Ota Nutz

Ota Nutz
Narození20. ledna 1939
Jablonec nad Nisou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. prosince 2000 (ve věku 61 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníStřešovický hřbitov
Alma materUniverzita Karlova
Povolánírozhlasový moderátor, publicista, dokumentarista a televizní reportér
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Střešovický hřbitov Hrob režiséra Jaromíra Pleskota a Oty Nutze

Ota Nutz, též Otto Nutz (20. ledna 1939 Jablonec nad Nisou6. prosince 2000 Praha)[1] byl český rozhlasový a televizní reportér, publicista a dokumentarista.

Životopis

Po absolvování střední školy vystudoval V letech 19571961 Institut osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, kde se specializoval na obor rozhlas – televize. Od počátku 60. let působil jako redaktor v Československém rozhlase, nastoupil do jeho libereckého studia a pokračoval v redakci pro mládež v Praze. Na pozvání režiséra Vladimíra Branislava přešel roku 1968 (?) do Československé televize, kde pracoval v týmu oblíbeného cyklu televizních dokumentů Zvědavá kamera. 22.–23. srpna 1968 spolu s Vladimírem Toskem, Petrem Krulem a Oldřichem Čičatkou vytvořili provizorní nezávislé pracoviště Československé televize přímo u vysílače na Kleti.[2] Kameramanem byl Josef Krejčí, přepravu a spojení s Prahou zajišťoval Vladimír Železný[3]. Za toto a za srpnové vysílání Zvědavé kamery z roku 1968 byl při politických čistkách v roce 1969 z televize vyhozen. Z politických důvodů mu byla znemožněna práce ve všech sdělovacích prostředcích. Po odchodu pracoval ve stavební firmě Stavoservis, s níž odjel do Krkonoš.

Roku 1971 byl přizván k externí spolupráci s Československým rozhlasem. Autorsky se podílel na pořadech 3 x 60, a to stereo a Dveře dokořán. Patřily k nejlepšímu, co za normalizace v rozhlase vniklo. Po roce 1989 uváděl s Jiřím Vejvodou rozhlasový týdeník Kavárna u Kische, na který navazovala obdobně koncipovaná Kavárna Bohemia. Kromě toho se v 90. letech autorsky podílel na rozhlasovém týdeníku Kdyby všechny krásy světa a také na cyklech Život, osudy, osobnosti a Akcent. V jeho reportážích je zdokumentována řada osobností, např. Jiří Stivín, Marika Gombitová, Karel Svolinský, Petra Procházková nebo Václav Bartuška.[4]

Bibliografie

  • Jiří Vejvoda a Ota Nutz: Káva u Kische. 3 svazky. Praha: Radioservis, 1991–1993.

Osobní život

Byl dvakrát ženat, jeho první manželka zemřela po autonehodě, syn se vystěhoval do USA. Druhá žena je Petra Pleskotová (*1947). Zemřel předčasně po krátké nemoci v roce 2000 a je pohřben na hřbitově v Praze 6-Střešovicích.

Památka

V pořadu Českého rozhlasu Dvojka na něho 20. 1. 2019 vzpomínali kolegové Tomáš Černý (redaktor), Věra Nová, Bronislava Janečková, Vlado Príkazský, Jiří Rückl, Jiří Vejvoda a Robert Tamchyna.

Odkazy

Reference

  1. Ota Nutz [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  2. Provizorní vysílací pracoviště na vysílači Kleť [online]. Česká televize [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  3. SVEJKOVSKÝ, Jiří. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST: dokument. Praha: Epocha, 2010.
  4. HLAVATÝ, Pavel. Vlídný tazatel Ota Nutz [online]. Český rozhlas, 2016-07-01 [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • SVEJKOVSKÝ, Jiří. Čas marných nadějí: roky 1968 a 1969 ve zpravodajství ČST: dokument. Praha: Epocha, 2010. 116 s., xvi s. obr. příl. ISBN 978-80-7425-050-7. [Historie zpravodajství Československé televize v letech 1968–1969, zejména v srpnu 1968, kdy byla vytvořena improvizovaná televizní studia, z nichž se vysílalo navzdory okupaci.]
  • Svět rozhlasu: bulletin o rozhlasové práci. 2003, č. 10. Praha: Český rozhlas, 2003. 63 s. [K vyd. připr. Václav Moravec a kol.]
  • VEJVODA, Jiří a NUTZ, Ota. Káva u Kische. [1. díl.] Fotograf Bohdan Holomíček et al. Praha: Radioservis, 1991. 208 s., fot.
  • VEJVODA, Jiří a NUTZ, Ota. Káva u Kische II. Praha: Radioservis, 1992. 236 s., fot. ISBN 80-901242-4-0.
  • VEJVODA, Jiří a NUTZ, Ota. Káva u Kische III. Praha: Radioservis, 1993. 220 s., fot. ISBN 80-901242-4-0.
  • VEJVODA, Jiří a NUTZ, Ota. Káva u Kische. Praha: Radioservis, 1991–1993. 3 sv. (208, 236, 220 s.). ISBN 80-901242-2-4. [Fot. Holomíček, Jasanský, Tóth, Vrabec, Zajíc, Meister et al.] [Přepis rozhlasových rozhovorů, které vedli Jiří Vejvoda a Ota Nutz v rámci relace Čs. rozhlasu „Káva u Kische“ s osobnostmi veřejného života na prahu 90. let 20. století.]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Střešovický hřbitov, Praha 6 Cukrovarnická ulice Hrob Jaromíra Pleskota a Oty Nutze.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Střešovický hřbitov_Hrob Jaromíra Pleskota a Oty Nutze