Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou
konflikt: Druhá světová válka
TrváníDuben - 7. květen 1945
MístoZápadní a jihozápadní Čechy, Protektorát Čechy a Morava
VýsledekAmericko-československé vítězství
Strany
USA USA (Třetí armáda US Army)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (odboj - povstalci)
BelgieBelgie Belgie (belgický 17. střelecký prapor)[1]		 Třetí říše (skupina armád Střed)
Velitelé
USA George S. Patton
Československo Jindřich Krejčík		 Ferdinand Schörner, Herbert Osterkamp[2]
Síla
USA Americká Třetí armáda (150 000 mužů)[3]
Československo Povstalci z českých obcí a měst		...
Ztráty
USA 116 padlých, 406 raněných[4] (dalších 235 padlých v letectvu)[5]
Československo 14 padlých [6]		15 500 zajatých
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Památník osvobození města Plzně americkou armádou v roce 1945
Demarkační čára v Čechách v roce 1945

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou od německých okupantů bylo jednou z dílčích epizod druhé světové války, které mělo pro Čechy historický význam. Odehrávalo se těsně před a během květnového povstání českého lidu a napomohlo následnému osvobození Československa v roce 1945.

Situace na počátku roku 1945

Na začátku roku 1945 bylo nacistické Německo už ve velmi obtížné situaci. Sovětská vojska se svými polskými, československými a rumunskými spojenci stála na řece Visle, na východním Slovensku a v Maďarsku, spojenecká západní vojska sváděla boje v Ardenách. V průběhu ledna zahájila Rudá armáda řadu ofenzív, proti kterým přesunul Hitler své jednotky a techniku ze západní fronty. Západní spojenci mohli zahájit své tažení Německem. V únoru se na Krymu uskutečnila Jaltská konference, při které byla mimo jiné stanovena demarkační linie, která určila čáru doteku spojenců ze západu a z východu. Mimo jiné měla tato linie, která měla i politický podtext, probíhat na hranicích Čech a Bavorska.[7]

Britský premiér Winston Churchill se obával sovětského vlivu ve střední Evropě a naléhal na Američany, aby jejich jednotky v Evropě postoupily co nejvíce na východ. Když neuspěl s požadavkem, aby americká armáda osvobodila Berlín, žádal 8. dubna 1945 telegramem vrchního velitele spojeneckých sil generála Eisenhowera, aby Američané osvobodili Prahu. Eisenhower tento požadavek zamítl.[8]

Také československý prezident Edvard Beneš požadoval, aby americká armáda osvobodila celé Čechy a část Moravy. Doufal, že by se tím oslabil vliv komunistů.[9]

Osvobozování

V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George S. Patton. Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše.[8] Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídleno Němci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další jednotky V. sboru Třetí americké armády.

Eisenhower poté znovu jednal se sovětským generálem Antonovem o demarkační linii. Antonov stanovil, že povede po linii řek Labe a Vltava.[9] Eisenhower nespatřoval v postupu do nitra Čech valný vojenský význam; preferoval útok na Německo a Rakousko. Případný postup na Prahu měl za politický, nikoliv vojenský cíl.[9]

25. dubna dostal Patton rozkaz zabezpečit hranice předválečného Československa až po hranice s Rakouskem. Americké jednotky začaly pronikat hlouběji na Československé území.[10] 30. dubna si Američané vyžádali na generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, a to z důvodu krytí levého boku 3. americké armády při postupu na Rakousko. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením 30. dubna souhlasili.

30. dubna spáchal Adolf Hitler sebevraždu.[11] Jeho nástupce admirál Karl Dönitz po svém nástupu do čela Německa doufal v uzavření separátního míru se západními spojenci a pokračování boje proti bolševikům.[11] Tento plán byl však pro Američany i Brity nepřijatelný.[10] Generál Eisenhower měl však instrukce nedostat se do konfliktu s ruskou stranou, neboť Američané spoléhali na budoucí podporu SSSR v boji s Japonskem ve válce v Tichomoří.[8]

Winston Churchill se 30. dubna obrátil dopisem na amerického prezidenta Trumana a požadoval osvobození Prahy západními spojenci.[9] Truman mu však odpověděl, že útok k Vltavě již chystají Sověti a jeho záměrem bude pouze „postupovat a ničit všechny zbývající organizované německé síly (...) bude-li postup do Československa poté žádoucí a dovolí-li to zdejší podmínky, logicky by naším prvním krokem byl postup na Plzeň a Karlovy Vary. Nepokusím se o žádný krok, který budu z vojenského hlediska považovat za nerozumný.“[11]

