Otmar Mácha

Otmar Mácha
Základní informace
Narození2. října 1922
Mariánské Hory, Morava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. prosince 2006 (ve věku 84 let)
Pardubice
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov Boharyně
Žánryklasická hudba a opera
Povoláníhudební skladatel, režisér a dramaturg
Oceněnínárodní umělec (1989)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otmar Mácha (2. října 1922 Mariánské Hory14. prosince 2006[1] Pardubice) byl hudební dramaturg, skladatel a režisér.

Život

Narodil se v rodině horníka a kamnáře. Po maturitě na ostravském gymnáziu byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval kompozici u M. Hradila a v mistrovské škole u Jaroslava Řídkého (1945–1948). Od roku 1945 do roku 1962 pracoval v Československém rozhlase nejprve jako hudební režisér, později jako ústřední dramaturg hudebních pořadů. Od roku 1962 se zcela věnoval skladbě.

Ve své hudební tvorbě se zaměřoval na symfonické básně, opery, televizní baletní pohádky, písně i komorní skladby. Byl členem prestižní skladatelské skupiny Quattro spolu s Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a Sylvií Bodorovou. Za jeho nejvýznamnější dílo je považováno oratorium Odkaz J. A. Komenského pro soprán, orchestr a varhany, které mělo premiéru v roce 1957. Velmi oblíbené a často uváděné jsou jeho písně a dětské sbory.

Nebyl příznivcem experimentálních hudebních směrů. Jeho hudba vychází z hudby rodného kraje – severní Moravy – a je v ní patrný vliv Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.

Dílo

Orchestrální skladby

  • Moravské lidové tance (1948)
  • Symfonie (1948)
  • Slovenská rapsódie (1949)
  • Kopaničářské tance (1950)
  • Symfonická intermezza (1958)
  • Noc a naděje (symf. báseň, 1959)
  • Variace na smrt Jana Rychlíka
  • Dvojkoncert
  • Koncert pro housle a orchestr
  • Vánoční koncert pro kytaru a smyčcový orchestr
  • Balada a finále pro violu, klavír a smyčce (2000–2001)
  • Sinfonieta da camera
  • II. Sinfonieta
  • Symphonia Bohemorum (2002–2003)

Hudebně dramatická díla

  • Polapená nevěra, opera (1956–1957, prem. 1958)
  • Jezero Ukereve, opera (1960–1963, prem. 1966)
  • Růže pro Johanku, opera (1971–1974, prem. 1982)
  • Svatba naoko, opera (1974–1977, zničeno)
  • Kolébka pro hříšné panny, hudební komedie (1975–1976, prem. 1982)
  • Proměny Prométheovy, televizní opera (1981, prem. 1982)
  • Zvířátka a loupežníci, dětská opera (1986)
  • Broučci, balet (1992)
  • Nenávistná láska, opera (1999, prem. 2002)

Hudba k filmům

  • Aleš I. a II. (1950)
  • Mistr Třeboňský (1950)
  • Petr Brandl (1954)
  • Tarzanova smrt (1963)
  • Velké přání (1981)
  • Putování Jana Amose (1983)
  • Veronika (1985)
  • Oldřich a Božena (1984)
  • Komediant (1984)
  • Evropa tančila valčík (1989)

Televizní inscenace

  • Autografie vlka
  • Okres na severu (seriál)
  • Inženýrská Odysea (seriál)
  • cca 80 televizních pohádek

Varhanní tvorba

  • Tři toccaty pro varhany: Smuteční toccata (1963), Svatební toccata (1973), Vánoční toccata (1979)
  • Pražská fantazie pro varhany (1993) – povinná skladby na soutěži Pražského jara
  • Movimento (2004) – premiéroval varhaník Václav Rabas v Domě hudby v Pardubicích
  • Hymnus (Cedant arma togue)

Komorní skladby

  • Balada pro violu a klavír (1988)
  • Sonáty pro housle a klavír
  • Sonáta pro violoncello a klavír
  • Sonáta pro fagot a klavír
  • Pláč Saxofonu
  • Apollon & Marsyas pro fagot a violoncello (1994)

Hudební publicistika

  • Hudební kultura na Ostravsku, Ostrava 1984
  • Český biografický slovník XX. století
  • Čeští skladatelé současnosti

Reference

  1. Zemřel skladatel Otmar Mácha, web Unie českých pěveckých sborů

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“