Ortorula

Ortorula nebo řidčeji leukokratní rula je metamorfovaná hornina, která vznikla přeměnou kyselých až intermediárních vyvřelých hornin jako jsou granitoidy, granodiority, křemité diority a další^[1], v amfibolitové facii.

Termín ortorula (orthogneiss) zavedl v roce 1891 Heinrich Rosenbusch.

Vznik

Ortoruly vznikají více způsoby:

• jako produkt regionální metamorfózy takzvaných křemenno-živcových hornin, tedy kyselých a intermediárních protolitů v amfibolitové facii. Je součástí řady: porfyroid - ortorula - světlý granulit
• parciálním tavením pararul a usměrněním světlé složky (tzv. leukosóm) v migmatitech^[2].
• synkynematickou intruzí granitů do mobilních střižných zón za vzniku usměrněné rovnoběžně plošné stavby živců a slíd^[2].
• plastickou deformací živců, křemene a slíd, vznikají mylonitické ortoruly^[2].

Samostatnou genetickou kategorií jsou alkalické ortoruly s vyšším obsahem modrých alkalických amfibolů (riebeckit, arfvedsonit) a pyroxenů (egirín). Ve vyšší části amfibolitové facie taktéž vznikají tzv. vysokostupňové ortoruly bez muskovitu, s převládajícím ortoklasem a aluminosilikáty (kyanit, sillimanit) a granáty^[2].

Vlastnosti a minerální složení

Jde o hrubo až středozrnné, výrazně břidličnaté horniny, ve kterých převládá křemen, biotit, muskovit, draselný živec, méně častý je plagioklas. Vedlejší minerály jsou granáty, kyanit, případně amfibol^[2].

Výskyt

V Českém masivu se ortoruly běžně vyskytují v Krušných horách. Některé v Čechách se vyskytující ruly mají i své lokální názvy jako bítešská rula, bechyňská rula, mirotické a starosedelské, stejně jako část kouřimských rul^[3].

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ortorula na slovenské Wikipedii.

Související články

• Rula