Otakar Jaroš

nadporučík Otakar Jaroš
Otakar Jaroš jako poručík
Narození	1. srpna 1912 Louny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. března 1943 (ve věku 30 let) Sokolovo Sovětský svaz Sovětský svaz
Místo pohřbení	Zmijivský rajón
Národnost	Češi
Civilní činnost	poštovní úředník
Vojenská kariéra
Hodnost	nadporučík i.m. kapitán
Doba služby	1934–1943
Složka	Československá armáda
Velel	1. rota Prvního československého samostatného praporu v Sovětském Svazu
Války	Druhá světová válka
Vyznamenání	Hrdina Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons

Kapitán in memoriam Otakar Jaroš (1. srpna 1912 Louny^[1] – 8. března 1943 Sokolovo^[2]) byl československý důstojník, účastník zahraničního odboje, který padl v bitvě u Sokolova. Jako první cizinec ve druhé světové válce byl vyznamenán titulem hrdiny Sovětského svazu.^[3] V mnoha českých městech jsou po něm dodnes pojmenovány ulice (seznam viz níže).

Narodil se v Lounech v rodině strojvůdce rakousko-uherských státních drah Františka Jaroše a jeho manželky Anny, za svobodna Konopáskové. Celé dětství ale prožil v Mělníku, kam se rodina přestěhovala, když bylo Jarošovi 9 měsíců.^[4]

Jaroš v Mělníku navštěvoval reálné gymnázium. Studium ale nedokončil a přestoupil do Prahy na Vyšší elektrotechnickou školu, kterou úspěšně absolvoval v roce 1934. Následně prošel odvodem a k 1. říjnu 1934 nastoupil k telegrafnímu praporu 3 v Trnavě vojenskou prezenční službu. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze, později pak nastoupil i studium na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen 29. srpna 1937 v hodnosti poručíka telegrafního vojska.

Stal se důstojníkem z povolání. Postupně sloužil na pozicích velitele náhradní telegrafické roty, později se stal velitelem čety 4. roty u telegrafického praporu 4 v Prešově.

Otakar Jaroš byl velkým vlastencem a zastáncem masarykovských ideálů. Aktivně sportoval, chodil do Skautu i Sokola. Jeho strýcem byl František Konopásek, generál čs. armády popravený v březnu 1943 nacisty.^[5]

Po propuštění z armády kvůli obsazení zbytku Česko-Slovenska Jaroš krátce pracoval coby úředník na poště v Náchodě.

Odtud se až na třetí pokus dostal přes hranice do Polska, kde posléze vstoupil do čs. legionu, se kterým v rámci Východní skupiny československé armády v zahraničí přešel do sovětské internace.^[6] Zastával funkce velitele spojovací čety, velitele důstojnické školy i subalterního důstojníka školy. V lednu 1941 byl poslán do Moskvy jako radista, v dubnu téhož roku byl dokonce začleněn do zpravodajské skupiny určené k vysazení na Slovensku.^[7]

Po přepadení Sovětského svazu se nicméně vrátil k funkci radisty a pak i k ostatním Čechoslovákům internovaným v Orankách.

Při vzniku československé jednotky v Buzuluku byl jmenován velitelem výcvikové 1. roty. Od dubna do července 1942 pak předával své vojenské zkušenosti svým spolubojovníkům v rámci poddůstojnické školy. Na frontu odjel s 1. československým samostatným polním praporem v SSSR opět jako velitel 1. roty.

V březnu 1943 se stal velitelem obrany Sokolova. V boji dne 8. března v hodnosti nadporučíka padl.^[2]

• Československý válečný kříž 1939, udělen 13.3.1943 in memoriam
• Leninův řád, udělen 17.4.1943 in memoriam
• Hrdina Sovětského svazu, udělen 17.4.1943 in memoriam
• Československá medaile za zásluhy, I. stupeň, udělen 1944 in memoriam
• Sokolovská pamětní medaile,^[8] udělena 8.3.1948 in memoriam
• Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“, hvězda I. stupně, udělen v roce 1948

Otakar Jaroš byl in memoriam vyznamenán jako první cizinec ve druhé světové válce i Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu^[2]. Ta se udělovala společně se sovětským Leninovým řádem, jehož se stal Jaroš také držitelem.

• BROŽ, Miroslav. Hrdinové od Sokolova : 1. čs. samostatný polní prapor. 2. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2006. 529 s. ISBN 80-7278-365-3. 
• FIDLER, Jiří. Sokolovo 1943 : malý encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2004. 119 s. ISBN 80-206-0716-1. 
• JAROŠ, Otakar. Tak fotografoval hrdina Sovětského svazu Otakar Jaroš. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974. 7 + 12 fotografií s. 
• KLŮC, Jiří. Kapitán Otakar Jaroš: příběh hrdiny od Sokolova. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2018. 176 s. ISBN 978-80-7573-027-5
• PEHR, Michal. Ohlédnutí za Otakarem Jarošem. Louny: Digon, 2012. 29 s. ISBN 978-80-87019-18-4. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 590. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 281. 
• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945 / kolektiv. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9. 
• CÍLEK, Roman. Vítězové bez vavřínů. Praha: Olympia, 1975. Kapitola Neustoupím!, s. 55–67. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otakar Jaroš na Wikimedia Commons
• Nadporučík Otakar Jaroš – dokument o Otakaru Jarošovi na webu České televize (1968)
• Fórum Válka – kpt. Otakar Jaroš
• Background, Na pozadí historie – Sokolovo
• Ecco Homo – kapitán Otakar Jaroš
• Vojenská legitimace npor. O. Jaroše na stránkách VHU Praha
• Otakar Jaroš, hrdina nejen podle prezídia Nejvyššího sovětu