky s konstantinopolským patriarchou. Týden [online]. 15. října 2018. Dostupné online. 
  3. ↑ Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost. Týden [online]. 12. prosince 2018. Dostupné online. 
  4. ↑ ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě. Lidovky.cz [online]. 3. prosince 2018. Dostupné online. 
  5. ↑ Konec (iluze) ruského světa a hrozba rozkolu světového pravoslaví. !Argument [online]. 20. září 2018 [cit. 2018-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-28. 

Související články

Média použitá na této stránce

Orthodox cross.svg
Greek Orthodox cross
Pravoslavné chrámy v České republice 2016.jpg
Autor: MKoala, Licence: CC BY-SA 4.0
Pravoslavné chrámy v České republice k roku 2016, z publikace vydané Pravoslavnou církví v českých zemích a na Slovensku.
Coptic Cross outline.svg
Autor: David A se, Licence: CC BY-SA 3.0
The Coptic Cross drawn as an outline without inner ornaments
Russian cross.png
Autor: Buho07, Licence: CC BY-SA 4.0
Russian cross
Serbian Cross1.svg
Serbian Cross
Timeline of the History of the main autocephalous Eastern Orthodox Churches, E. Orthodox point of view (2022).svg
(c) Goran tek-en, CC BY-SA 4.0
This is the history of the main autocephalous Eastern Orthodox Churches presented as a timeline.

By "main", I (User:Veverve) mean a) churches wich were recognised as autocephalous by at least one other church - other church which is recognised as autocephalous by the other churches; b) churches which became part of churches wich were recognised as autocephalous by at least one other church - other church which is recognised as autocephalous by the other churches; c) the en:Orthodox Church of Ukraine (its case is complicated, see en:2018 Moscow–Constantinople schism). The UOC-KP after its departure from the OCU was included, because its departure was really soon after its merge, and because it was never clear if it was really part of the Orthodox Church of Ukraine (see en:Conflict between Filaret and Epiphanius).
The timeline starts at the council of Chalcedon, as it appears the Church of Jerusalem was not autocephalous before this council, and the bishop of en:Ælia Capitolina (Jerusalem) was under the Metropolis of Caesarea; it is unclear under whom the Metropolis of Caesarea was under.
For the sake of brievity and clarity, the timeline has an E. Orthodox bias: all Churches are shown as being E. Orthodox since the Council of Chalcedon, with the Church of Rome starting being Roman Catholic in 1054.
The date of autocephaly of the Georgian Orthodox Church may vary wildly depending on the source you look at. I used the latest date which is given in The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity (art. 'Georgia, Patriarchal Orthodox Church of'). John Wiley & Sons. 2011. See this section of the Wikipedia article. The Georgian Orthodox Church's juridictional origin is almost all the time considered as being the Church of Antioch, but once, at the fr:Exarchat de Géorgie, I found the Church of Constantinople as the mother Church of Georgia.


The en:Oriental Orthodox Churches are not shown, because their presence is outside the scope of this timeline.
Bulgarian Orthodox Cross.svg
Autor: Life of Riley, Licence: CC BY-SA 4.0
W3C-validity not checked.
Byzantine Cross icon.svg
Autor: Liturgy, Licence: CC BY-SA 4.0
Black version of Image:ByzantineCross.svg (Byzantine Cross.)
Serbian Orthodoxy cross.svg
Autor: Адреса, Licence: CC BY-SA 3.0
Србски православни крст
Svidnik pravoslavny kriz.jpg
Autor: Peter Zelizňák, Licence: CC BY-SA 3.0
Pravoslávny kríž pred vstupom do cerkvi