Ota Šafránek
Ota Šafránek | |
---|---|
Rodné jméno | Otto Passer |
Narození | 18. února 1911 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 28. října 1980 (ve věku 69 let) Praha Československo |
Povolání | redaktor, prozaik, dramatik |
Národnost | česká |
Manžel(ka) | Hermína Franková (1969–1976) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer (18. února 1911, Praha – 28. října 1980, tamtéž) byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež.[1]
Život a dílo
Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz.[1]
Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež (naučné knihy, moderní pohádky i dobrodružné příběhy). Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny.[1]
Bibliografie
Próza
- Svatební dar (1940), novela o synovi hledajícím po letech svého otce.
- Pohodlný Klaudián (1942), román, ve kterém se proti sobě staví zahálčivý život a snaha zaujmout odpovědné místo v životě.
- Než vypluje loď (1947), povídka pro děti popularizující dvouletý hospodářský plán, zdramatizováno.
- Jak trpaslík rostl (1947), pohádka.
- Bosí rytíři (1947), dobrodružná povídka pro mládež s detektivní zápletkou, o skupině žižkovských chlapců z doby předmnichovské republiky, roku 1958 přepracováno.
- Pohádky osmi večerů (1948), pro děti.
- Proč v květnu padal sníh (1948), pro děti.
- Krásná Vladíkova loď (1956), povídka pro děti.
- Dcera v Londýně (1963), satirická povídka.
- Povídání na usnutí (1964), pohádky pro děti.
- Jsem Ge, muž z Mooha (1965), science-fiction pro děti.
- Větší počet tanečnic (1965), povídka o ženách, živících se obveselováním pánů v nočních podnicích.
- Silvestr v šesti (1966), povídka, líčící v dramatické zkratce osudy tří generací, jejich myšlení a cítění.
- Tmo, kdo tam v tobě je? (1967), pohádka pro děti o holčičce, co se bojí tmy.
- Větší počet tanečnic (1967), soubor povídek a novel, líčících v retrospektivě prostředí někdejších pražských nočních podniků a také osudy lidí, kteří se nechtěli zapojit do nového života ve vlasti a vsadili na pochybné vyhlídky v zahraničí. Obsahuje novely a povídky Větší počet tanečnic, Dcera v Londýně, Už nikdy nikde a Originál hra pro dva.
- Evergreen aneb Jedinečné třeštění (1968), detektivní příběh, v němž se pátrá po nezvěstné dívce, milující společnost bezstarostných mužů.
- Firma Hrášek a Bernardýn (1970), pohádkový román o jedenáctiletém chlapci, který najde ztraceného bernardýna.
- Polštář plný příběhů (1971), pohádkové příběhy pro děti.
Divadelní hry
- Červencová noc (1947), hráno též s titulem Ohnivý dělník), hra o poslední noci Mistra Jana Husa.
- Oni bez vyznamenání (1948).
- Muzikantská Liduška (1949), libreto k operetě Jiřího Julia Fialy na motivy povídky Vítězslava Hálka, společně s Vlastimilem Školaudym.
- Čest poručíka Bakera (1950), hráno též s titulem Ráno startují letadla, hra „nastavující zrcadlo americkému imperialismu“.[1]
- Zvíře v paláci (1950).
- Růžové poupě (1952), pohádková divadelní hra pro děti.
- Vlastenec (1953), hra o Josefovi Kajetánu Tylovi.
- Kudy kam? (1954), hráno též s titulem Rozkvétající ženy nebo Dáme se rozvést, komedie řešící problém péče o domácnost v rodinách, kde i žena je zaměstnána a účastní se veřejného života.
- Pohádka z Kampy (1956), komedie, příběh milenecké dvojice.
- Krejčovská pohádka aneb Sedm jednou ranou (1959) pohádková divadelní hra pro děti.
- Doba hvězdoplavců (1961), hra pro ochotnické divadlo.
- Mistr Kodet doma (1966), rozhlasová hra.
- Pražské tetinky a jejich zpustlé mravy (1974), podle Václava Klimenta Klicpery.
- Střelba na reklamního textaře (1978), komedie.
V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala (vše bez vročení).[1]
Překlady
- 1954 – Magda Matušíková: Kristína, divadelní hra, společně s Alenou Urbanovou.
- 1954 - Jozef Gregor-Tajovský: Statky – zmatky, divadelní hra, společně s Dagmar Gregorovou.
Filmové scénáře a adaptace
- Hotovo, jedem! (1946), scénář k animovanému filmu režiséra Eduarda Hofmana, společně s režisérem.
- Noc v obrazárně (1948), scénář k loutkovému filmu, režie Arnošt Továrek.
- Kudy kam? (1956), film pole autorovy divadelní hry, režie Vladimír Borský, spolupráce na scénáři.
- Slitování, Světlano! (1962), scénář k televiznímu filmu, režie Jaroslav Novotný.
- Rohová hospoda (1965), scénář k televiznímu filmu podle vlastní povídky Dcera v Londýně, režie Jaroslav Dudek.
- Silvestr v šesti (1967), scénář k televiznímu filmu podle vlastní povídky, režie Jaroslav Dudek.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ota Šafránek
- Ota Šafránek – Slovník české literatury po roce 1945
- Ota Šafránek v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“