Otýn Břeněk

Otýn Břeněk
Narození23. března 1870
Vanovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. ledna 1926 (ve věku 55 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymOtýn Břeněk
Povoláníspisovatel, novinář a prozaik
RodičeFrantišek Břenek
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otýn Břeněk (23. března 1870 Vanovice[1] – 28. ledna 1926 Brno[2]), vlastním jménem Otakar Břeněk,[p 1] byl moravský novinář a spisovatel.

Život

Narodil se jako dvojče (sestra zemřela měsíční) v rodině řídícího učitele Františka Břenka (1852–1915) a jeho manželky Kristýny, rozené Peškové (1847–1888).[1] Měl bratra a další dvě sestry.[3] Studoval gymnázium v Brně a Praze; po maturitě se pokoušel o studium veterinárního lékařství ve Vídni, Drážďanech a Lvově, studia ale nedokončil.

V Praze pracoval v advokátní kanceláři a jako novinář na volné noze. Poté odešel na Moravu, kde přispíval do různých moravských listů. V letech 1916–1918 byl redaktorem Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil na Moravu a v Brně pracoval jako redaktor v různých denících.[4][p 2]

Podle dobové tiskové zprávy zemřel tak, že přijel do Brna z Tišnova, aby vyhledal pomoc v zemské nemocnici (byl nemocen tuberkulózou). Přespal v čekárně a padl při vycházení z brněnského nádraží; nepřežil převoz do nemocnice.[5] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. [6]

Společenské aktivity

Byl členem Moravského kola spisovatelů a Sokola, pro který napsal slova k prostným mužů pro 5. všesokolský slet (1907).

Mezi přátele Otýna Břeňka patřili mj. spisovatelé Bedřich Beneš Buchlovan, Jakub Deml, Jaromír John a Alois Mrštík.[4]

„Bohém“ Otýn Břeněk

Sám sebe označoval Otýn Břeněk za „posledního bohéma“ a někdy byl přirovnáván k Jaroslavu Haškovi. Jeho bohémství se ale neprojevovalo alkoholismem, i když inspirace pro své literární typy nacházel též v hostincích. Jednalo se o nezájem o majetek a o tuláctví, kdy nesetrvával dlouho na jednom místě, nečekaně odcházel a objevoval se.[7]

Dílo

Otýna Břeňka objevil Vilém Mrštík, který považoval autora první publikované povídky Pepka, tehdy již čtyřicátníka, za mladého nadějného začátečníka. V Moravsko–slezské revue, kterou redigoval, otiskl i jeho další dvě povídky.[7] Břeněk publikoval i pod pseudonymy (Bořek, Bořek Netýn, Záviš) a značkami (–iš, –o–, –ýn).[4]

Novinář

Publikovat začal na počátku 90. let 19. století v Moravských listech. Pro jeho tvorbu byly typické povídky, fejetony a drobné obrázky, které zveřejňoval zejména v Moravskoslezské revue a v Nivě.[8]

Knižní vydání

  • Chlapíci (Moravská Ostrava, Mor.-Slez. revue, 1910)
  • Humoresky (Moravská Ostrava, Družstvo Moravskoslezské revue, 1911)
  • Hvozdíček (Román; Hranice, nákladem vlastním, cca 1912)
  • Loceper (Brno, Družstvo Moravavskoslezské revue, 1920, 1921)
  • Lojzina (V Brně, Družstvo Moravskoslezské revue, 1921)

Posmrtné pocty

  • Po Otýnu Břeňkovi je pojmenována ulice Břenkova v Brně-Černých Polích.[9]
  • Na rodném domě ve Vanovicích č. 90 je umístěna pamětní deska, kterou v roce 1934 odhalil Vilém Mrštík. (V roce 2005 byla v obci odhalena pamětní deska otci – pedagogovi Františku Břenkovi.)[10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V matrice narozených zapsán jako Otokar Břenek, později uváděn jako Otakar Břeněk
  2. ↑ Podle vzpomínky Ant. Mnoh. Daňka strávil ve Vídni pět a půl let, včetně celé světové války.

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Vanovice (helvetské vyznání), 1858–1872, snímek 139, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matrika zemřelých, U nanebevzetí Panny Marie, 1924–1927, snímek 134
  3. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 55, obraz 397
  4. ↑ a b c SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
  5. ↑ Otýn Břeněk zemřel. Lidové noviny. 28. 1. 1926, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ Otakar Břenek [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online. 
  8. ↑ Např. Otýn Břeněk: Šulístci. Niva. 01/1925, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ Internetová encyklopedie dějin Brna: ulice Břenkova
  10. ↑ Projev u ZŠ Vanovice. Jimramovský zpravodaj. 2/2015, s. 11–12. Dostupné online. 

Literatura

  • SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
  • Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Otýn Břeněk 1870 1926.png
Otýn Břeněk, Czech writer (1870-1926)