Osladič
Osladič | |
---|---|
Osladič virginský (Polypodium virginianum) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | kapraďorosty (Monilophyta) |
Třída | kapradiny (Polypodiopsida) |
Řád | osladičotvaré (Polypodiales) |
Čeleď | osladičovité (Polypodiaceae) |
Rod | osladič (Polypodium) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osladič (Polypodium) je rod kapradin z čeledi osladičovité. Jsou to vytrvalé oddenkaté kapradiny se zpeřeně členěnými listy, rostoucí nejčastěji jako epifyty na stromech nebo na skalách. Rod zahrnuje asi 59 druhů a je rozšířen v Eurasii a Severní i Jižní Americe, v malé míře i v Africe. V České republice rostou dva druhy, běžně rozšířený osladič obecný a mnohem vzácnější osladič přehlížený. Osladič obecný je používán v bylinném léčení a občas je pěstován jako stínomilná trvalka či skalnička. Oddenky některých druhů osladiče mají výrazně sladkou chuť, což je způsobeno obsahem saponinů.
Popis
Osladiče jsou vytrvalé, drobné až středně velké kapradiny s dlouhým, plazivým a většinou větveným oddenkem, rostoucí nejčastěji na skalních podkladech, řidčeji na zemi nebo jako epifyty na kmenech a větvích dřevin. Oddenek bývá pokrytý jednolitě hnědými nebo dvoubarevnými, kopinatými až vejčitými šupinami s celistvým až zoubkatým okrajem. U některých druhů dosahuje délka listů až 90 cm. Sterilní a fertilní listy jsou stejné a mohou z oddenku vyrůstat buď nahloučeně nebo oddáleně. Řapík je slámově zbarvený, při bázi článkovaný, poněkud zploštělý nebo na líci vyhloubený anebo oblý. Čepel bývá široce vejčitá až trojúhelníkovitá, zpeřeně členěná, u některých druhů při bázi zpeřeně složená. Nebývá nápadně nasivělá ani pokrytá šupinkami. Listových segmentů bývá 5 až 25 párů, jsou celokrajné nebo na okraji pilovité. Výtrusné kupky jsou okrouhlé, uspořádané v jedné řadě na každé straně spodní strany čepele fertilního listu, často pouze při jeho koncové části. Vyrůstají na konci jednoduché žilky a nejsou kryté ostěrou. Sporangia jsou dlouze stopkatá, s prstencem tvořeným asi 20 ztlustlými buňkami. Spory jsou žluté, eliptického tvaru, s bradavčitým povrchem. Prokel je zelený, lupenitý, nadzemní.[1][2][3]
- Osladič obecný, rostoucí jako epifyt
- Osladič makaronéský (Polypodium macaronesicum)
- Polypodium pellucidum na Havaji
- Strom obrostlý osladičem Polypodium glycyrrhiza
- Výtrusné kupky osladiče obecného
- Makrofotografie řezu výtrusnou kupkou osladiče
- Makrofotografie proklu osladiče obecného
Rozšíření
Rod osladič zahrnuje celosvětově asi 59 druhů. Celkový areál rodu zahrnuje většinu temperátní Eurasie, severní a jižní Afriku a Severní i Jižní Ameriku. Centrum druhové diverzity je v Mexiku (asi 24 druhů, z toho 7 endemických) a Střední Americe (asi 21 druhů).[4] Rod zcela chybí v jižní a jihovýchodní Asii, Austrálii, Novém Zélandu a Madagaskaru.[4] V České republice rostou dva zástupci. Osladič obecný (Polypodium vulgare) je rozšířen na území téměř celého státu, přičemž nejhojněji roste ve středních a vyšších polohách na kyselých podkladech. Osladič přehlížený (Polypodium interjectum) je v ČR velmi vzácný a roste spíše na úživných podkladech (výlevné vyvřeliny, vápence, buližníky) ve středních polohách.[1] V teplých částech Evropy (Středomoří, Britské ostrovy) roste dále osladič jižní (Polypodium cambricum). Do jihozápadního Španělska zasahuje osladič makaronéský (Polypodium macaronesicum), rozšířený v Makaronésii (Madeira, Kanárské ostrovy, Azory).[5]
Nejrozsáhlejší areál má osladič sibiřský (Polypodium sibiricum), rozšířený v severní a východní Asii, Kanadě a na Aljašce. Druh se vyskytuje i v subarktických oblastech včetně Grónska. Osladič obecný má disjunktní areál, zahrnující celou Evropu včetně Islandu, jihozápadní Asii, Altaj, západní Sibiř, čínský Sin-ťiang, východní Asii, Maroko a jižní Afriku. Osladič přehlížený se vyskytuje v Evropě a jihozápadní Asii. Osladič jižní je rozšířen od atlantických a jižních oblastí Evropy po Kavkaz a v severní Africe. V USA se vyskytuje 10 druhů osladičů, z nichž 7 zasahuje i Kanady. Afrika je na osladiče chudá, mimo osladiče obecného se zde vyskytuje pouze druh Polypodium ensiforme, který je endemitem jihoafrického Kapska.
