Otakar Brůna
Otakar Brůna | |
---|---|
Narození | 31. ledna 1928 Vysoké Mýto Československo |
Úmrtí | 17. října 2012 (ve věku 84 let) |
Povolání | novinář, redaktor, dramaturg a spisovatel |
Národnost | česká |
Stát | Československo, Česko |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Otakar Brůna (31. ledna 1928, Vysoké Mýto – 17. října 2012) byl český redaktor, publicista, dramaturg a spisovatel.[1].[2]
Život
Vystudoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a na přelomu čtyřicátých a padesátých let studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1947 začal publikovat v regionálním tisku (například ve Východočeské záři) své první příspěvky týkající se československého filmu. Roku 1950 se stal redaktorem deníku Mladá fronta.[1]
Po absolvování základní vojenské služby (v letech 1954–1956) začal pracovat jako novinář v armádních časopisech. Do roku 1962 pracoval pro obdeník Dukla v Bratislavě a pak se stal vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Publikoval také v různých filmových periodikách (například Kino, Záběr a další). Krátce působil jako dramaturg Armádního divadla v Martině a v Československé televizi[1]
V roce 1974 se stal šéfredaktorem měsíčníku Gramorevue.[1] a od roku 1976 do roku 1984 byl šéfredaktorem čtrnáctideníku Svazu českých dramatických umělců Scéna, kde ale vedle odborných textů dostávaly prostor také příspěvky podporující kulturní politiku KSČ.[3] V devadesátých letech by redaktorem TV Prima a spolupracoval s populárními časopisy (například s měsíčníkem Astro Venuše).[1]
Začal jako básník. První samostatnou knihu Nebe plné hedvábí vydal v roce 1961. Pro mládež napsal dvě ideologicky motivované novely Čertovo kolo (1976) a Boj o perlu (1983). Nejznámější z jeho tvorby jsou však knižní podoby rozhovorů se známými herci (Juraj Kukura, Helena Růžičková, Zita Kabátová).[1] V roce 2001 obdržel za knihu literatury faktu Vladaři Dračích údolí cenu Miroslava Ivanova.[1]
Dílo
- Když tančíš (1945), verše.
- Albánská skutečnost (1957), edice Knihovna agitátora čs. lidové armády.
- Živí nemlčí (1960), příběhy československých rudoarmějců, spoluautor Stanislav Šusta.
- Nebe plné hedvábí (1961), dvě povídky o českých vojácích, výsadkářích a strážcích hranic.
- Poklad jezerních hlubin (1965), pátrání po tajných nacistických dokumentech v rakouském Toplitzském jezeře a především v Černém jezeře na Šumavě, spoluautor Stanislav Šusta.
- Synkopy před útokem (1966), úvahy o dnešním postavení moderního umění v myšlení mladého člověka.
- Seskok z nebe (1967), kniha z parašutistického prostředí, spoluautor Petr Pašek.
- Život bez nedělí (1968), napsáno podle vyprávění československých fotbalových internacionálů Ladislava Nováka, Josefa Masopusta a Svatopluka Pluskala.
- V úderech gongu (1968), příběh z boxerského prostředí, spoluautoři Josef Němec a Jindřich Hájek.
- Dračí údolí (1969), v knize je reportážní zkratkou vylíčen boj českých partyzánů po boku partyzánů italských v piemontských Alpách.
- Modrá barva chrpy (1971), o pilotovi, který ztratil vědomí.
- Muž před oponou (1974), divadelní hra o E. F.Burianovi.
- Bosá balada (1975), libreto muzikálu o 8 obrazech, 2 dílech a epilogu, spoluautor Jaromír Staněk, texty písní Jiří Aplt.
- Brána k domovu (1975), spoluautor scénáře k televiznímu filmu režiséra Jozefa Medveďa o Karpatsko-dukelské operaci, spolupracovníci Mária Lúčanová a Vlastimil Kožnár.[4]
- Čertovo kolo (1976), novela pro mládež vyprávějící o československých letcích, mechanicích a vojácích, účastnících se za podpory sovětských spolubojovníků Slovenského národního povstání.
- Bosá balada (1980), novela, literární přepis autorova libreta ke stejnojmennému muzikálu, baladicky laděný příběh o mládí, lásce a smrti z období nacistické okupace, příběh septimánů na malém městě, kteří využívají všech možností, aby pomohli odbojářům – dělníkům z místní továrny.
- Boj o perlu (1983), novela pro mládež o mladém Kypřanu Andreasovi, který se v bojích mezi Řeky a Turky na Kypru staví do řad obránců zákona.
- Než se zvedne opona (1984), soubor článků o českém divadle, rozhovory s herci atp.
- Naděje divadla (1987), reportáže, črty, eseje.
- Slzy na stoncích trávy Oty Pavla (1990), vzpomínky na Otu Pavla doplněné texty a fotografiemi Jana Šimona Fialy.
- Brutální sen Juraje Kukury (1992), rozhovory s divadelním a filmovým hercem Jurajem Kukurou.
- Ecce homo Helena Růžičková (1994), kniha o významné osobnosti našeho filmu a divadla Heleně Růžičkové.
- Vlny rozkoše (1995), literární zpracování autobiografie Miroslava Zounara.
- Svět filmových kouzel (1995), publikace přibližující práci kameramanů, klapky, maskéra a dalších filmových profesí.
- Helena, konkurz na člověka (1996), druhá autorova kniha o Heleně Růžičkoví.
- Člověk v souhvězdí tísně (1997), kniha pojednává o muži Romovi jménem Pavol Karvay, který se stal velmi populárním věštcem, parapsychologem a grafologem.
- Sešívané legendy (1998), zpracování vzpomínek jednoho ze slavných fotbalistů pražské Slavie Oty Hemeleho.
- Největší pieroti (1998), kniha portrétů nejslavnějších českých mimů.
- Hvězdy a rebelové ve hvězdách (1998), spoluautor Petr Messany.
- Sváteční žena – Zita Kabátová (1999), zpracování vzpomínek herečky Zity Kabátové.
- Vladaři Dračích údolí (1999), druhé rozšířené vydání knihy Dračí údolí z roku 1960 o boj českých partyzánů po boku partyzánů italských v piemontských Alpách. Roku 2001 obdržel autor za knihu cenu Miroslava Ivanova.
- Čas ani prd nezastavíš, aneb, Arbes by se divil (1999), vyprávění o životě, profesi, přátelích knihkupce a majitele Arbesova knihkupectví Vratislava Ebra.
- Potkat Otu Pavla (2000), v knize vzdává autor hold svému kamarádovi a redakčnímu kolegovi Otovi Pavlovi.
- Dynamit Heleny Růžičkové (2001), aneb jak vznikal první moravský soukromý film Trhala fialky dynamitem.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Brůna
- Otakar Brůna v Databázi knih
- Zemřel novinář a spisovatel Otakar Brůna, bylo mu 84 let
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“