Otakar Novák

prof. PhDr. Otakar Novák, Csc.
Narození28. prosince 1905
Vídeň Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. října 1984 (ve věku 78 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníliterární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny
Národnostčeská
Alma materMasarykova univerzita
TémataFrancouzská literatura
Významná dílaSlovník spisovatelů - Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko (1966)
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otakar Novák (28. prosince 1905, Vídeň19. října 1984, Praha) byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny.[1]

Životopis

Narodil se ve Vídni, ale od roku 1919 žil v Brně, kde dokončil středoškolská studia a v letech 19241929 vystudoval pod vedením Arne Nováka, Josefa Kopala a Prokopa Miroslava Haškovce francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1931 získal titul PhDr., stal se středoškolským profesorem a v letech 19331946 vyučoval na gymnáziích v Berehově, Rakovníku a v Praze. Od roku 1946 působil na pražské Univerzitě Karlově (nejprve jako asistent a od roku 1947 jako docent). Zároveň působil od roku 1953 jako docent i na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 1958 získal titul CSc. a roku 1964 byl jmenován profesorem dějin francouzské literatury na katedře romanistiky a fonetiky. Byl dlouholetým předsedou Kruhu moderních filologů (od roku 1969) a členem Mezinárodní asociace francouzských studií (Association Internationale des Études Françaises). Penzionován byl roku 1972 a na odpočinek odešel roku 1977.[2][3][4]

Kromě pedagogické činnosti spojené s tvorbou vysokoškolských skript (čtyřdílná francouzsky psaná skripta o dějinách francouzské literatury od počátků do šedesátých let 20. století a skripta věnovaná francouzské versifikaci) se věnoval psaní literárních studií, předmluv, doslovů a komentářů k českým překladům francouzských literárních děl, působil jako literární kritik a příležitostný překladatel. Roku 1965 založil romanistický sborník Études romanes de Brno, jenž vychází dodnes.[2][5]

Dílo

Vlastní knihy

  • Soumrak antiky u Jaroslava Vrchlického. Praha: Společnost Jaroslava Vrchlického, 1932, 82 s., knižní vydání autorovy disertační práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně z roku 1930.
  • Renanova theorie slohu. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1946, 172 s., habilitační práce věnovaná francouzskému filozofovi Ernestovi Renanovi.
  • Po stopách realistických tradic francouzského písemnictví, Brno: Státní pedagogické nakladatelství, 1958, 370 s.
  • Slovník spisovatelů - Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. Praha: Odeon, 1966, 699 s., vedoucí pracovního kolektivu.
  • La Littérature française depuis la Révolution française I., Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1968, 95 s., francouzsky psaná vysokoškolská učebnice dějin francouzské literatury.
  • La Littérature française des origines à la fin du 18e siècle. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1970, 273 s.,francouzsky psaná vysokoškolská učebnice dějin francouzské literatury.
  • La Littérature française depuis la Révolution française II., Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1971, 134 s., francouzsky psaná vysokoškolská učebnice dějin francouzské literatury.
  • La Littérature française depuis la Révolution française III., Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1973, 66 s.,francouzsky psaná vysokoškolská učebnice dějin francouzské literatury.
  • Précis de versification française, Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1975, 31 s., vysokoškolská skripta věnovaná francouzské versifikaci.

Články a studie (výběr)

  • K estetické formaci Anatola France. Časopis pro moderní filologii. 1939, č. 25, s. 351-363.
  • Antithese a kontrast v umění Anatola France. Časopis pro moderní filologii. 1941, č. 25, s. 54-60.
  • Renan a literatura. Český časopis filologický. 1945, č. 3, s. 16-19, 151-156.
  • K otázce francouzského literárního baroka. In: Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi. Brno: Komenia, učitelské nakladatelství s.r.o., 1948, s. 332-342.
  • Vymoženosti kritického realismu v oblasti uměleckého mistrovství a otázka jejich přejímání jako kulturního dědictví ve francouzské literatuře, přednáška pro konferenci Kabinetu pro moderní filologii při ČSAV na jaře 1955 v Liblicích.
  • Na okraj Rollandových "Vlků". Časopis pro moderní filologii. 1955, č. 37, s. 193-203.
  • Anatole France a otázka humanitního studia. In: Sbornìk pracì Filozofické fakulty brněnské univerzity: Řada literárněvědná. Brno: Masarykova univerzita, 1955, s. 123-135.
  • Nový pramenný materiál k vývoji Romaina Rollanda do "Jana Kryštofa". In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 1956, s. 55-64.
  • Rollandův "Robespierre". In: Sbornìk Franku Wollmanovi k sedmdesátinám. Praha: SPN, 1958, s. 671-685.
  • Des chansons de geste a la poésie courtoise. In: Sborník pracì Filozofické fakulty brněnské univerzity: Řada literárněvědná. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, s. 106-117.
  • Denis Diderot a snahy francouzského osvícenství. In: Sbornìk pracì Filozofické fakulty brněnské univerzity. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1965, s. 57-73.

Překlady

Odkazy

Reference

  1. Otakar Novák na stránkách Obce překladatelů
  2. a b Petr Vurm: Otakar Novák, medailonek významného brněnského romanisty, Universitas, revue Masarykovy univerzity, Brno 2014
  3. Otakar Novák - Encyklopedie dějin města Brna
  4. KYLOUŠEK, Petr. Vzpomeňme prof. Otakara NovákaUniversitas, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, roč. 37, č. 4, s. 25-26. ISSN 1211-3387.
  5. Études romanes de Brno

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“