Ekologické interakce
Mexické druhy Polypodium plebeium a Polypodium lepidotrichum mají na listech nektária, která vyhledávají mravenci živící se nektarem. Tito mravenci rostliny na oplátku ochraňují před larvami blanokřídlého hmyzu z čeledi hřebenulovití (Diprionidae), které ožírají mladé listy.[6] Osladiči se živí housenky některých druhů můr z čeledi Erebidae: ve Starém světě Achaea janata, v Severní Americe Callopistria floridensis.[7]
Obsahové látky
Oddenky některých druhů osladičů mají intenzivně sladkou chuť, která je způsobena obsahem saponinů. U osladiče obecného je hlavní sladkou látkou osladin.[8] Z oddenků byl také izolován polypodosaponin, steroidy a triterpenoidy.[9][10] V minulosti byl mylně uváděn obsah saponinu glycyrrhizinu.[11] Hořkosladké oddenky druhu Polypodium glycyrrhiza, rozšířeného na Kamčatce a v západních oblastech Severní Ameriky, obsahují silně sladký polyposid A, který je 600x sladivější než 6% roztok sacharózy.[12][9] Hořká chuť je způsobena obsahem afzelechin-7-O-β-D-apiosidu.[13]
Taxonomie
Rod Polypodium je v rámci čeledi Polypodiaceae řazen do podčeledi Polypodioideae. V minulosti byl rod pojímán mnohem šířeji a byla do něj řazena široká paleta různých druhů kapradin.[14]
Zástupci
- osladič jižní (Polypodium cambricum)
- osladič makaronéský (Polypodium macaronesicum)
- osladič obecný (Polypodium vulgare)
- osladič přehlížený (Polypodium interjectum)
- osladič sibiřský (Polypodium sibiricum)
- osladič virginský (Polypodium virginianum)[1][15][16]
Význam
Oddenek osladiče obecného je v bylinném léčení používán při zánětu průdušek a proti hlístům, v lidové medicíně i při nemocech žlučníku a zácpě.[11] V indické medicíně je používán také při poruchách trávení a kožních chorobách.[17] Osladič obecný je občas pěstován jako stínomilná trvalka či skalnička. Občas se pěstují i některé teplomilné druhy, zejména osladič jižní a severoamerický druh Polypodium scouleri.[18]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
- ↑ LU, Shugang; HAUFLER, Christopher. Flora of China: Polypodium [online]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ HAUFLER, Christopher H. et al. Flora of North America: Polypodium [online]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOPTUR, Susanne; RICO-GRAY, Victor; PALACIOS-RIOS, Mónica. Ant protection of the nectaried fern Polypodium plebeium in central Mexico. American Journal of Botany. 1998, čís. 85(5).
- ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ YAMADA, Hidetoshi; NISHISAWA, Mugio; KATAYAMA, Chuji. Osladin, a sweet principle of Polypodium vulgare. Structure revision.. Tetrahedron Letters. 1992, čís. 33(28).
- ↑ a b HOSTETTMANN, K.; MARSTON, A. Chemistry and Pharmacology of Natural Products. Saponins.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-521-32970-1. (anglicky)
- ↑ GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky)
- ↑ a b KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970.
- ↑ KIM, Jinwoong et al. Polyposide A, an intensely sweet constituent of the rhizomes of Polypodium glycyrrhiza. Journal of Natural Products. Nov.-Dec. 1988, čís. 51(6).
- ↑ KIM, Jinwoong et al. Use of the selective inept NMR technique in the structure elucidation of (+)-afzelechin-7-O-β-D-apioside, a bitter principle of Polypodium glycyrrhiza. Tetrahedron Letters. 1987, čís. 28(32).
- ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 1. Berlin: Springer, 1990. ISBN 978-3-642-08080-7. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2020-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
- ↑ Biolib [online]. Dostupné online.
- ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)
- ↑ SCHMID, W. George. Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu osladič na Wikimedia Commons
- Taxon Polypodium ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Jon Houseman, Licence: CC BY-SA 3.0
Cross section of a Polypodium sorus. A=Epidermis, B=Spore, C=Sporangia, D=Annulus. Scale=0.35mm.
Autor: Katja Schulz from Washington, D. C., USA, Licence: CC BY 2.0
Polypodium virginianum. Rock Creek Park, Washington, DC, USA.
Autor: pfly, Licence: CC BY-SA 2.0
Epiphytes, Ferns on a tree. – "Aerial Garden. I love the maple trees in the Pacific Northwest that are totally bedecked with mosses, lichens, and ferns. Some trees are whole ecosystems." Tacoma. USA.
Autor: Björn S..., Licence: CC BY-SA 2.0
Common Polypody - Polypodium vulgare
Autor: Viséan, Licence: CC BY-SA 4.0
The prothallium (prothallus) of Polypodium vulgare. Taken with a light microscope on x4 magnification.
Autor: Geolina163, Licence: CC BY-SA 3.0
Berchtesgaden: Geotop Zauberwald am Hintersee: Baumfarne und Moose
(c) Forest & Kim Starr, CC BY 3.0
Polypodium pellucidum (habit). Location: Maui, Puu o Maui Haleakala National Park
Autor: Johan N, Licence: CC BY-SA 3.0
Polypodium macaronesicum, Los Tilos,La Palma (Spain)
Stamp of Belarus