Osnovní pletenina

Osnovní pletenina (angl.: warp knitwear, něm.: Kettenwirkware) je textilie vzniklá provléknutím soustavy nití vazebními prvky v celém řádku naráz ve směru sloupku.^[1]

První osnovní pletenina vznikla patrně spolu s vynálezem ručního osnovního stávku v poslední čtvrtině 18. století (Angličan Crane), rašlové pleteniny přišly poprvé na trh v roce 1855 v Sasku. K podstatnému rozvoji výroby osnovních pletenin však došlo teprve ve 20. století. V roce 1954 bylo vyrobeno 1000 osnovních stávků a začala sériová výroba rašlů. O 10 let později se počet osnovních strojů zvýšil na desítinásobek a v roce 1974 na 50 000.^[2] Od konce 20. století se značně rozšiřuje výroba osnovních pletenin pro technické účely a téměř všechny krajky pocházejí ze speciálních osnovních strojů.^[3]

V roce 2018 dosáhl celosvětový výnos z prodeje osnovních pletenin 12 miliard USD, pro příštích 5 let se počítalo s průměrným ročním přírůstkem 5 %.^[4]

Nejpoužívanější materiál jsou (hladké, tvarované i elastické) syntetické filamenty. Staplové příze na pleteniny mohou být ze všech běžných umělých vláken, z přírodních materiálů je nejpoužívanější bavlna, efektní příze jsou vhodné jen na stojité niti a útkové efekty.^[5] Fóliové příze (obvykle řezané přímo na pletacím stroji) se v posledních letech stále častěji používají na sítě a obalové pleteniny.^[6]

Očka, jako základní prvek vazby, se u osnovních pleteniny často doplňují pomocnými elementy, ke kterým patří zejména klička, flotáž, útek a stojitá nit.^[7]

V závislosti na počtu jehelních lůžek na pletacích strojích se zpravidla rozlišují tři velké skupiny vazeb

• Na jednolůžkových strojích se dají zhotovit jen jednolícní vazby
• Oboulícní vazby jsou možné jen na strojích se dvěma jehelními lůžky (Na dvoulůžkových se dají vyrábět také vícevrstvé tzv. distanční pleteniny
• Na dvoulůžkových strojích s dutými kladecími jehlami se dají zhotovit obourubní pleteniny, které se však prakticky sotva vyrábí.

V závislosti na způsobu kladení osnovních nití na jehly (přímé, střídavé postupné) vzniká jedna ze základních vazeb, ke kterým se většinou počítá: řetízek, trikot, sukno, satén, samet, atlas a kepr. Od těchto se odvozuje řada kombinací, např. prolamovaná, žebrová, plyšová, krytá, filetová, simplexová atd.^[8]

Jsou to např.: krytý, prolamovaný, nopový, plyšový, žebrový vzor, příčné vlny, milanés^[8]

Např.: vzorovým lisem, vzorovacími kladecími přístroji, srážecím plechem (nebo drátem), žakárovým zařízením ^[9]

Osnovní pletenina je většinou nesnadno páratelná, méně roztažná (roztažnost pleteniny podstatně ovlivňuje délka platinových obloučků), má hladší povrch, je odolnější proti oděru, zkrucování a krčení než zátažné zboží.^[10]

Hustota pletenin se v závislosti na rozteči jehel pohybuje od 1 do cca 170 oček na 10 cm a nejjemnější hadičky (na okrouhlých strojích) se dají vyrábět s průměrem cca 7 mm, zatím co nejširší úplety mohou dosáhnout až 6 metrů.

Výroba na každém ze čtyř hlavních druhů osnovních strojů se zaměřuje převážně na určité sektory použití pletenin:^[11]

• 
  Profil dvoulůžkového rašlu s šesti kladecími přístroji
• 
  Struktura trikotové vazby
• 
  Krajka zhotovená na rašlu
• 
  Průřez distanční pleteninou
• 
  Rybářská síť z osnovní pleteniny

• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 363
• Wünsch: Lexikon Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2008, ISBN 978-3-87150-909-4, str. 239-240
• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 706-740