Otakar Novotný

Otakar Novotný
Otakar Novotný
Otakar Novotný
Narození11. ledna 1880
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. dubna 1959 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníarchitekt, návrhář, pedagog
DětiJiří Novotný syn
PříbuzníTomáš Novotný vnuk
Hnutísecese, moderna, kubismus, funkcionalismus
Významná dílaŠtencův dům,

Učitelské domy, Praha 1, Elišky Krásnohorské,

Budova Spolku výtvarných umělců Mánes
OceněníŘád čestné legie
Řád práce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Otakar Novotný na karikaruře Jana Kotěry.
Hrob prof. arch. Otakara Novotného, Hřbitov Vinohrady

Otakar Novotný (11. ledna 1880 Benešov[1]4. dubna 1959 Praha[2]) byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Život

Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku (1897–1898) o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku (červen 1903 – červenec 1904) byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo[3] a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla (1913–1914). V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě.

Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v Praze. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

SVU Mánes

Byl členem SVU Mánes od roku 1902.[4] V letech 1913–1915 a 1920–1931 byl předsedou spolku.[5] Působil rovněž jako redaktor časopisů, vydávaných SVU Mánes. V letech 1911–1913 byl redaktorem časopisu Styl, v roce 1915 redaktorem časopisu Volné směry.

Dílo

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam děl Otakara Novotného.

První realizované stavby vykazují vlivy jeho učitele Jana Kotěry a v té době populární lidové architektury a jsou zdobeny střídmými secesními ornamenty. Toto období reprezentují stavby rodinného domu Dr. J. Žižky v Újezdě nad Lesy, letní sídlo ředitele Riemera u jezera Wolfgangsee v Sankt Gilgen nebo vila nakladatele Jana Otty na Zbraslavi.

Při cestě do Nizozemska v roce 1908 na něho silně zapůsobily holandské savby z režného zdiva a především architekt Hendrik P. Berlage. Z tohoto materiálu pak postavil většinu svých modernistických staveb, jako byly například Štencův dům nebo sokolovny v Holicích a v Rakovníku.

Novotný stál mimo hlavní proud českých kubistických architektů. Přesto se pokusil zpracovat tyto vlivy v několika stavbách v závěru kubistického období. Jsou to například učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské z let 1919–1921 a rondokubistický učitelský dům na Letné v Kamenické ulici.

Ve dvacátých letech se vrátil ke svému oblíbenému materiálu – režné cihle. Stylově pak dospěl k funkcionalismu (Sehnoutkův dům v Černožicích, Státní vystěhovalecká stanice ve Vysočanech, rodinný dům malíře Václava Špály v Praze na Ořechovce). Mimořádným dílem z tohoto období je stavba spolkového domu SVU Mánes na pražském Žofíně.

Realizované stavby (výběr)

Secese

Moderna

Kubismus

Funkcionalismus

Vedle uvedených staveb realizoval i řadu interiérů a výstavních instalací, Dále navrhl několik náhrobků v Praze a Jindřichově Hradci. K nim patří i náhrobek sochaře Otty Gutfreunda (ve spolupráci se sochařem Karlem Dvořákem).

Design

Pro Artěl navrhl skleněné soupravy na nápoje (asi 1912–1913) a kubistickou urnu (1921–1922). Pro interiéry navrhoval nábytek i celkovou výzdobu.

Galerie

Spisy

  • Cestování s Mánesem ve Španělích, Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1935
  • Jan Kotěra a jeho doba, Praha : SNKLHU, 1958
  • O architektuře, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959
  • Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu z let 1909–1954, Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum, 1984

Časopisy

Publikoval řadu článků, především v časopisech Styl, Volné směry, Stavba a Architektura ČSR. Několik článků otiskl i v časopisech zahraničních (L'Amour de l'art 1923, Bouwen 1925).

