Oslavanské povstání

Oslavanské povstání
Trvání	10. prosince - 23. prosince 1920 ukončení stanného práva
Místo	Oslavany, Československo
Výsledek	Povstalci se vzdali
Strany
Československo radikální levice
Velitelé
Generál Podhajský 1. zásah major Jan Zázvorka 2. zásah Hynek Sponner npor. Fox bez velitele
Síla
1. zásah 150 vojáků, 20 četníků 2. zásah 1500 vojáků cca 5000
Ztráty
Beze ztrát 1 zraněný četník pučisté se vzdali 8 zraněných.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oslavanské povstání proběhlo v Oslavanech v prosinci 1920, organizovalo jej radikální levé křídlo sociální demokracie, tedy komunisté.

Povstání a prosinec 1920

Poté, kdy se v Rusku dostali k moci bolševici, aktivizovali se i levicoví radikálové ve střední Evropě. Maďarská radikální levicová skupina iniciovala vznik Slovenské republiky rad a tyto události byly stále ještě živé i v prosinci 1920. V Československu se radikalizovala nálada uvnitř levicových stran, především v sociálně demokratické straně, kde došlo k rozkolu a k obsazení Lidového domu v Praze. Obsazení levým křídlem vedlo k reakci, při které se rozštěpila Československá sociálně demokratická strana dělnická. Pravé křídlo této strany oslovilo státní orgány a žádalo o zásah, který se uskutečnil dne 9. prosince 1920. Stoupenci levého křídla vyhlásili na 10. prosince generální stávku, která byla ukončena následující den.

Požadavky stávky

• Požadavek Lidovému domu /body 1-3/
• Ekonomické požadavky /zvýšení mezd, kontrola nad zásobováním, vydání nevyužitých bytů dělnictvu – body 6-7/
• Politické /odstoupení vlády, úplná tisková svoboda, spolčovací a shromažďovací – body 4-5/.

Oslavany

Centrem levicového hnutí na Moravě nebylo Ostravsko (to podporovalo pravé křídlo sociální demokracie), ale Oslavansko. Jedno z center uhelné Rosicko-oslavanské pánve, kde se uhlí těžilo od počátku 19. století pro brněnské továrny a od roku 1913 se uhlí těžilo i pro místní elektrárnu. Oslavanská elektrárna zásobovala město Brno i jeho továrny. Dne 10. prosince řada brněnských továren nemohla vyrábět kvůli stávce v Oslavanech, stávka na elektrárně byla poté následující den zrušena. Dne 12. prosince bylo ale rozhodnuto o obnovení stávky, tedy od 13. prosince 1920. Stávka byla vyhlášena jako vyjádření nesouhlasu s výsledkem sporu o Lidový dům v Praze a organizovalo ji radikalizované levé křídlo v sociální demokracii. Jednalo se o protest proti výroku Nejvyššího soudu, který v nároku na Lidový dům upřednostnil pravicovou frakci ve straně.

První zásah

Bylo rozhodnuto o vyslání vojenské asistence a prvním zásahem v Oslavanech byl pověřen jeden prapor 10. pěšího pluku pod vedením majora Jana Zázvorky. V pondělí 13. prosince 1920 byla Zázvorkovými oddíly a 20 četníky obsazena pošta, elektrárna a železniční stanice. Armáda situaci nepodceňovala, ale v Oslavanech se konal tábor lidu, při kterém došlo k pobouření jeho účastníků zásahem vojska.

V 11:00 hodin se v Oslavanech radikalizuje pětitisícový dav na náměstí před starou školou, který se vzápětí vydal k železniční stanici a část davu se obrátila k obsazené elektrárně. Podle vojenské správy došlo k odzbrojení nejdříve oddílu vojáků na poště (zde velel četník Winklera, pravděpodobně zastupoval civilní orgány). Poté se vzdala pučistům posádka na stanici železnice, zde velel jeden důstojník a 22 vojáků. Dále došlo na stanici k odzbrojení příchozí posily, ta dorazila pod vedením poručíka Zezuly, ale byla pučisty napadena a zbavena zbraní již ve stádiu, kdy vystupovala na nádraží z vlaku.

