Otakar Poupa

prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc.
Narození	17. října 1916 Vysoké Mýto Československo Československo
Úmrtí	28. června 1999 (ve věku 82 let) Göteborg, Švédsko
Alma mater	První lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	lékař, vědec, pedagog, patofyziolog, spisovatel, malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Otakar Poupa (17. října 1916 Vysoké Mýto – 28. června 1999 Göteborg, Švédsko) byl lékař, vědec – patofyziolog, vysokoškolský pedagog, spisovatel a malíř. Patřil a stále patří mezi významné představitele vývojové a adaptační fyziologie se zaměřením na kardiovaskulární systém. Vědecký výzkum propojil s praktickými potřebami klinické kardiologie, především kardiologie dětské.^[1] Jeho škola adaptační a vývojové kardiologie ukazovala, jak předcházet i léčit infarkty srdce. Vědecké práce patří ke zlatému fondu světové experimentálně-kardiologické literatury. Profesor Poupa byl renesanční osobnost a jeho žáky, kteří se k jeho vědeckému i lidskému odkazu stále hlásí, najdeme v České republice, ale i v dalších státech Evropy nebo v Americe.^[2]

V autobiografické monografii Syndrom kolibříka, na pozadí historických událostí šedesáti let, přiznává profesor Poupa své životní ideály, splněná i nesplněná přání. Kniha je výpovědí o době a lidech, s nimiž se setkal. Je jedinečná krásnou a bohatou češtinou, černobílými kolážemi a barevnými reprodukcemi autorových obrazů, ale i po stránce obsahové a formální.^[3]

Životopis

Otakar Poupa se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Vyrůstal ve vzdělaném a kulturním prostředí. Již na gymnáziu se zajímal o biologii a výtvarné umění. Pokračoval v rodinné tradici a v roce 1935 začal studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Svoji první experimentální práci publikoval již při studiu na vysoké škole.^[2] Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 pracoval v endokrinologické laboratoři ve farmaceutické firmě v Praze. Ve své knize Syndrom Kolibříka popsal mimo jiné také práci českých lékařů, teoretiků po roce 1939. Zaměstnání v různých farmaceutických firmách jim umožňovala alespoň minimální pokračování ve vědecké práci i během druhé světové války.^[4] Po válce se vrátil do fyziologického ústavu. Období, kdy zde pracoval, se stalo určující pro jeho další život vědce i pedagoga. V době svých pracovních začátků byl ovlivněn profesorem Janem Bělehrádkem a dalšími vědci, jako byli fyziologové František Karásek (1902–1972), Vladislav Kruta nebo Vilém Laufberger. Zajímal se také o dílo a osobnost Claude Bernarda, kterého obdivoval a v pozdějších letech často citoval.^[4]

Pracoval na experimentálním výzkumu interakce (vzájemného působení) antithyreoidálních látek (thyreostatika) a histaminu s nukleovými kyselinami. Publikované výsledky se staly základem jeho habilitační práce, kterou obhájil v roce 1947 a získal docenturu. Univerzitní kariéru byl nucen jako „nekomunista“ opustit po únorových událostech v roce 1948. Omezen byl i ve své vědecké práci. Ale díky vysoké úrovni svého výzkumu se prosadil i vzhledem k nepříznivému klimatu režimu. Krátce pracoval v „Ústavu pro výzkum výživy lidu“. V roce 1956 nastoupil do Fyziologickém ústavu AV České republiky, kde pod jeho vedením vznikla Laboratoř pro fyziologii a patofyziologii přeměny látek ČSAV.^[5] Otakar Poupa se zabýval adaptací organismu na podmínky vnějšího prostředí s důrazem na srdeční sval.^[6]

Od roku 1959 začal přednášet na Fakultě dětského lékařství UK patologickou fyziologii. Zde byl v roce 1961 jmenován profesorem. Položil základ široce založenému výzkumu vývoje srdečního svalu se zřetelem pro potřeby klinické kardiologie a především dětské kardiologie. Tato problematika zaujala řadu mladých začínajících vědců a položila základ tzv. „pražské školy“.^[2]

V letech 1960 až 1968 vedl Oddělení fyziologické a patofyziologické přeměny látek Fyziologického ústavu ČSAV v Praze. Současně pracoval jako přednosta Ústavu patologické fyziologie Druhé lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1964 získal Medaili Jana Evangelisty Purkyně^[7], která byla udělována lékařům za zásluhy o rozvoj ochrany zdraví lidu. V roce 1968 byl jmenován členem korespondentem Akademie věd. V témže roce získal také státní cenu za zásluhy o teoretický výzkum v oblasti lékařských věd.

Na jaře roku 1968, do té doby nezajímající se o politické dění, patřil spolu s Otto Wichterlem, Janem Brodem a spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem mezi autory dokumentu Dva tisíce slov.

Emigrace

Po okupaci Československa v srpnu 1968 odešel s manželkou Taťánou Vavřincovou (zemřela v Göterborgu 21. listopadu 1981 ve věku padesát osm let) do Skandinávie.^[8] Pracoval jako vědecký pracovník na univerzitě ve švédském Göteborgu, také v dánském Aarhusu a Bergenu v Norsku. Kromě odborné vědecké práce se zabýval také otázkami kulturního života. Věnoval se i své druhé profesi – malířství. Řada reprodukcí jeho obrazů se stala významnou součástí autobiografie.

V roce 1976 získal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Profesor Poupa patřil mezi zakládající členy odborné společnosti International Study Group for Research in Cardiac Metabolism (později International Society for Heart Research), která sdružovala experimentální kardiology a později se stala významnou světovou odbornou společností. V roce 1976 se stal jejím čestným členem.^[3]

Prahu navštívil po listopadu 1989. V posledních letech svého života se intenzivně věnoval malování obrazů, které si našly četné obdivovatele. Zemřel po těžké nemoci 28. června 1999 v Göteborgu.

Publikace a ocenění

Během svého života publikoval profesor Poupa více než 260 vědeckých prací a šest monografií. Vydal také řadu studií, zabývajících se aktuálními problémy kulturního života. Napsal knihu vzpomínek Syndrom kolibříka. Ukázky textu byly publikovány v časopisu Vesmír.^[9] Knihu vzpomínek Syndrom kolibříka (Neveselé kapitoly o vědě a moci aneb šedesát let zkušeností) vydalo po jeho smrti nakladatelství Galén v roce 2000.^[10]

V roce 1991 byl vyznamenán „medailí J. E. Purkyně“ Akademií věd ČR. Masarykova univerzita v Brně ocenila jeho životní dílo „zlatou medailí“. Při příležitosti šestistého padesátého výročí založení Univerzity Karlovy byl vyznamenán čestnou pamětní medailí.

Odkazy

Reference

Literatura

• POUPA, Otakar. Syndrom kolibříka: neveselé kapitoly o vědě a moci, aneb šedesát let zkušeností. Praha: Galén, 2000. Almanach medicíny.

Související články

• Fyziologický ústav Akademie věd České republiky
• Dva tisíce slov

Externí odkazy

• Neveselé kapitoly o vědě a moci – ukázky monografie v časopisu Vesmír