Osvald Novák
| Msgre. prof. ThDr. Osvald Novák | |
|---|---|
| Jiná jména | Oswald Novák[1] |
| Narození | 29. července 1912 Konice,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. července 1971 (ve věku 58 let) nebo 1971 (ve věku 58–59 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov |
| Povolání | kněz, děkan |
| Titul | Msgre. prof. ThDr. |
| Nábož. vyznání | Římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Osvald Novák (29. července 1912, Konice – 4. července 1971, Praha) byl český římskokatolický kněz a děkan svatovítské kapituly.[2]
Stručný životopis
Pocházel z rodiny poštovního zaměstnance. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938 v Praze. V období okupace působil jako farář ve Vraném nad Vltavou. Jeho postoj k fašismu a začlenění do jinonické ilegální skupiny je popsáno dále v samostatné kapitole. V 50. letech dvacátého století byl vězněn ve Valdicích. Členem Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Stal se kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a také jejím děkanem, zároveň byl duchovním správcem v kostele sv. Josefa na Náměstí Republiky v Praze a zástupcem kardinála Tomáška do roku 1971, kdy zemřel po krátké těžké nemoci v Nemocnici Na Františku. Byl pohřben na Břevnovském hřbitově.[2]
Jinonická ilegální skupina
Jinonická ilegální odbojová skupina organizace Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) vznikla již v roce 1939. Jejími zakladateli byli: tehdejší přednosta a inspektor Finančního úřadu potravní daně, jehož jedna z kanceláří byla dislokována v jinonickém akcízu – velitel akcízu Karel Prokop (přezdívka "Strejda") a jeho syn Miroslav Prokop, toho času student obchodní školy, člen Skauta a Sokola.
Ostatní členové
Jinonická ilegální skupina sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen.[3]
Farář Osvald Novák
Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák.[p 1] V kostelíku, který stával na Prokopské skále ukrývala jinonická odbojová skupina ve spolupráci s Osvaldem Novákem zbraně.[3] Kostelík byl po celý rok zavřený, jen o pouti zde byla sloužena mše. Ve zpovědnici a v sakristii byly ukrývány pušky, pistole a náboje.[4] Kromě součinnosti při skrývání zbraní poskytoval Osvald Novák odboji i čisté formuláře křestních listů a pravděpodobná čísla matriky.[1] (Falešná razítka si pak nechávali odbojáři dělat u firmy Červenka.)[1]
Na jinonickou ilegální skupinu později navázala skupina Věrný pes.[3]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tři kontra gestapo. Praha: Albatros, 2003. 247 s. (Albatros Plus). ISBN 80-00-01245-6. S. 208, 209. Historická reportáž rekonstruuje činnost zpravodajské, sabotážní a diverzní skupiny Balabán, Mašín, Morávek; (Rok 1. vydání v ČR/SR: 1967).
- ↑ a b Osvald Novák (poř. číslo 937) [online]. Knihovna pražské metropolitní kapituly [cit. 2016-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941-1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939–1941; 1941–1943; 1943–1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
- ↑ PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 171. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie.
Související články
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“