Organum

Organum (z řeckého organon = nástroj, též diafonie = dvojzvuk) je nejstarší skladebnou technikou středověkého evropského vícehlasu, používanou mezi 9.11. stoletím.

Vývoj

Musica enchiriadis (organum Rex Coeli)

Organum vzniklo v raném středověku v hudební praxi gregoriánského zpěvu (prvním pramenem v Evropě je Musica enchiriadis z 9. století). Jedná se o dvouhlasý zpěv, jehož základem je vedoucí hlas vox principalis (též tenor, či cantus firmus). K němu se nejprve přidá samostatný druhý hlas (vox organalis), který se pohybuje tvrdošíjně paralelním pohybem. Tento zpočátku improvizace|improvizovaný vícehlasý zpěv, doprovázený zejména varhanami v týchž paralelách, se ve středověku přenesl do pěveckých škol některých klášterů a katedrál.

Prvním dokladem, který srozumitelně popisuje organální praxi, je Musica enchiriadis (kolem roku 895), pojednání, které bylo dříve připisováno (zřejmě nesprávně) mnichu Hucbaldovi (asi 840-930). Podle tohoto spisu organální praxe v žádném případě nebyla chápána jako vícehlas v moderním smyslu, přídavný hlas měl za úkol toliko zesílit jednohlasý zpěv. Z Musica enchiriadis je rovněž patrné, že bylo akceptováno zdvojení oktáv, které byly u vícehlasých skladeb mužských nebo chlapeckých sborů nevyhnutelné. Používal se rovněž doprovod hlasů nástroji. Druhý spis Scholia enchiriadis pak důkladně celé téma popisuje.

Druhy organa

Podle kompozičního systému rozeznáváme

  • paralelní organum (souběžné)
  • laterální organum (stranné)
  • organum purum (zde se ve druhém hlasu klene nad tenorem rozložitá melodie, členěná do jednotlivých motivů. Tato skladebná technika byla vytvořena a zdokumentována mistrem Leoninem (Notredamská škola) ve sbírce Magnus liber organi) a
  • organum duplum (zde je chorální melodie druhého hlasu v opačném gardu doprovázena hlasem vrchním)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Musica enchiriadis Rex celi.png
Früheste Darstellung eines Organums in der ältesten Abschrift (10. Jh.) der "Musica enchiriadis": Bamberg, Staatsbibliothek, Msc.Var.1, fol. 57r