Otakar Fiala
Otakar Fiala | |
---|---|
Narození | 2. června 1889 Jaroměřice nad Rokytnou Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. ledna 1977 (ve věku 87 let) Brno Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
Povolání | literární historik, středoškolský učitel, textologist a editor |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Otakar Fiala (2. června 1889, Jaroměřice nad Rokytnou – 3. ledna 1977, Brno, používal i pseudonym Otakar Skála) byl český literární historik, editor a pedagog.
Biografie
Otakar Fiala se narodil v roce 1889 v Jaroměřicích nad Rokytnou, studoval na gymnáziích v Třebíči a v Brně, odmaturoval ale až roku 1908 na Akademickém gymnáziu v Praze, následně nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval češtinu a němčinu. Po promoci v roce 1913 se vrátil do Třebíče, kde mezi lety 1914 a 1922 učil na gymnáziu. Posléze odešel do Prostějova, kde působil jako pedagog na obchodní akademii. Nadále se také věnoval studiu a v roce 1922 získal doktorát s prací, kde se věnoval rozborům prvních sbírek Otokara Březiny.
V roce 1933 odešel do Brna, kde působil jako pedagog na průmyslové škole. V roce 1950 odešel do důchodu.[1] Nastoupil však v roce 1951 do Janáčkova archivu Moravského zemského muzea, kde nadále bádal.[2][3]
Dílo
Věnoval se primárně dílu Otokara Březiny, se kterým se seznámil v roce 1905. Roku 1922 získal doktorát s prací, která psychologicky a ideově rozebírala první díla Otokara Březiny. Následně v roce 1935 ve spolupráci s Matějem Lukšů a Emanuelem Chalupným vydal Nové eseje, které získal od Matěje Lukšů, který byl správcem pozůstalosti Otokara Březiny. V roce 1939, již po smrti Matěje Lukšů, vydal další pozůstalostní dílo – Oslnění svobody a v roce 1967 pak vydal Eseje z pozůstalosti.[1]
V roce 1969 vydal také rozbor díla Otokara Březiny – Studie z novoříšského období Otokara Březiny, mnoho článků k tématu Otokara Březiny a jeho děl napsal i do různých literárních časopisů jako např. Časopis pro moderní filologii a literaturu nebo Listy filologické.[1]
Věnoval se také dílu Jaroslava Vrchlického, Leoše Janáčka[1] nebo Vítězslava Nezvala.[2] Jeho archiv je uložen v Památníku národního písemnictví.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d HUSOVÁ, Marcella. FIALA Otakar 2.6.1889-3.1.1977 [online]. Praha: Historický ústav AV ČR, 2014 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b Fiala, Otakar, 1889-1977 [online]. Třebíč: Městská knihovna v Třebíči [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Výročí osobností. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. Duben 2009, s. 14–15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07.
- ↑ Otokar Fiala [online]. Jaroměřice nad Rokytnou: Město Jaroměřice nad Rokytnou [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Fiala
- Otakar Fiala v Biografickém slovníku českých zemí Historického ústavu AV ČR
- Otakar Fiala v databázi Městské knihovny v Třebíči
- Otakar Fiala v databázi Knihovny Památníku národního písemnictví
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“