Poté asi 150 ozbrojených dělníků zaútočilo na elektrárnu, kterou rychle obsadili a odzbrojili všechny vojáky a četníky. Kořist vzbouřenců byla výrazná a mohla způsobit trvalejší problémy (4 kulomety, 305 pušek a 25 000 nábojů). Obsazení elektrárny proběhlo bez výstřelu a bylo pravděpodobné, že se několik vojáků přidalo na stranu vzbouřenců. Na jaře roku 1920 se vyskytly dva další případy odepření poslušnosti, v Nymburku, kde se vojáci přidali na stranu demonstrace a druhý se odehrál v Opavě (povstání v kasárnách). Vzbouřenci obsadili i cukrovar, velkostatek, obecní úřad a další důležité body v Oslavanech, ale i v Ivančicích a v dalších okolních obcích.

Druhý zásah v Oslavanech (Sponnerův) a potlačení povstání

V Brně a okolí (Blanensko, Boskovicko) zavládla po Oslavanském puči panika. Hrozilo, že by se revoluce mohla rozšířit i do města a do jiných částí republiky. Strážní služba byla svěřena nejen četníkům, ale i dobrovolníkům z organizací jako Sokol, Orel, Československá obec legionářská, jejichž příslušníci sloužili většinou neozbrojeni jako demonstrace síly a dohled nad udržením pořádku a obsadili většinou strategické úřady – pošty, radnice atd. Poté byl do Oslavan byl vyslán silný vojenský oddíl, velel mu pplk. Hynek Sponner, velitel 24. pluku.

Skladba Sponnerova oddílu

Sponnerův oddíl byl již vyzbrojen dělostřelectvem a letadly.

• II. prapor 3. pluku, I. prapor 27. pluku a III. prapor 24. pluku
• Lehká dělostřelecká baterie 6. dělostřeleckého pluku, četa světlometů a spojovací četa II. telegrafického praporu.
• Od leteckého pluku č. 2 půjčena 3 letadla. Použita na demonstraci síly nad Brnem a přelétala i nad Oslavany.

Rozkaz zněl: „Obsaďte s touto skupinou Oslavany a zjednejte státní pořádek, když třeba násilím, v revíru rosicko-oslavanském.“

V noci z 13. na 14. prosince zakročil Sponnerův oddíl o síle asi 1 500 mužů a postupně dobýval jeden opěrný bod pučistů za druhým. 14. prosince odpoledne již byly celé Oslavany obsazeny vojskem. I přes střelbu nedošlo ke ztrátám na životech. Důležitým bodem bojů byl fakt, že se armáda nedala zastrašit palbou povstalců, boje byly většinou velmi rychlé, armáda opětovala palbu a vzbouřenci se dali na útěk.

Závěr povstání

Během zásahu došlo pouze ke zraněním jednoho četníka a 8 zraněných na straně demonstrantů. V Oslavanech bylo vyhlášeno stanné právo. Vojsko zůstalo v místě déle než měsíc. I po potlačení povstání stále chyběly některé zbraně (128 pušek, jeden kulomet a 280 bajonetů). Vyšetřování bylo zahájeno i proti velitelům zásahu por. Zezulovi a mjr. Zázvorkovi.

Bylo zahájeno zatýkání, výslechy a domovní prohlídky zadržených radikálů nejen v Oslavanech, ale i v celém okolí. Celkem bylo na Oslavansku zatčeno 122 osob, mezi nimi 18 žen^[1]. Stanné právo bylo v Oslavanech zrušeno až 23. prosince 1920. Pučisté byli odsouzeni řádově v trestech od několika měsíců až po deset let vězení. Většina pučistů byla na svobodě již koncem roku 1921 díky amnestii prezidenta republiky,^[zdroj?] ale 65 dělníků elektrárny ztratilo práci a delší dobu byli nezaměstnaní.

Stávka přivedla rozkol v sociální demokracii k vrcholu a přispěla významnou měrou ke vzniku Komunistické strany Československa (KSČ) na jaře následujícího roku. Pobočka KSČ byla krátce po událostech založena i v Oslavanech a měla zde poté velmi silnou základnu.

Odkazy

Reference

Literatura

• Durdík, J., Durdíková, L., Oslavanská stávka. Praha: Naše Vojsko, 1951.
• Franěk, O., Rosicko-oslavansko v roce 1920. Praha: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, 1975.
• Kol., Vojenské dějiny Československa. III. díl (1918-1939). Praha: Naše vojsko, 1987.
• Pernes, J., Nejen rudé prapory aneb pravda o revolučním roce 1905. Brno: V. Reitterová – Stilus, 2005. ISBN 80-903550-2-1.

Související články

• Prosincová generální stávka 1920