Otakar Pohl

Otakar Pohl
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Československa (od 1945)
Narození	11. října 1914 Olomouc Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. dubna 1986 (ve věku 71 let) Praha Československo Československo
Příbuzní	Jan Švejnar (synovec)[1]
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy Svobodná škola politických nauk
Profese	ekonom
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Dr. Otakar Pohl (11. října 1914 Olomouc – 9. dubna 1986 Praha) byl český ekonom a bankéř. V letech 1950 až 1954 a 1957 až 1969 byl generálním ředitelem Národní banky Československé. Jako ekonom a bankéř podporoval těžký průmysl, násilnou kolektivizaci i razantní zapojování vězňů do těžby uranové rudy. Jeho vliv na československou ekonomiku je zpětně hodnocen značně rozporně.^[2]

Život

Předválečná kariéra

Narodil se v Olomouci, v Praze vystudoval^[3] Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Svobodnou školu politických nauk. Od roku 1939 pracoval jako daňový poradce a účetní revizor v Revisní poradně v Praze.^[4] Během německé okupace na Olomoucku spolupracoval na ilegálních tiskovinách Informační služby národního osvobození a V boj, za což byl v roce 1943 zatčen a odsouzen do vězení.^[5]

Poválečná kariéra

V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, následujícího roku se stal pracovníkem Národohospodářského oddělení jejího Ústředního výboru. V roce 1948 začal pracovat jako přednosta v národohospodářském odboru Kanceláře prezidenta republiky. Po únorovém převratu se aktivně podílel na čistkách v ekonomických ministerstvech a také byl mj. předsedou komise finančních znalců v procesu s Rudolfem Slánským, když v procesu byl mj. k trestu smrti odsouzen jeho bývalý spolupracovník Ludvík Frejka.^[4]

Od července 1950 do února 1954 byl Otakar Pohl generálním ředitelem Národní banky Československé, následně tamtéž náměstkem generálního ředitele a od srpna 1957 do října 1969 opět generálním ředitelem. V této pozici se projevoval jako plně loajální spolupracovník komunistického režimu. Působil jako jeden z klíčových představitelů Stálé smíšené československo-sovětské komise v Praze, která dohlížena na plnění dodávek uranové rudy pro SSSR a řídila národní podnik Jáchymovské doly. Na rozdíl od Ludvíka Frejky a také Svatopluka Rady, svého kolegy v čs.-sovětské uranové komisi, Otakar Pohl přežil bez úhony stranické čistky strany. Jako státní bankéř a jedna z klíčových osob uranové komise byl Otakar Pohl dobře informován o fungování táborech nucené práce, stejně jako o trestaneckých pracovních táborech při uranových dolech. Jeho rozhodování mělo vliv na charakter a razanci zacházení s nesvobodnými pracovními silami.^[6] Stejně tak věděl a dokonce podporoval přesměrování československé produkce na těžký a zbrojní průmysl, likvidaci drobného živnostenstva a násilnou kolektivizaci.^[7]

V roce 1968 se přihlásil k myšlenkám pražského jara a následně odsoudil okupaci zeměmi Varšavské smlouvy, za což byl z funkce ředitele odvolán.^[8] Od roku 1970 pracoval krátce v diplomatických službách. Zemřel v roce 1986 v Praze.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• BAUER, Zdeněk a kol. Jáchymovské tábory – peklo, ve kterém mrzlo. Praha: NZB, 2019. 960 s. ISBN 978-80-905864-8-2. 
• ZEMAN, Zbyněk. Na uranu záleží. Praha: Academia, 2020. 426 s. ISBN 978-80-200-3072-6. 

Související články

• Ekonomika komunistického Československa
• Jáchymovské doly
• Trestanecké pracovní tábory při československých uranových dolech
• Těžba uranu
• Kolektivizace v Československu

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Pohl