Oronymum

Oronymum je vlastní jméno tvaru vertikální členitosti zemského povrchu, např. hory, kopce, vrcholu, pohoří či horského masivu, vrchoviny, vysočiny, údolí, rokle, strže, propasti, nížiny, sedla, plošiny, jeskyně a podobně. Oronymum je typ toponyma, vlastního jména místního.

Hory a kopce se často pojmenovávají metaforicky podle tvaru (homole, špičák), pohoří a nížiny často metonymicky podle jména řeky, která z pohoří vychází nebo nížinou protéká. Roli v pojmenování hory může hrát i absence lesního porostu nebo dlouhodobé či trvalé setrvání sněhu u vrcholu (Sněžník, Plešivec, Lysá hora), barva porostu (Černá hora, Bílá hora). Mnohá oronyma a hydronyma mají dávný původ a pocházejí z jazyka kmene či národa, který již území neobývá.

• Šmilauer, Vladimír: Úvod do toponomastiky, Praha, 1963
• Lanzová, Eva: Oronyma na Šumavě (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1978)
• Jílek, Jindřich: Oronyma Jizerských hor (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1979)
• Malenínská, Jitka: Oronyma Českého středohoří (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1979)
• Malenínská, Jitka: Oronyma Českého středohoří, Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice, Severočeskou přírodou, Příloha 1984/1, 73 s.
• Poepperlová, Hana: Oronyma Krušných hor (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1979)
• Adlerová, Marcela: Oronyma Slavkovského lesa (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1980)
• Vávra, Jindřich: Oronyma Slavkovského lesa (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1984)
• Bednářová, Marcela: Oronyma jižní Vrchoviny (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1984)
• Hlaváčová, Jana: Oronyma severní části Českomoravské vrchoviny (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1984)
• Šmejdová, Ivana: Oronyma Krkonoš (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1984)
• Augusta, B.: Oronyma českého Švýcarska (Filosofická fakulta UK v Praze, diplomová práce, 1995, G-232/95, 6893)