Otakar Fiala

Otakar Fiala
Narození2. června 1889
Jaroměřice nad Rokytnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. ledna 1977 (ve věku 87 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
Povoláníliterární historik, středoškolský učitel, textologist a editor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otakar Fiala (2. června 1889, Jaroměřice nad Rokytnou3. ledna 1977, Brno, používal i pseudonym Otakar Skála) byl český literární historik, editor a pedagog.

Biografie

Otakar Fiala se narodil v roce 1889 v Jaroměřicích nad Rokytnou, studoval na gymnáziích v Třebíči a v Brně, odmaturoval ale až roku 1908 na Akademickém gymnáziu v Praze, následně nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval češtinu a němčinu. Po promoci v roce 1913 se vrátil do Třebíče, kde mezi lety 1914 a 1922 učil na gymnáziu. Posléze odešel do Prostějova, kde působil jako pedagog na obchodní akademii. Nadále se také věnoval studiu a v roce 1922 získal doktorát s prací, kde se věnoval rozborům prvních sbírek Otokara Březiny.

V roce 1933 odešel do Brna, kde působil jako pedagog na průmyslové škole. V roce 1950 odešel do důchodu.[1] Nastoupil však v roce 1951 do Janáčkova archivu Moravského zemského muzea, kde nadále bádal.[2][3]

Dílo

Věnoval se primárně dílu Otokara Březiny, se kterým se seznámil v roce 1905. Roku 1922 získal doktorát s prací, která psychologicky a ideově rozebírala první díla Otokara Březiny. Následně v roce 1935 ve spolupráci s Matějem Lukšů a Emanuelem Chalupným vydal Nové eseje, které získal od Matěje Lukšů, který byl správcem pozůstalosti Otokara Březiny. V roce 1939, již po smrti Matěje Lukšů, vydal další pozůstalostní dílo – Oslnění svobody a v roce 1967 pak vydal Eseje z pozůstalosti.[1]

V roce 1969 vydal také rozbor díla Otokara Březiny – Studie z novoříšského období Otokara Březiny, mnoho článků k tématu Otokara Březiny a jeho děl napsal i do různých literárních časopisů jako např. Časopis pro moderní filologii a literaturu nebo Listy filologické.[1]

Věnoval se také dílu Jaroslava Vrchlického, Leoše Janáčka[1] nebo Vítězslava Nezvala.[2] Jeho archiv je uložen v Památníku národního písemnictví.[4]

Odkazy

Reference

  1. a b c d HUSOVÁ, Marcella. FIALA Otakar 2.6.1889-3.1.1977 [online]. Praha: Historický ústav AV ČR, 2014 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  2. a b Fiala, Otakar, 1889-1977 [online]. Třebíč: Městská knihovna v Třebíči [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 
  3. Výročí osobností. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. Duben 2009, s. 14–15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-07. 
  4. Otokar Fiala [online]. Jaroměřice nad Rokytnou: Město Jaroměřice nad Rokytnou [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“