Otakar Šín
Otakar Šín | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 23. dubna 1881 Rokytno u Nového Města na Moravě Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 21. ledna 1943 (ve věku 61 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, sbormistr, muzikolog, hudební pedagog a hudební teoretik |
Členem skupin | Česká akademie věd a umění |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otakar Šín (23. dubna 1881, Rokytno u Nového Města na Moravě – 21. ledna 1943, Praha) byl český hudební skladatel, teoretik a pedagog.
Život
Otec skladatele byl hostinský, nejprve v Rokytně a později ve Fryšavě. První hudební vzdělání dal Otakarovi bývalý šlechtický vychovatel a lesník František Dušek. Od pěti let jej učil hrát na housle a o rok později i na klavír. Otec však nevěřil v synovo nadání a přihlásil jej na Vyšší průmyslovou školu v Brně, kde Otakar ve druhém ročníku beznadějně propadl. Začal se tedy učit v Novém Městě na Moravě sládkem. Po vyučení se stal sládkem v pivovaře v Maffersdorfu u Liberce (dnes Vratislavice nad Nisou). V pivovaře založil kapelu, se kterou měl velký úspěch.
Ještě během svého zaměstnání v pivovaře se nechal zapsat do prvního ročníku Pražské konzervatoře. Studoval varhanní a kompoziční oddělení, kde jeho učiteli byli Josef Klička a Karel Stecker. Dál ještě pokračoval v mistrovské škole klavírní u Josefa Jiránka a ze hry na klavír složil v roce 1911 státní zkoušku. Vyučoval soukromě hru na klavír a harmonii a stal se sbormistrem pěveckého spolku „Škroup“. Oženil se s Libuší Ichovou a v roce 1919 se stal na konzervatoři výpomocným učitelem teoretických předmětů. O rok později již byl na témže ústavu jmenován definitivním profesorem.
Jeho skladatelské dílo vychází z hudby Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Studium partitur těchto mistrů jej přivedlo k teoretickým problémům harmonie v hudbě 20. století. Vydal několik teoretických spisů, ve kterých zveřejnil významné teoretické objevy.
Za své teoretické i hudební dílo byl v roce 1928 zvolen řádným členem České akademie věd a umění a získal dvakrát Státní cenu (1930 a 1937). Zemřel v Praze 21. ledna 1943. Pochován je na fryšavském hřbitově.
Dílo
Klavírní skladby
- Intimní nálady op. 5 (1911)
- Jarní písně op. 6 (1916)
- Písničky a tanečky op. 8 (1922)
- Od jitra do soumraku op. 9a (1921)
- Na prázdninách op. 9b (1924)
- Zpěvem a tancem (1934)
Komorní hudba
- Smyčcový kvartet a-moll op. 7 (1926)
- Smyčcový kvartet B-dur op. 10 (1928)
- Sonáta pro violoncello a klavír op. 11 (1934)
- Malá suita pro housle a klavír op. 13 (1937)
Orchestrální skladby
- Tilottáma op. 1 (symfonická báseň podle Julia Zeyera, 1908)
- Král Menkera op. 2 (symfonická báseň podle Julia Zeyera, 1909)
- Rozhlasová předehra op. 14 (1936)
- České tance (také v úpravě pro noneto, 1939)
Vokální skladby
- Dva mužské sbory op. 3 (1910)
- Písně pro soprán a klavír op. 4 (1909)
- Píseň ženy op. 15 (1936)
- Úpravy lidových písní pro ženský resp. dětský sbor.
Teoretické spisy
- Nauka o harmonii na základě melodie a rytmu (2 díly, 1922)
- Úplná nauka o harmonii na základě melodie a rytmu (1933)
- Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze (1936)
- Všeobecná nauka o hudbě (1949)
- Četné studie v časopisech a vědeckých sbornících.
Literatura
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Český biografický slovník XX. století. 3. díl, Q-Ž. Praha 1999
- Šlechtová, A. - Levora, J.: Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Praha 2004
Externí odkazy
- Autor Otakar Šín ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Šín
- Helena Zelená Křížová: Hudební skladatel z rokytenské hospody
- Skladby dostupné v Hudebním informačním středisku
- Co je co?
- Stručný životopis Archivováno 3. 2. 2014 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Otakar Šín (1881–1943), český hudební skladatel, teoretik a pedagog