Osvobození Prahy
| Osvobození Prahy | |||
|---|---|---|---|
| Země původu |  Československo Východní Německo Německo | ||
| Jazyk | čeština | ||
| Délka | 140 min | ||
| Žánr | válečný | ||
| Námět a scénář | Miloslav Fábera Otakar Vávra | ||
| Režie | Otakar Vávra | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | Vladimír Šmeral František Vicena Josef Větrovec Ota Sklenčka Josef Somr Dmitrij Fraňko | ||
| Produkce | Ladislav Kalaš Jan Syrový Vladimír Vojta | ||
| Hudba | Zdeněk Liška | ||
| Kamera | Andrej Barla | ||
| Střih | Antonín Zelenka | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1977 | ||
| Produkční společnost | Barrandov Studio | ||
| Distribuce | Ústřední půjčovna filmů | ||
| Rozpočet | 9000000kč | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
| Osvobození Prahy na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Osvobození Prahy je československý propagandistický válečný film, který v roce 1975 natočil režisér Otakar Vávra. Film je rozdělen na dvě části. Film za normalizace sloužil k propagandě, bylo zde několik hrubých nepřesností.[1]
Děj
Začátek května 1945, poslední dny války. Film líčí, jak sovětské jednotky postupují na Prahu a zachraňují ji od německých jednotek, které ze strachu prchají. Tento film je třetím a závěrečným dílem po boku s filmy Dny zrady a Sokolovo, který tvoří rekonstrukci událostí, které provázely Československo od přijetí Mnichovského diktátu až po osvobození v roce 1945 Rudou armádou.
Obsazení
| Vladimír Šmeral | primátor Dr. Václav Vacek |
| František Vicena | strojvůdce Rudolf Čapek |
| Josef Větrovec | předseda komunistického odboje Hrubý |
| Ota Sklenčka | profesor Albert Pražák |
| Josef Somr | Dr. Grospic |
| Dmitrij Fraňko | generál Pavel Semjonovič Rybalko |
| Sergej Poležajev | maršál Ivan Stěpanovič Koněv |
| Gunnar Möller | říšský kancléř Adolf Hitler |
| Wilhelm Koch-Hooge | generál Rudolf Toussaint |
| Günter Naumann | maršál Ferdinand Schörner |
| Jaroslav Rozsíval | nástrojář Antonín Horák |
| Jaroslava Tichá | Božena Horáková |
| Jiří Krampol | Karel Horák |
| Renáta Doleželová | Anka Kadlecová |
| Vítězslav Jandák | Stanislav Horák |
| Nikolaj Griňko | generál Omar Bradley |
| Petr Veljaminov | generál Dmitrij Danilovič Leljušenko |
| Gert Hänsch | admirál Karl Dönitz |
| Horst Preusker | generál SS Carl von Pückler |
| Vladislav Strželčik | generál Alexej Innokenťjevič Antonov |
| Marie Vášová | poslankyně Fráňa Zemínová |
| Ladislav Chudík | generál Ludvík Svoboda |
| Bohumil Pastorek | poslanec Klement Gottwald |
| Jozef Kuchár | ministerský předseda Richard Bienert |
| Jiří Holý | generál Karel Kutlvašr |
| Josef Langmiler | Zdeněk Fierlinger |
Reference
- ↑ Bibliografie autorů ÚSTR k dílu režiséra Otakara Vávry – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
