Osimská smlouva

Ministři zahraničních věcí Jugoslávie (vlevo) a Itálie (vpravo) Miloš Minić a Mariano Rumor si po podpisu smlouvy z Osima potřásají rukou o hranicích obou zemí v blízkosti Terstu.

Osimská smlouva (srbochorvatsky Osimski sporazum/Осимски споразум, italsky trattato di Osimo) je mezinárodní smlouva, která potvrdila hranici mezi Itálií a SFR Jugoslávií na Istrijském poloostrově. Podepsána byla 10. listopadu 1975 v italském městě Osimo.[1] Za italskou stranu ho podepsal Eugenio Carbone, za jugoslávskou Miloš Minić, tehdejší ministr zahraničí. V platnost vstoupila 11. října 1977.

Smlouva je založena na starším memorandu o porozumění, které bylo podepsáno v roce 1954 v Londýně. Civilní správa nad Svobodným územím Terst byla rozdělena mezi Itálii (spravující "zónu A") a Jugoslávii (spravující "zónu B"). Podle Osimské smlouvy se tato území stala nedílnými součástmi obou zmíněných zemí. Její součástí byly také i pravidla o ochraně menšin, vzájemné spolupráci obou zemí a hospodářském rozvoji.[1]

V Itálii vyvolalo na politické scéně podepsání smlouvy skandál, neboť bylo připraveno tajně, bez předchozího informování veřejnosti.

Reference

  1. ↑ a b PETRANOVIĆ, Branko. Istorija Jugoslavije 1918-1978. Bělehrad: Nolit, 1981. Kapitola Socijalistička Jugoslavija, s. 604. (srbochorvatština) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

1975 Treaty of Osimo.jpg
The ministers of Foreign Affairs of Yugoslavia (left) and Italy (right) Miloš Minić and Mariano Rumor handshake after the signing of the Treaty of Osimo about the borders of the two countries in proximity of Trieste.