Ossip Schubin
Ossip Schubin | |
---|---|
Rodné jméno | Aloisia Anna Francisca Kirschner |
Narození | 17. června 1854 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 10. února 1934 (ve věku 79 let) Zámek Košátky Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Pseudonym | Ossip Schubin |
Povolání | spisovatelka |
Témata | Pražská německá literatura |
Rodiče | Karl Kirschner, Anna Poláková |
Příbuzní | Marie Louisa Kirschnerová sestra |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ossip Schubin, vlastním jménem Aloisia Kirschnerová, zvaná též Lola Kirschner, 17. června 1854 Praha[1] – 10. února 1934 Zámek Košátky) byla německo-česká spisovatelka.
Životopis
Narodila se v bohaté asimilované židovské rodině. Otec byl velkostatkář a podnikatel Karl Kirschner, majitel statků Lochkov a Radlice a zakladatel Radlické mlékárny, matka Anna, roz. Poláková (1830–1902). Měla sestru Marii (1852–1931) a bratra Karla (1857–1912).
V mládí hodně cestovala se svou matkou a sestrou Marií, včetně Mnichova, Paříže, Bruselu, Petrohradu a Říma, kde byla uvedena do uměleckých a vědeckých kruhů. Setkala se mj. s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem, George Sandovou a Alfredem Meissnerem. Svůj pseudonym Ossip Schubin si vypůjčila z jednoho Turgeněvova románu. V letech 1887–1914 žila spolu se svou sestrou Marií v Berlíně. Jejich salon, kde se scházeli spisovatelé, malíři a hudebníci patřil k nejprestižnějším adresám.
Její první novela Verkannt und verfehlt erschien vyšla v Praze. Další publikace následovaly v časopisech Schorers Familienblatt, Deutsche Rundschau a Über Land und Meer. Ossip Schubin byla představitelkou tzv. dekorativního naturalismu. Jejími literárními vzory byli např. Turgeněv, Maupassant, či George Sandová.
Byla ve druhé polovině 19. století úspěšnou spisovatelkou s velkou tvorbou – do konce života napsala kolem 45 románů. Už za jejího života existovaly tři překážky její recepce, které se navzájem posilovaly a které se pak po její smrti staly rozhodujícími: byla německy píšící spisovatelkou v Čechách, byla židovkou a byla ženou.[2]
Dílo
Schuldig (Roman 1883) | Toter Frühling (Erzählung in 2 Bdn. 1893) |
Ehre (Roman. Heinrich Minden, Dresden 1883 [recte 1882]) = zum Roman umgearbeitete Erzählung Der gewisse Baron Riedheim | Schatten (Novellen 1893) |
Die Geschichte eines Genies. Die Gabrizzi (Novellen 1884) | Gebrochene Flügel (Roman 1894) |
Mal'occhio und andere Novellen (1884; 4. Auflage 1901 u.d.T. Es fiel ein Reif in der Frühlingsnacht) | Woher tönt dieser Mißklang durch die Welt? (Roman in 3 Bdn. 1894) |
Unter uns (Roman in 2 Bdn. 1884) | Con fiocchi (Roman 1896) |
Ein Frühlingstraum (Novellen 1884) | Maximum. Roman aus Monte Carlo (1896) |
Bravo rechts! Eine lustige Sommergeschichte (1885) | Wenn's nur schon Winter wär'! (Roman 1897) |
Gloria victis! (Roman in 3 Bdn. 1885) | Die Heimkehr (Roman 1897) |
Erinnerungen eines alten Österreichers (Erzählungen 1886) | Vollmondzauber (Roman in 2 Bdn. 1899) |
Erlachhof (Roman in 2 Bdn. 1887) | Peterl. Eine Hundegeschichte (1900) |
Etiquette. Eine Rokoko-Arabeske (1887) | Slawische Liebe (Novellen 1900) |
Asbéin. Aus dem Leben eines Virtuosen (1888) | Im gewohnten Geleis (Roman 1901) |
Dolorata (Novelle 1888) | Marsa (Erzählung 1902) |
Unheimliche Geschichten (1889) | Refugium peccatorum (Roman 1903) |
Boris Lensky (Roman in 3 Bdn. 1889) | Der Gnadenschuß (Erzählung 1905) |
Bludicka. Erzählung aus dem slavischen Volksleben (1890) | Blanche (1905) |
O du mein Österreich (Roman in 3 Bdn. 1890) | Der arme Nicki. Geschichte eines aus der Reihe Gefallenen (2 Bde. 1906) |
Heil dir im Siegerkranz (Erzählung 1890) | Primavera (Novelle 1908) |
Ein müdes Herz (Erzählung 1892) | Miserere nobis. Die Tragödie eines Idealisten (Roman in 2 Bdn. 1910) |
Gräfin Erikas Lehr- und Wanderjahre (Roman in 3 Bdn. 1892) | Monsieur Paul (Schauspiel 1912) |
Torschlußpanik (Erzählung 1892) | Die Flucht nach Amerika (Roman 1914) |
Finis Poloniae (Roman 1893) | Der Rosenkavalier (1924) |
České překlady
- Bludička: povídka ze slovanského národního života – přeložil Josef Karásek. Praha: Místodržitelská knihtiskárna (MK), 1896. 89 s.
