Ota Gregor

prof. MUDr. Ota Gregor, DrSc.
Narození4. prosince 1916
Praha
Úmrtí24. září 2006 (ve věku 89 let) nebo říjen 2006 (ve věku 89 let)
Povolánílékař
OceněníRytíř českého lékařského stavu (2004)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ota Gregor, vlastním jménem Ota Gans (4. prosince 1916 Praha24. září 2006) byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru patologie, gastroenterologie a psychosomatiky.

Život

Ota Gregor se narodil v Praze v židovské rodině. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Po okupaci v roce 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Anglie. Byl tehdy medikem ve čtvrtém ročníku na lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Za druhé světové války vstoupil v Anglii do zahraničního odboje, kde v roce 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády bojoval u Dunkerque. Při postupu své jednotky přes Německo se dostal zpátky až do ČSR. Zde rychle dokončil studium medicíny a promoval v roce 1948. Byl internista, působil na IV. interní a pak na I. interní klinice v Praze, potom působil v letech 1969–1976 v Nemocnici pod Petřínem (dnes Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského), kde se stal přednostou kliniky. Docentem se stal v roce 1961, profesorem patologie a terapie vnitřních nemocí se poté stal v roce 1967.

Ota Gregor byl původně hlavně gastroenterolog, později se však z něho stal odborník na psychosomatickou medicínu. Výrazným způsobem se také přičinil o vznik české psychosomatické školy.

V roce 2004 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl 2 syny.

Dílo

Napsal memoáry, z nichž asi nejvýznamnější jsou Moje návraty aneb kudy jsem chodil (2000).

Kromě toho napsal i několik knih esejů, známé jsou:

  • Triptych Stárnout, to je kumšt (1983)
  • Zdravě žít, to je kumšt (1988)
  • Žít se stresem, to je kumšt (1993)
  • Muži nestárnou, ale ženy žijí déle (1996)

Odkazy

Literatura

  • KÁŠ, Svatopluk. Čeští lékaři - spisovatelé. Olomouc: EPAVA, 2003. 184 s. ISBN 80-86297-13-6. S. 154. 

Externí odkazy