Organokovová chemie

Organokovová chemie studuje chemické sloučeniny obsahující vazbu mezi atomem uhlíku a kovu. Některé sloučeniny řazené mezi organokovy ale tuto podmínku nesplňují, např. některé karbonyly, nitrily a kovové komplexy s fosfinovými ligandy. Proto existuje i alternativní definice, podle které organokovové sloučeniny obsahují kovalentní vazbu mezi kovem a jiným prvkem. Organokovová chemie je přechodem mezi organickou a anorganickou chemií.

Důležitými skupinami organokovových sloučenin jsou karbonyly kovů, metaloceny (např. ferrocen) a karbeny. Jako kov může v těchto sloučeninách vystupovat i křemík, arsen nebo bor.

Organokovové sloučeniny nacházejí široké využití jako katalyzátory, např. při zpracování ropy nebo výrobě polymerů.

Rozdělení organokovových sloučenin dle vázaného kovu

• organohořečnaté (Grignardova činidla)
• organolithné
• organoolovnaté
• organozinečnaté

Důležitá data

• 1760 Louis Claude Cadet de Gassicourt zkoumal soli kobaltu a izoloval kakodyl z minerálů kobaltu obsahujících arsen
• 1827 William Christopher Zeise připravil Zeiseho sůl
• 1863 Charles Friedel a James Crafts připravili organochlorosilany
• 1890 Ludwig Mond objevil karbonyl niklu
• 1899 První zmínka o Grignardových reakcích
• 1900 Paul Sabatier se pokouší hydrogenovat organické sloučeniny pomocí kovových katalyzátorů.
• 1912 Nobelova cena pro Victora Grignarda a Paula Sabatiera
• 1930 Henry Gilman připravuje organokupráty lithia
• 1951 Objev ferrocenu (Pauson, Kealy) odstartoval obrovský rozvoj organokovové chemie přechodných prvků.
• 1963 Nobelova cena pro Karla Zieglera a Giulia Natta za Zieglerovy–Nattovy katalyzátory
• 1973 Nobelova cena pro Geoffreye Wilkinsona a Ernst Otto Fischera za sendvičové komplexy
• 2005 Nobelova cena pro Yvese Chauvina, Roberta Grubbse a Richarda Schrocka za disproporcionaci alkenů katalyzovanou kovy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu organokovová chemie na Wikimedia Commons
• Portál Organokovová chemie