Ostrouni

Jak číst taxoboxOstrouni
Světloun podivný
(Oxynotus paradoxus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádostrouni (Squaliformes)
Goodrich, 1909
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostrouni (Squaliformes) jsou velký řád žraloků, který zahrnuje jedny z nejmenších i největších druhů žraloků vůbec.[1] K ostrounům se řadí přes 130 druhů, což reprezentuje asi čtvrtinu všech známých druhů žraloků.[2]

Popis

Jedná se o morfologicky diverzifikovaný řád.[1] Ostrouni mají dvě hřbetní ploutve s trny nebo bez nich, řitní ploutev chybí. Mají 5 žaberních štěrbin. Spirakulum je vytvořeno.[3] Nozdry nejsou kanálky napojeny na ústa. Mají horní část mžurky, spodní víčko mžurky chybí.[4]

Výskyt

Ostrouni se vyskytují ve všech oceánech. Patří k nim i jediný známý, skutečně polární druh žraloka, kterým je žralok malohlavý (Somniosus microcephalus). Vyskytují se od pobřežních oblastí po velmi hluboké vody do více než 6000 m.[1]

Biologie

Ostrouni jsou živorodí, mláďata mají žloutkový váček. Počet mláďat v jednom vrhu se pohybuje mezi jedním až 50. Rození jednoho mláděte u několika druhů z rodu Centrophorus je přitom nejmenší známý počet rozených mláďata ze všech žraloků. Zatímco některé druhy žijí solitérně, jiní se sdružují do velkých skupin, ve kterých mohou podnikat dlouhé migrace. Některé druhy jako žraloček brazilský jsou parazitické.[4]

Při nejmenším některé druhy z čeledí Etmopteridae a Dalatiidae (světlounovití) mají schopnost bioluminiscence, která se u žraloků vyvinula jen jednou v období křídy.[5][6] Bioluminiscentní orgány byly objeveny i u žraloka z rodu Zameus (čeleď Somniosidae – světlošovití), čímž se potvrdila bioluminiscence i u čeledi světlošovití.[7][2] Světloun Bonaterrův (Dalatias licha) je dokonce největší známý luminiscentní druh obratlovce.[8]

Systematika

Řád ostrouni (Squaliformes) vytyčil anglický zoolog Edwin Stephen Goodrich v roce 1909. K ostrounům se řadí následující čeledi:[9]

K ostrounům býval řazen i rod Echinorhinus, a sice v rámci samostatné čeledi Echinorhinidae, česky drsnotělcovití. Moderní výzkumy nicméně poukazují na unikátnost skupiny a vzhledem k rozdílným morfologickým a genetickým datům tyto žraloky umisťují do samostatného řádu Echinorhiniformes.[2][10][11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 59. (anglicky) 
  2. ↑ a b c STRAUBE, Nicolas; LI, Chenhong; CLAES, Julien M. Molecular phylogeny of Squaliformes and first occurrence of bioluminescence in sharks. BMC Evolutionary Biology. 2015-12, roč. 15, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-015-0446-6. PMID 26277575. (anglicky) 
  3. ↑ NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 75. (anglicky) 
  4. ↑ a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 105. (anglicky) 
  5. ↑ DAVIS, Matthew P.; SPARKS, John S.; SMITH, W. Leo. Repeated and Widespread Evolution of Bioluminescence in Marine Fishes. PLOS ONE. 8. 6. 2016, roč. 11, čís. 6, s. e0155154. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0155154. PMID 27276229. (anglicky) 
  6. ↑ FERRÓN, Humberto G. Illuminating the evolution of bioluminescence in sharks. Palaeontology. 2023-01, roč. 66, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-30]. ISSN 0031-0239. DOI 10.1111/pala.12641. (anglicky) 
  7. ↑ DUCHATELET, Laurent; MARION, Raphaël; MALLEFET, Jérôme. A Third Luminous Shark Family: Confirmation of Luminescence Ability for Zameus squamulosus (Squaliformes; Somniosidae). Photochemistry and Photobiology. 2021-07, roč. 97, čís. 4, s. 739–744. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 0031-8655. DOI 10.1111/php.13393. (anglicky) 
  8. ↑ MALLEFET, Jérôme; STEVENS, Darren W.; DUCHATELET, Laurent. Bioluminescence of the Largest Luminous Vertebrate, the Kitefin Shark, Dalatias licha: First Insights and Comparative Aspects. Frontiers in Marine Science. 2021, roč. 8. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. ISSN 2296-7745. DOI 10.3389/fmars.2021.633582/full. 
  9. ↑ Squaliformes. www.marinespecies.org [online]. World Register of Marine Species [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Echinorhiniformes. www.marinespecies.org [online]. WoRMS - World Register of Marine Species [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ NAYLOR, G. J. P. Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species. In: CARRIER, J. C., et al. Biology of Sharks and Their Relatives. [s.l.]: Boca Raton, CRC Press, Taylor & Francis Group, 2012. ISBN 978-1-4398-3924-9. S. 31–56.

Literatura

  • EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com