Osmá křížová výprava

Osmá křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Miniatura s umírajícím Ludvíkem IX. a obléhání Tunisu v pozadí (Jean Fouquet)
Trvání	1270
Místo	Tuniský sultanát (dnešní Tunisko)
Výsledek	smrt Ludvíka IX. a neúspěch křížové výpravy
Změny území	Status quo ante bellum
Strany
křížová výprava křížová výprava Francie Anjou Burgundsko Flandry Artois Champagne Poitou Bretaň Saint-Pol ostatní menší hrabství či panství Aragon Sicílie Navarra Lucembursko skotský kontingent dobrovolníků Republika Noli Republika Noli Hafsidský sultanát
Velitelé
Ludvík IX. † Karel z Anjou Theobald II. † Hugo IV. Robert III. Robert II. z Artois Alfons z Poitiers † Jindřich V. Jan Bretaňský Petr z Alenconu Jan Tristan z Valois † Florent z Varennes † Raoul II. Sores Lancelot ze Saint-Maard Raoul II. z Clermontu Vít II. ze Châtillonu Hugo XII. z Lusignanu † Filip z Montfortu Jan II. ze Soissons Alfons z Brienne Adam z Kilconquharu David Strathbogie Alexandr z Balliolu David z Lindsay Muhammad al-Mustansir
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osmá křížová výprava byla druhá křížová výprava zahájená Ludvíkem IX. Francouzským, tato v roce 1270 proti dynastii Hafsidů v Tunisku. Králi se nelíbil vývoj v Sýrii, kde na zbylé křižácké državy dotírali muslimové. Křížová výprava neměla žádné výrazný dopad, protože Ludvík krátce po příjezdu na břehy Tuniska zemřel na úplavici. Mezi křižáky a Hafsidy byla vyjednána tuniská smlouva. K žádným územním změnám nedošlo, i když křesťanům byla udělena obchodní a některá politická práva. Křižáci se brzy poté stáhli zpět do Evropy.

Příčiny

Mamlúcký sultán Bajbars al-Bundukdari využil války mezi Benátkami a Janovem (1256–1260) a zmocnil se roku 1256 Haify, Toronu a Nazaretu. Navíc dobyl také křižáckou baštu Antiochii, kterou křesťané drželi bezmála 170 let. Kyperský král Hugo III., který byl zároveň i vládcem Jeruzalémského království, se vylodil u Akkonu, aby ubránil alespoň hlavní město.

Průběh výpravy

Tyto události vedly Ludvíka IX. k tomu, aby se roku 1267 opět rozhodl bojovat proti „pohanům“. Nikdo z evropských panovníků se k němu nepřidal, a tak se mohl spoléhat pouze na burgundského vévodu Huga, flanderského hraběte Roberta a na své tři bratry: Roberta z Artois, Alfonse z Poitiers a Karla z Anjou.^[1] Karel Ludvíka přesvědčil, aby svou výpravu nejprve směřoval do Tuniska, po jeho dobytí měl pochodovat přes Egypt až k Jeruzalému. Karel tímto plánem sledoval hlavně svůj prospěch, protože jako budoucí král Sicílie měl v Tunisku své převážně obchodní zájmy.

V červenci 1270 se francouzský král vylodil u břehů Tuniského sultanátu, v němž vládla dynastie Hafsidů. Vylodění v horkém létě bylo špatné rozhodnutí. Mnoho mužů při nedostatečném množství pitné vody onemocnělo a zemřelo. Dne 25. srpna, jeden den po příjezdu Karla z Anjou zemřel král Ludvík IX. pravděpodobně na úplavici. Karel prohlásil novým francouzským králem mladého Ludvíkova syna Filipa III. Vůdcem výpravy se stal Karel, Filip III. byl ještě mladý chlapec.

Křižáci začali obléhat město Tunis. Obléhání se nezdařilo a velitelé od dalších pokusů upustili. Dne 30. října se podařilo se sultánem vyjednat smlouvu obsahující volný obchod s městem a také ochranu křesťanských mnichů. Po tomto malém diplomatickém úspěchu výprava oficiálně skončila. Krátce poté dorazil do Tuniska anglický princ Eduard I., který poté pokračoval v plavbě do Akkonu. Francouzská část výpravy se vydala na cestu do Francie.

Při plavbě do Trapani zastihla flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Mladý král Filip s manželkou si zachránili život. Po této bouři se výprava rozhodla pro cestu po souši. Do Francie se vrátila jen nepatrná část výpravy. Nemoci podlehl navarrský král Theobald II. a jeho manželka Isabela Francouzská zemřela o rok později. Mladou královnu Francie Isabelu Aragonskou shodil kůň, což vedlo k předčasnému porodu mrtvého chlapce a Isabelině smrti o pár dní později. V březnu byl zavražděn Jindřich z Almainu, syn Richarda Cornwallského. Ve chvíli modlitby byl v kostele zákeřně přepaden a ubodán Guyem a Simonem, syny Šimona z Montfortu. Byla to msta za opuštění řady vzbouřenců proti králi Jindřichovi III. Ještě téhož roku, dne 21. srpna 1271 zemřel Ludvíkův bratr Alfons z Poitiers i jeho žena Jana z Toulouse, která zemřela o den později.

Odkazy

Reference

Literatura

• LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. 
• Věra Hrochová, Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1982, stran 256.
• TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. 
• WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Osmá křížová výprava na Wikimedia Commons