Churchill se protentokrát podvolil,[11] ale v noci z 3. na 4. května znovu žádal Eisenhowera o osvobozemí Prahy.[10] Eisenhower začal zvažovat přehodnocení svého postoje v této věci, ale plán odmítl sovětský generál Antonov s tím, že k útoku na Prahu se již chystá Rudá armáda. Ve skutečnosti příprava na tuto operaci ještě ani nezačala.[12] Mezitím 4. května večer schválil americké osvobození Prahy Pattonův nadřízený generál Omar Bradley.[12]

Následujícího dne vypuklo v Praze Pražské povstání. Pattonovy jednotky začaly postupovat směrem na české hlavní město. Patton měl k dispozici 540 000 mužů[12] a byl si vědom toho, že německá miliónová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na západě takový odpor, jak sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě.[13] Američané pronikli ke Kynšperku a osvobodili městys Chodová Planá a Klatovy. 6. května v brzkých ranních hodinách byl útok obnoven. Hlavním cílem byla Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Večer již byla Plzeň bez Němců.[14] Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech. Americké oddíly pronikly do Rokycan, Berouna, Strakonic a Písku. Rozkaz dalšímu postupu směrem na Prahu však nepřišel. Sovětské jednotky byly v tu chvíli asi 160 km od Prahy.[14] 6. května odpoledne Bradley Pattonovi zakázal další postup. K Praze místo toho vyrazila sovětská vojska.[15]

7. května již boje prakticky ustaly, protože již předchozího dne se jednalo o kapitulaci německých vojsk. Alfred Jodl, který kapitulační jednání za Německo vedl, se snažil před sovětským zajetím uchránit co největší počet německých vojsk, takže Němci prakticky přestali klást Američanům odpor a snažili se spíše přejít k nim do zajetí. Američané tak mohli do 10. května obsadit zbytek území, která připadla do jejich sféry.

Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných. Poslední americký padlý v bojové operaci v Československu (i v Evropě) byl syn českých rodičů Charley Havlat, který padl u Volar 7. května 1945.[zdroj?]

Americké i sovětské jednotky opustily Československo do listopadu 1945.

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/pocty-padlych-na-uzemi-csr
  2. ↑ http://www.valka.cz/clanek_473.html
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.kcprymarov.estranky.cz [online]. [cit. 2010-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-02. 
  4. ↑ Počet padlých amerických vojáků. Fronta.cz [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa. Reflex.cz [online]. 2015-05-06. Dostupné online. 
  6. ↑ http://blisty.cz/art/46674.html
  7. ↑ Osvobození Plzně – slavnostní pochod praporečníků americké armády. Vhu.cz [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Pacner (2012), s. 224.
  9. ↑ a b c d Pacner (2012), s. 225.
  10. ↑ a b c Pacner (2012), s. 227.
  11. ↑ a b c d Pacner (2012), s. 226.
  12. ↑ a b c Pacner (2012), s. 228.
  13. ↑ Pacner (2012), s. 229.
  14. ↑ a b Pacner (2012), s. 231.
  15. ↑ Pacner (2012), s. 237.

Literatura

  • PECKA, Jindřich. Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 185 s. 
  • FOUD, Karel; JÍŠA, Milan; ROLLINGER, Ivan. 500 hodin k vítězství. Cheb: Svět křídel, 2011. 287 s. 
  • ROUČKA, Zdeněk. Američané a západní Čechy. Unikátní fotografie. Plzeň: ZR & T, 2000. 100 s. 
  • ROUČKA, Zdeněk. ...a přinesli nám svobodu. Plzeň: ZR & T, 2005. 
  • HRBEK, Jaroslav; SMETANA, Vít; KOKOŠKA, Stanislav; PILÁT, Vladimír; HOFMAN, Petr. Draze zaplacená svoboda: osvobození Československa 1944-1945. Praha: Paseka, 2009. 709 s. 
  • BARTOŠEK, Karel; PICHLÍK, Karel. Američané v západních Čechách v roce 1945. Svazek 38. Praha: Mladá fronta, 1953. 219 [27] s. obr. příl. s. (Otázky dneška). 
  • PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. 


Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Germany 1933.svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Demarkacni cara 1945.jpg
Autor: Jirka.h23, Licence: CC BY-SA 4.0
Demarkační čára mezi sovětskou a americkou armádou, květen 1945.
Plzeň, pomník osvobození U Práce.JPG
Autor: Ondrej.konicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Památník osvobození Plzně americkou armádou v květnu 1945 na křižovatce U Práce.