Orhan I.

Orhan I.
bej, gazi
Portrét
Osmanská miniatura s Orhanem Gazim ze 16. století
Náboženstvíislám
Narození1281
Söğüt
Úmrtíbřezen 1362
Bursa
PohřbenBursa
NástupceMurad I.
ManželkaNilüfer Hatun
Asporça Hatun
Theodora Hatun
Eftandise Hatun
PotomciMurad I.
Sulejman Paša
Şehzade Halil
Şehzade Ibrahim
Şehzade Kasim
Fatma Hatunof
Selcuk Hatunof
DynastieOsmanská
OtecOsman I.
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orhan (1281 – březen 1362) byl druhý osmanský bej (česky překládáno slovem emír) v letech 1326–1362 po svém otci, zakladateli osmanské dynastie Osmanovi I. Během své velmi dlouhé vlády významně upevnil a rozšířil moc osmanského státu hlavně na úkor Byzantské říše.

Život

Orhan I. Gazi

Roku 1326 dobyl byzantské město Bursu, která se poté stala rezidencí osmanských vládců. Následně zaměřil svou energii na ovládnutí zbytku severozápadní Anatolie. Velká část této oblasti byla stále pod kontrolou Byzantské říše a jemu se podařilo zvítězit v bitvě u Pelekanonu nad byzantským císařem Andronikosem III Palaiologosem. Také obsadil území Karasids Balıkesir a Ahis Ankara.

Rozloha bejliku za vlády 2. vládce Orhana (1326–1362)

Ze série byzantských občanských válek po dosazení devítiletého císaře Jana V. Palaiologa vytěžil Orhan maximum. V občanské válce 1341–1347 regent Jan VI. Kantakuzenos provdal svoji dceru právě Orhanovi, čímž se osmanská vojska zapojila do bojů proti císařově vdově Anně Savojské. Následkem tohoto spojenectví získal Orhan pod svoji kontrolu Thrákii. V další byzantské občanské válce 1352–1357 využil Jan Kantakuzenos osmanská vojska proti samotnému císaři Janu V. a díky tomu Osmané obsadili v roce 1352 pevnost Cimpe na evropském poloostrově Gallipoli.

V době jeho smrti ovládali Osmané hlavní přístupové trasy a expanze do Evropy mohla dále pokračovat.

Je po něm pojmenována mešita v İzniku, který dobyl na byzantské říši.

Konkubíny a manželky

  • Nilüfer Hatun – první manželka panovníka, matka jeho následníka Murada I., společně měli ještě syna Kasima
  • Asporça Hatun – druhá manželka panovníka, matka prince Ibrahima a princezen Fatmy a Selcuk Hatunof
  • Theodora Hatun – byzantská princezna, panovníkova pátá manželka, matka prince Halila
  • Eftandise Hatun – se panovníkem nezplodila žádné potomky

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orhan na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Předchůdce:
Osman I.		Znak z doby nástupuOsmanský bej
1326–1362		Znak z doby konce vládyNástupce:
Murad I.

Média použitá na této stránce

Ottoman red flag.svg
According to Rıza Nur, sultan Selim I (1512-20) had a white personal flag, while the Ottoman Army flag was red (kızıl bayrak). During Süleyman I's reign (1520-66) the janissaries had a white flag while the timariot cavalry had a red flag. It was used as the Ottoman civic and merchant flag from 1793 to 1923.
Coat of arms of the Ottoman Empire (1882–1922).svg
Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
Tughra of Orhan.svg
Tughra (i.e., seal or signature) of w:Orhan, Sultan of the Ottoman Empire (1326-1359). This is the first tughra ever used by an Ottoman sultan. An explanation of the different elements composing the tughra can be found here.
Metehanzade orhangazi.jpg
Detail of an Ottoman miniature painting depicting Orhan, Sultan of the Ottoman Empire from 1326 to 1360. The painting is preserved at the Topkapı Palace Museum in Istanbul, Turkey.