Pedagogická činnost

Seznam žáků Otakara Novotného na VŠUP v letech 1929–1941, 1948–1953[9]

  • Jiří Bartek
  • Osvald Döbert
  • Václav Hilský
  • Jan Jírovec
  • Bartoloměj Kavan
  • Bohuslav Kulič
  • Oldřich Láznička
  • Karel Lodr
  • Čeněk Mužík
  • Kristian Jiří Nesvadba
  • František Novák
  • Josef Pilař
  • Karel Scharf
  • Václav Starec
  • Jan Šesták
  • Vojtěch Šplháček

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Zemřel akad. arch. O. Novotný. Rudé právo. 7. 4. 1959, s. 2. Dostupné online. 
  3. FRONEK, Jiří. Sklo pro Artěl. In: FRONEK, Jiří. Artěl : umění pro všední den 1908-1935. Praha: Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2009. ISBN 978-80-7101-081-4, ISBN 978-80-87164-12-9. S. 202.
  4. Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů
  5. Předsedové Spolku výtvarných umělců Mánes
  6. Historie Vily Čerych. www.vilacerych.cz [online]. [cit. 2010-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-13. 
  7. Domov důchodců Černožice – Něco z historie
  8. a b Smiřice/Černožice – rodina Steinský-Sehnoutka
  9. Žáci Otakara Novotného na stránkách arch pavouk

Literatura

  • Josef Gočár / Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
  • PEČÍRKA, Jaromír. Otakar Novotý. Volné směry. 20. 12. 1929, roč. XXVII, čís. 7/9, s. 194–200. 
  • Jaromír Pečírka: Otakar Novotný, Verlag Meister der Baukunst, Ženeva (Genf), 1931
  • KOTÍKOVÁ, Karla. Architektonické dílo Otakara Novotného. Praha, 1968. 147 s. diplomní. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. .
  • Vladimír Šlapeta: Otakar Novotný 1880/1959 : architektonické dílo, Praha : Národní technické muzeum, 1980
  • Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století, 2. vydání, Praha : Victoria Publishing, 1995, ISBN 80-85605-84-8
  • kolektiv autorů: Praha – architektura XX. století, Praha : Zlatý řez, 1998, ISBN 80-901562-3-1
  • Marcela Koukolová a kol.: Otakar Novotný – vila nakladatele Jana Otty, Praha : CORA, 1997, ISBN 80-238-2421-X
  • Alexandr Skalický starší: Otakar Novotný, casa Bartoň a Náchod Florencie : Alinea, 1999, ISBN 88-8125-262-7
  • LUKEŠ, Zdeněk. Architektem v bouřlivé éře : O životě a díle Otakara Novotného, autora známé pražské dominanty Mánes. Neviditelný pes [online]. 2010-01-16 [cit. 2010-10-16]. Dostupné online. 
  • KAŠPAR, Milan; MICHÁLKOVÁ, Alena. Architekt Otakar Novotný. Stavebnictví a interiér. 30. červen 2014, roč. 15, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-6017. 
  • ZAHRÁDKOVÁ, Nikola. Raná tvorba architekta Otakara Novotného. Praha, 2014. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Richard Biegel. Dostupné online.

Externí odkazy

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Otakar Španiel
19201931
Otakar Novotný
Nástupce:
Josef Gočár

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Order of Labour Rib (TSR).png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "Labour" (Czechoslovakia)
Praha Vysocany Pod Balkanem 2 skoly a.jpg
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Vysočany, Pod Balkánem 2, školy
Praha Manes.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 2.5
Učitelské domy - ul. Elišky Krásnohorské v Praze.jpg
Autor: Eva Haunerová, Licence: CC BY 2.5
Učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské 10 a Bílkově ulici 5 v Praze-Josefově, architekt Otakar Novotný, stavitel firma arch. Františka Troníčka
Otakar Novotný (1880-1959).jpg
Otakar Novotný (1880 - 1959), Český architekt, návrhář a pedagog.
Kamenicka 35-1512.jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Stenc house.jpg
Štencův dům, Praha, Otakar Novotný 1909 - 1911
Novotny by Kotera.jpg
Otakar Novotný na karikaruře Jana Kotěry.
Hrob-Prof. Arch. Novotný Otakar, Hřbitov Vinohrady 22.jpg
Autor: Alena Pokorná, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob-Prof. Arch. Novotný Otakar, Hřbitov Vinohrady.