- Con fiocchi! (S parádou!): román – př. Josef Karásek. Praha: MK, 1896. 162 s.
- Had – in: 1000 nejkrásnějších novell... č. 57; úvod František Sekanina; př. Karla Jelínková. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Útočiště trpících (Refugium peccatorum) díl I–III – př. Rudolf Čížek. Praha: Ladislav Šotek, 1928. 258 s.
- Slovanská láska: tři povídky – př. Rudolf Čížek. Praha: Ladislav Šotek, 1929. 219 s.
Odkazy
Reference
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-08-16]. Dostupné online.
- ↑ KIRSCHNER, Thomas. Ein schnell verglühter Stern am Literaturhimmel. Zum 150. Geburtstag der Prager deutschen Schriftstellerin Ossip Schubin (1854-1934) [online]. www.radio.cz, 2004-12-19 [cit. 2016-02-04]. Pozn.: Celý její životopis v NJ. Dostupné online.
Literatura
- FLIEDL, Konstanze. Verkannt und verfehlt. Philologia pragensia. 1990, čís. 33, s. 48–55. (německy)
- SAGARRA, Eda. Schubin, Ossip. In: KÜHLMANN, Wilhelm. Killy Literaturlexikon. Berlin / Boston: De Gruyter, 2011. ISBN 978-3-11-022042-1. Svazek 10: Ros–Se. S. 607–608. (německy)
- SCHMIDT-BORTENSCHLAGER, Sigrid. Die Übertragbarkeit von Geschlechtertypologien. Am Beispiel von Ossip Schubin. In: BOBINAC, Marijan. Literatur im Wandel. Festschrift für Viktor Žmegač zum 70. Geburtstag. Záhřeb: Universität Zagreb. Abteilung für Germanistik der Philosophischen Fakultät, 1999. Zagreber Germanistische Beiträge. Beiheft 5. ISSN 1330-3481. S. 93–100.
- VESELÁ, Gabriela. Schubin, Ossip. In: VÁCLAV, Bok et al. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987. S. 625.
- WILHELMY, Petra. Der Berliner Salon im 19. Jahrhundert (1780-1914). [s.l.]: De Gruyter Pozn.: V knize se hovoří o obou sestrách.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ossip Schubin na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ossip Schubin
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Kirschner, Karl *1823 s rodinou
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Kirschner Karl (1823) s rodinou
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
* Rodina Kirschnerova – Hrob při východní obvodové zdi pražského hřbitova Malvazinky (sekce A; číslo hrobu: 53). Marie Louisa Kirschnerová – německy Marie Kirschner; (* 7. ledna 1852 Praha – 20. června 1931 zámek Košátky u Kropáčovy Vrutice) byla česká malířka a sklářská výtvarnice.
- Na stejném místě je pohřbena i Ossip Schubin, vlastním jménem Aloisia Kirschnerová, zvaná též Lola Kirschner, (* 17. června 1854, Praha – 10. února 1934, Zámek Košátky) – rakousko-česká spisovatelka, píšící německy. Její sestrou byla malířka Marie Louise Kirschnerová.
picture of Ossip Schubin (17. Juni 1854, Prag – 10. Februar 1934, auf Schloß Kosatek)