Orit Farkaš-Hakohen

Orit Farkaš-Hakohen אורית פרקש-הכהן Orit Farkash-Hacohen
29. ministryně vědy a technologie
Úřadující
Ve funkci od: 13. června 2021
Prezident	Re'uven Rivlin a Jicchak Herzog
Předseda vlády	Naftali Bennett
Předchůdce	Jizhar Šaj
22. ministryně turismu
Ve funkci: 14. října 2020 – 13. června 2021
Prezident	Re'uven Rivlin
Předseda vlády	Benjamin Netanjahu
Předchůdce	Asaf Zamir
Nástupce	Jo'el Razvozov
7. ministryně pro strategické záležitosti
Ve funkci: 17. května 2020 – 30. listopadu 2020
Prezident	Re'uven Rivlin
Předseda vlády	Benjamin Netanjahu
Předchůdce	Gil'ad Erdan
Nástupce	Michael Biton
Stranická příslušnost
Členství	Kachol lavan
Narození	29. prosince 1970 (51 let) Petach Tikva Izrael Izrael
Alma mater	Hebrejská univerzita v Jeruzalémě Harvardova univerzita
Profese	advokátka, právnička, politička
Commons	Orit Farkash-Hacohen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orit Farkaš-Hakohen (hebrejsky אורית פרקש-הכהן‎, anglicky Orit Farkash-Hacohen; * 29. prosince 1970 Petach Tikva, Izrael) je izraelská politička a právnička, která od 13. června 2021 zastává funkci ministryně vědy a technologie. V minulosti působila jako ministryně pro strategické záležitosti a ministryně turismu, poslankyně Knesetu za stranu Kachol lavan a předsedkyně energetického úřadu.

Životopis

Farkaš-Hakohen se narodila v Petach Tikvě do rodiny rumunského přistěhovalce Michaela Farkaše a polské přistěhovalkyně Šošany Farkaš (rozené Messenberg). Vyrůstala v Ašdodu a navštěvovala školu v Kfar Saba. Národní vojenskou službu absolvovala v nemocnici Ša'arej cedek v Jeruzalémě. Po ukončení národní vojenské služby vystudovala právnickou fakultu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po praxi u okresního a vrchního soudu, kde ji zaučovala Dalia Dorner, pracovala v advokátní kanceláři E.S. Shimron, I. Molho, Persky & Co. Po pěti letech odešla pracovat do antimonopolního úřadu a stala se hlavou týmu pro řešení sporů.

V roce 2003 se stala právním poradcem energetického úřadu. V letech 2006–2007 navštěvovala Harvardovu univerzitu, kde v rámci programu Wexner Foundation zaměřujícího se na rozvoj veřejných činitelů v Izraeli získala magisterský titul v oblasti veřejné správy.^[1] V září 2011 byla jmenována dočasnou předsedkyní energetického úřadu^[2] a v březnu 2012 byla jmenována stálou předsedkyní. V srpnu 2015 bylo oznámeno, že byla sociálně-ekonomickým kabinetem sesazena z funkce předsedkyně na základě požadavku premiéra Benjamina Netanjahua a ministra energetiky a vodních zdrojů Juvala Steinitze.^[3] Její funkční období v čele energetického úřadu skončilo na konci téhož roku.

Politická kariéra

V roce 2019 vstoupila do strany Chosen le-Jisra'el vedené bývalým náčelníkem Generálního štábu Izraelských obranných sil Binjaminem Gancem. Poté, co se strana stala součástí aliance Kachol lavan pro volby do Knesetu v dubnu 2019, získala patnácté místo na společné kandidátce^[4] a byla zvolena do Knesetu, protože aliance získala celkem 35 křesel. Znovu byla zvolena v září 2019 a v březnu 2020.

Dne 17. května 2020 byla v rámci 35. vlády jmenována ministryní pro strategické záležitosti.^[5] Dne 2. října, po odstoupení ministra Asafa Zamira z vlády, bylo rozhodnuto, že ho nahradí ve funkci ministra turismu a odstoupí z Knesetu.^[6][7][8] Dne 30. listopadu ukončila své působení ve funkci ministryně pro strategické záležitosti.

V září 2020 se rozhodla vyčlenit finanční prostředky, z nichž by se podle plánu financovalo zpřístupnění Jeskyně patriarchů v Hebronu pro zdravotně postižené.^[9]

Její úřad nabídl vládě řádný odborný model, podle kterého by mohla v budoucnu rozhodovat o schválení zahraničních investic do konkrétní infrastruktury.^[10] Ministerstvo obrany tuto nabídku přijalo a Šin bet se podílel na vývoji tohoto modelu.

Ministerstvo turismu stanovilo, že 400 hotelů obdrží od ministerstva granty v celkové výši 60 milionů nových izraelských šekelů v první ze tří fází.^[11]

Ve volbách do Knesetu v roce 2021 se umístila na pátém místě kandidátní listiny (strana získala celkem 8 křesel).^[12]

Po ustanovení 36. vlády byla jmenována ministryní vědy a technologie.

Její úřad propagoval fond na podporu akademické sféry a začínajících podniků.^[13]

Osobní život

Farkaš-Hakohen je vdaná za Odeda Hakohena a mají čtyři děti. Rodina žije v Jeruzalémě. Její sestra Inbar Weiss působí jako městská inženýrka v Bejt Šemeš.

Vybrané publikace

• Facing a Gas Monopoly: The Power Game [online]. Harvardova univerzita [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
• Social Media Giants: Free Speech Is Not Hate Speech | Opinion [online]. NewsWeek, 2020-07-22 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
• UAE-Israel partnership will advance peace in Middle East [online]. GulfNews, 2020-09-22 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Orit Farkash-Hacohen na anglické Wikipedii a אורית פרקש-הכהן‎ na hebrejské Wikipedii.

Související články

• Vláda Naftali Bennetta

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orit Farkaš-Hakohen na Wikimedia Commons

• Orit Farkaš-Hakohen na stránkách Knesetu (anglicky)
• Orit Farkaš-Hakohen na stránkách Knesetu (hebrejsky)
• Orit Farkaš-Hakohen na Wexner Foundation (anglicky)
• הכירו את האישה שקובעת כמה תשלמו על החשמל na Globes (hebrejsky)
• "זה היה גרוע יותר ממה שנכתב בעיתונים": האישה שנתניהו הדיח באה לסגור חשבון na TheMarker (hebrejsky)
• אורית פרקש־הכהן: "העיסוק בבג"ץ יצא מכל פרופורציה" na Makor rišon (hebrejsky)
• שרת התיירות חולמת על 100 אלף מבקרים בשנה מאיחוד האמירויות - ועל תיירי "1+1" na TheMarker (hebrejsky)