Ota Pavel
Ota Pavel | |
---|---|
Hrob Oty Pavla (2023) | |
Rodné jméno | Otto Popper |
Narození | 2. července 1930 Praha Československo |
Úmrtí | 31. března 1973 (ve věku 42 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Nový židovský hřbitov na Olšanech |
Povolání | spisovatel, novinář a sportovní novinář |
Témata | literatura a publicistika |
Významná díla | Smrt krásných srnců Jak jsem potkal ryby Plná bedna šampaňského Dukla mezi mrakodrapy |
Děti | syn: Jiří Pavel (1956–2018) |
Příbuzní | Jiří Pavel a Hugo Pavel (sourozenci) |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha), byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.
Životopis
Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera (1899–1968)[1] a jeho ženy Hermíny, rozené Netrefové (1905–1977). Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu (zde byl Ota Pavel žákem základní školy, která byla po něm později pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.
Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Všichni členové rodiny byli organizováni v KSČ, v roce 1947 vstoupil do strany i Ota.[2] Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.
Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva (později na Spartě mládež i trénoval), ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 (s výjimkou let 1951–1953, kdy absolvoval vojenskou službu) působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,[3] kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.
Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA (tuto zkušenost zpracoval v knize Dukla mezi mrakodrapy), dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR.
Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu.[4] Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel na srdeční infarkt ve věku 42 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.
Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.
Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s jeho bratrem Hugem Pavlem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy) se totiž vztahují některá Pavlova díla.
V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.[5]
Dílo
- Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
- Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
- Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
- Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
- Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
- Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
- Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
- Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
- Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky
Posmrtně vydané výbory
- Fialový poustevník, 1977
- Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
- Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
- Výstup na Eiger, 1989
- Mám rád tu řeku, 1989
- Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
- Olympijské hry a jiné povídky, 1995
- Omyl a jiné povídky, 1995
Sebrané spisy
V roce 2002 připravila Slávka Kopecká v pražském nakladatelství HAK – HUMOR A KVALITA souborné vydání literárního díla Oty Pavla pod názvem Sebrané spisy Ota Pavla
- sv. 1 – Dukla mezi mrakodrapy
- sv. 2 – Plná bedna šampaňského
- sv. 3 – Pohár od Pánaboha : Pohádka o Raškovi
- sv. 4 – Smrt krásných srnců
- sv. 5 – Syn celerového krále
- sv. 6 – Jak jsem potkal ryby
- sv. 7 – Povídky z šuplíku (texty z pozůstalosti)
Memoáry
- Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
- Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem
Odkazy
Reference
- ↑ KACZOROWSKI, Aleksander. Ota Pavel: Pod povrchem. [s.l.]: Host 335 s. Dostupné online. ISBN 978-80-275-0424-4. Google-Books-ID: MSH4DwAAQBAJ.
- ↑ KOVÁŘ, Pavel. Ota Pavel – postskriptum: ohlédnutí za životem a dílem mimořádně nadaného spisovatele. 1. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 139 s. ISBN 978-80-7505-274-2. S. 29.
- ↑ Dukla mezi mrakodrapy Český rozhlas, citováno 11. 12. 2014
- ↑ Ota Pavel. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Ota Pavel má muzeum v Buštěhradu. iDNES.cz [online]. 2002-04-02 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
Literatura
- FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Ota Pavel, s. 250.
Související články
- Jiří Pavel – syn
- Hugo Pavel – starší bratr
- Jiří Pavel – starší bratr
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota Pavel na Wikimedia Commons
- Osoba Ota Pavel ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ota Pavel
- Buštěhradské muzeum Oty Pavla
- Ota Pavel – Pamětní síň spisovatele Oty Pavla na Berounce, www.otapavel.cz
- Ota Pavel na Kinoboxu
- Hry, kde vypukla nemoc Oty Pavla.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.