Otakar Červený

Otakar Červený
Otakar Červený okolo r. 1910
Otakar Červený okolo r. 1910
Narození14. ledna 1850
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. září 1930 (ve věku 80 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánívydavatel, podnikatel a chemik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Červený (14. ledna 1850 Hradec Králové8. září 1930 Praha[1]) byl český publicista, vydavatel rusko-české revue[ujasnit] a memoárové literatury ze života v Ruském impériu.

Život

Mládí a odjezd na Rus

Narodil se jako syn výrobce a vynálezce žesťových hudebních nástrojů z Hradce Králové Václava Františka Červeného. Vystudoval chemii a posléze převzal otcovu firmu. Založil a vedl filiálku továrny žesťových hudebních nástrojů v Kyjevě,[2] kam se i s rodinou přestěhoval. Zde se stal významnou osobností zdejšího českého krajanského života. Žesťové nástroje dodával mj. pro dechové kapely carské armády, díky čemuž disponoval kontakty v armádních i dvorních kruzích.[3] Přátelil se s básníkem Juliem Zeyerem a Janem Voborníkem, který také jejich korespondenci publikoval.[4] Přispíval dary do sbírek Náprstkova muzea, s manželi Vojtou a Josefou Náprstkovými se také přátelil.

Československý odboj

První sjezd delegátů českých a slovenských krajanských spolků na Rusi v Petrohradě, září 1914 (sedící zlevaː Bohumil Čermák, ?, Otakar Červený, Jiří Klecanda, ?, ?, stojící zlevaː ?, ?, Jozef Miloslav Országh, Louis Tuček, ?)
Marie Červená

Po vypuknutí první světové války se Kyjev záhy ocitl v blízkosti linií východní válečné fronty. Otakar Červený se záhy zapojil do aktivit směřujících ke vzniku československých samostatných jednotek a zřízení krajanské organizace v Kyjevě, která se vedle té petrohradské byla nejdůležitější v Rusku. Spolupracoval mj. s Josefem Dürichem, sdružení pak bylo v kontaktu s lidmi okolo exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika, sdružené do tajné organizace Maffie. Při Masarykově pobytu v Kyjevě byl v domě Červených pod dobu své návštěvy ubytován. Červená se rovněž zapojila do činnosti spolku i do válečného úsilí. Je uváděna jako předsedkyně Červeného kříže v Kyjevě,[5] rovněž docházela do vojenských lazaretů jako zdravotní sestra. Stala se známou pro svou materiální i psychickou podporu čs. legionářů,[6] za kterou si vysloužila přízvisko matka československých vojáků na Rusi.

Po roce 1917

Po ideovém rozkolu vedení kyjevského sdružení s Masarykovou skupinou roku 1917 se Otokar Červený spolu s Dürichem stáhl mimo dění. V listopadu 1917 pak proběhl v Ruském impériu socialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela s mocnostmi Trojspolku separátní mír v Brestu-Litevském, Kyjev byl okupován německou armádou a v Rusku se následně rozpoutala občanská válka. Československé legie následně zahájily návrat do vlasti prostřednictvím tzv. Sibiřské anabáze, čímž byl přerušen kontakt mezi kyjevským ústředím. Po zabrání Kyjeva Rudou armádou byl Červený dvakrát na jistou dobu uvězněn jako podporovatel legií, bojujících v občanské válce na straně bělogvarnějců. Návrat Otokara a Marie Červených do Československa byl umožněn až po diplomatické intervenci TGM a čs. diplomatů v dubnu 1921.[7][8]

Manželé pak nadále žili v Praze.

Úmrtí

Otakar Červený zemřel 8. září 1930 v Praze ve věku 80 let. Jeho choť Marie zemřela roku 1932.

Odkazy

Reference

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 129
  2. Otakar Červený: Úspěšný výrobce dechových nástrojů, který zakládal československé legie v Rusku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2019-07-07 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  3. Otakar Červený pomáhal legionářům, znali ho i na carském dvoře v Rusku. Hradecký deník. 2009-03-28. Dostupné online [cit. 2022-02-28]. 
  4. Zeyer, Julius: Listy třem přátelům, paní Zdeňce Hlávkové, Otakaru Červenému a Janu Voborníkovi. Praha: Fr. Borový, 1938
  5. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Vorbemerkungen: Betreffend: Hochverräterische Umtriebe von österr. Čechen im Auslande. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Vzpomínáme 1917-1937: sborník prací bývalých příslušníků pluku k dvacátému výročí založení pěšího pluku 3 Jana Žižky z Trocnova. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ČERVENÝ Otakar 14.1.1850-8.9.1930 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. 
  8. WWW.INCAD.CZ, INCAD. Československá duševní armáda na Rusi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

  • Pavlík, Jiří: Otakar Červený, mecenáš československých legií v Rusku. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2014
  • Muratov, Aleksandr: Osudy Čechů v Rusku, 19.-20. století, cesta z Kyjeva do Vladivostoku. Praha : Scriptorium, 2017

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Otakar Červený 1.png
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Otakar Červený, Czech entrepreneur and important member of Czech community in Kyiv
Marie Červená (K vítězné svobodě, 1928).png
Marie Červená (K vítězné svobodě, 1928)
První sjezd delegátů čs. spolků na Rusi v Petrohradě, září 1914.png
The first meeting of delegates of Czech and Slovak expat organisations in Saint Petersburg, September 1914 (sitting, leftː Bohumil Čermák, ?, Otakar Červený, Jiří Klecanda, ?, ?, standing, leftː ?. ?. Jozef Miloslav Országh, ?, ?, R. Bonnaudː K vítězné svobodě 1914-1918-1928, 1928)