Osmanské interregnum
| Osmanské interregnum | |||||
|---|---|---|---|---|---|
 | |||||
| Trvání | 20. července 1402 – 5. července 1413 (10 let, 11 měsíců, 2 týdny a 1 den) | ||||
| Místo | Anatolie, Balkán | ||||
| Výsledek | vítězství Mehmeda a konec interregna | ||||
| Změny území | znovusjednocení Osmanské říše | ||||
| Strany | |||||
| |||||
| Velitelé | |||||
| |||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||
Osmanské interregnum (1402–1413) bylo období kritického bezvládí v Osmanské říši, kdy se synové a potenciální nástupci sultána Bajezida I. nebyli schopni a ochotni podřídit se jednomu sultánovi. Spory mezi bratry přerostly v sérii občanských válek a dočasné rozdělení Osmanské říše.
Historie
Toto bezvládí začalo v roce 1402 porážkou Osmanů od krutého uzbeckého bojovníka s mongolskými kořeny Tamerlána v bitvě u Ankary. Samotný sultán Bajezid byl v této bitvě zajat a zemřel v zajetí za záhadných okolností v roce 1403, za jeho nástupce byl Tamerlánem potvrzen jeho nejmladší syn Mehmed. Nicméně Tamerlán po zpustošení Malé Asie zaměřil své dobyvačné plány zpět na Dálný východ a v roce 1405 zemřel. Evropský zvyk, že nástupcem se stává nejstarší syn, v Osmanské říši spíše neplatil. Čtyři Mehmedovi bratři Sulejman, Isa, Musa a posléze i Mustafa odmítli uznat Mehmeda společným sultánem a obsadili některá území Osmanské říše. Nejstarší bratr Sulejman obsadil evropské državy v Thrákii (nezničené Tamerlánem), Isa s podporou Sulejmana zabral město Bursa a okolí, nejmladší Mehmed se usadil ve městě Amasya.
Nastala série vzájemných občanských válek, kdy se uzavírali mezi bratry rozdílné koalice. Isa byl zavražděn nejspíš Mehmedovými agenty v roce 1406. Vojensky vítězil spíše ale Sulejman, který začal z Thrákie okupovat i západní část Malé Asie. Posléze však Musa s pomocí Mehmedových vojsk napadnul brutálním úderem Sulejmana v Evropě a nakonec byl Sulejman v roce 1411 poražen a zabit.
Křesťané v Evropě však nebyli schopni této situace využít pro svůj prospěch zejména kvůli slabosti upadající Byzantské říše a také vzhledem k tehdejším vzájemným rozbrojům a neshodám, které se projevovaly například papežským schizmatem.
Musa vojensky ovládl Thrákii, i on se však poté odmítl podřídit Mehmedovi. Teprve v roce 1413 porazil Mehmed v Bulharsku Musu s pomocí srbského despoty Stefana Lazareviče a mohl se stát sjednocujícím sultánem Mehmedem I.
Nicméně Mehmedův poslední bratr Mustafou Çelebim (známým jako Düzmece Mustafa) nalezl exil v Byzantské říši a pokoušel se pořád získat sultánský trůn. Po Mehmedově smrti odmítl uznat nového sultána Murada II. a ve spojení s Byzantskými vojsky se pokusil ovládnout Osmanskou říši. Kvůli zradě svých spojenců byl však Mustafa zajat osmanskými spojenci a v roce 1422 popraven.
| Předchůdce: Bájezíd I. |  | Osmanský sultán (interregnum) 1402–1413 | | Nástupce: Mehmed I. |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman Interregnum na anglické Wikipedii.
Média použitá na této stránce
.svg)
Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
Autor: Johann Theodor de Bry, Licence: CC BY-SA 3.0
Two Ottoman princes Musa Çelebi (left) and Süleyman Çelebi (right)
Edited for illustration of Finnish article Kosmidionin taistelu (en: Battle of Kosmidion)
These brothers and princes fought against each other in battle of Kosmidion 15 June 1410.
Original information in German:
| Popis |
Grafik aus dem Klebeband Nr. 1 der Fürstlich Waldeckschen Hofbibliothek Arolsen Illustration aus: Georg Greblinger: Wahre Abbildungen der Türckischen Kayser vnd Persischen Fürsten / so wol auch anderer Helden und Heldinnen von dem Osman / biß auf den andern Mahomet. Johann Ammon, Frankfurt 1648 Motiv: "Sultanus Soleimanes Chan" (= Süleyman Çelebi) |
|||||||||||||||||||||||
| Datum | 90. léta 16. století | |||||||||||||||||||||||
| Zdroj | http://digi.ub.uni-heidelberg.de/fwhb/klebeband1 | |||||||||||||||||||||||
| Autor |
|
|||||||||||||||||||||||
| Svolení (Užití tohoto souboru) |
Public Domain due to age. The scan is also licensed CC-BY-SA 3.0 DE. | |||||||||||||||||||||||
Autor: Old!!man1234561234, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Serbian Despotate, 1402-1459.
According to Rıza Nur, sultan Selim I (1512-20) had a white personal flag, while the Ottoman Army flag was red (kızıl bayrak). During Süleyman I's reign (1520-66) the janissaries had a white flag while the timariot cavalry had a red flag. It was used as the Ottoman civic and merchant flag from 1793 to 1923.
.svg)
Coat of arms of Wallachia after 1330, as found on a royal tomb discovered in 1920 in the Biserica Domnească (Royal Church) in Curtea de Argeş, Argeş County, Romania.
