Organolity

(c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
Karpatit ze skupiny uhlovodíků

Organolity jsou minerály organického původu. Od ostatních minerálů se liší zdrojem uhlíku v organické hmotě.[1] Do skupiny organolitů se řadí přírodní soli organických kyselin, přírodní uhlovodíky a další. Dříve se mezi organolity řadily i kaustobiolity (např. uhlí a ropa), ty se dnes ale řadí mezi horniny.[2] Mezi minerály byl dříve řazen také jantar, ale Mezinárodní mineralogická asociace ho neuznává[3] (nemá krystalickou strukturu, a tak je řazen mezi mineraloidy).

V systematické mineralogii se organolity řadí do 9. třídy (v některých systémech do 10. třídy). Co do počtu druhů minerálů je třída organolitů nejméně rozsáhlá.[4]

Soli organických kyselin

K roku 2016 rozpoznávala Mezinárodní mineralogická asociace existenci 21 oxalátů (solí kyseliny šťavelové) organického původu. V této skupině se předpokládá existence mnoha dosud neobjevených minerálů.[5] Nálezy oxalátů se často váží na uhelné sloje (např. whewellit, žemčužnikovit), rašelinu (např. fichtelit), guáno (např. oxamit) a další organické materiály.[5]

Vedle oxalátů existují ještě minerály solí kyseliny mravenčí (např. formikait), solí kyseliny octové (např. acetamid)[5] a solí kyseliny kyanurové (joanneumit).[6]

Uhlovodíky

K roku 2016 rozpoznávala Mezinárodní mineralogická asociace existenci deseti uhlovodíkových minerálů organického původu (např. kratochvílit). Pravděpodobnostní modely napovídají, že mnoho dalších minerálů teprve čeká na své objevení.[7]

Další organické minerály

Do této skupiny patří několik minerálů založených na různých dalších organických materiálech (např. urea, kladnoit).

Reference

  1. ↑ NOVOTNÁ, Julie. Šťavelany v horninách a rostlinách. Praha, 2010 [cit. 2019-08-31]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Jan Jehlička. s. 8. Dostupné online.
  2. ↑ KOUŘIMSKÝ, Jiří. Minerály. Praha: Aventinum, 2003. 256 s. ISBN 8071512133. OCLC 85085259 S. 237. 
  3. ↑ Amber Mineral Data. www.webmineral.com [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ IX. třída: Organické substance. Přehled minerálů a hornin | E-learning Katedry biologie PdF MU [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c M. HAZEN, Robert, et al. Carbon mineral ecology: Predicting the undiscovered minerals of carbon. S. 897. American Mineralogist, Volume 101 [online]. 2016 [cit. 2019-08-31]. S. 897. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Joanneumite. www.mindat.org [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ M. HAZEN, Robert, et al. Carbon mineral ecology: Predicting the undiscovered minerals of carbon. S. 895–896. American Mineralogist, Volume 101 [online]. 2016 [cit. 2019-08-31]. S. 895–896. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Carpathite-258272.jpg
(c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
Carpathite
Locality: Picacho Mine (Picachos Mine; Los Picachos Mine; Picahotes Mine; Benta Mine; Hernandez Mine; Ramirez Mine; Bonanza Mine), New Idria District, Diablo Range, San Benito County, California, USA (Locality at mindat.org)
Size: 5.3 x 4.1 x 2.8 cm.
Carpathite (aka Karpatite) is a very rare organic species, being a polycyclic aromatic hydrocarbon (PAH). This striking specimen from the old Picacho Mercury Mine of California features a very interesting radial spray of highly lustrous, canary-yellow carpathite lathes to 2.0 cm on starkly contrasting, sparkly, drusy quartz. Another crossed cluster of crystals above reach 3.0 cm. Scattered about are red blebs of cinnabar. A very rich, fine and highly representative example of this rare species from this well-known locale. Highly fluorescent, as well.