Ostrogota

Ostrogota
Narození480
Úmrtídesetiletí od 520
Povoláníkrálovna
ChoťSvatý Zikmund
DětiSuavegotta
RodičeTheodorich Veliký
RodAmalové
PříbuzníAmalaswintha a Theodegota (sourozenci)
Théodechilde[1] (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ostrogota, také Ariadna (480 – před rokem 516), byla ostrogótská princezna, dcera Theodoricha Velikého a burgundská královna, manželka krále Zikmunda.[2]

Ostrogota byla dcerou neznámé ženy, kterou historik Jordanes označil jako Theodorichovu konkubínu,[3] oproti Anonymu Valesianovi, který ji označil jako Theodorichovu manželku.[4] Jordanes také zmínil její sestru jménem Theudigota. Obě prý byly počaté před rokem 489, během Theodorichova pobytu v Moesii.

Ostrogota byla pravděpodobně pokřtěna v Konstantinopoli jménem Ariadne či Ariagne, po Ariadne, manželce východořímského císaře Zenona. Aby se odlišila od císařovny, dostala přezdívku Ostrogota a tento epiteton nakonec překryl její skutečné jméno.

Ostrogota a její sestra doprovázely Theodoricha na cestě do Konstantinopole i na jeho tažení do Odoakerova království v Itálii.[5] Během bojů proti Odoakerovi je otec ponechal v Ticinu. Když ovládl Odoacerovo území, oženil v roce 494 Ostrogotu se Zikmundem, synem burgundského krále Gundobada.[6][7] Sňatkem se Zikmundem chtěl Theuderich upevnit spojenectví s Burgundy. V manželství měla nejméně dvě děti, Sigericha a dceru Suavegottu, která byla spolu se Sigerichem roku 516 nebo 517 pokřtěna.[8] Suavegotta byla provdána za franského krále Theudericha I. a Sigerich byl v roce 522 na příkaz svého otce Zikmunda uškrcen.[9] Jeho druhá manželka, kterou si vzal po Ostrogotině smrti, ho přesvědčila o tom, že jeho syn Sigerich ho chce svrhnout.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostrogotho na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ PROKOPIOS. The Wars of Justinian. [s.l.]: Hackett Publishing 680 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62466-172-3. S. 281. (anglicky) 
  3. ↑ JORDANES. Iordanis Romana et Getica [online]. Berolini - Weidmannos, 1882 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (latinsky) 
  4. ↑ ANONYMUS VALESIANUS. Chronica Theodericiana, Excerpta Valesiana, Pars Posterior [online]. [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (latinsky) 
  5. ↑ GILLETT, Andrew. Envoys and Political Communication in the Late Antique West, 411–533. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-1-139-44003-5. S. 150. (anglicky) 
  6. ↑ BINGHAM, Joseph. Origines Ecclesiasticæ: Or, The Antiquities of the Christian Church, and Other Works, of the Rev. Joseph Bingham. [s.l.]: W. Straker Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ALCIMUS ECDICIUS AVITUS; SAINT AVITUS, BISHOP OF VIENNE. Letters and Selected Prose. [s.l.]: Liverpool University Press Dostupné online. ISBN 978-0-85323-588-0. S. 18. (anglicky) 
  8. ↑ SAINT AVITUS, BISHOP OF VIENNE. Oeuvres complètes de Saint Avit, évêque de Vienne [online]. Emmanuel Vitte, 1890 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (latinsky) 
  9. ↑ HARTMANN, Martina. Die konigin im fruhen mittelalter.. [Place of publication not identified]: Kohlhammer Verlag 246 s. Dostupné online. ISBN 9783170232075. S. 28. (německy)