Otmar Riedl

Otmar Riedl
Narození	12. září 1914 Kroměříž Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. října 1994 (ve věku 80 let) Holešov Česko Česko
Místo pohřbení	Holešov
Národnost	Češi
Povolání	důstojník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otmar Riedl (12. září 1914 Kroměříž (místní část Bělidla)^[1] – 10. října 1994 Holešov) byl voják, příslušník československé zahraniční armády a příslušník výsadku Benjamin.^[2]

Narodil se 12. září 1914 v Kroměříži. Otec Otmar, pracoval jako ošetřovatel v léčebně pro duševně choré a matka Anna (rozená Hradilová) byla v domácnosti.^[3] Měl tři sourozence.

Obecnou školu a tři třídy měšťanské navštěvoval v Kroměříži. V roce 1928 nastoupil do učení u firmy Baťa ve Zlíně, u které poté zůstal i zaměstnán. Pro svou pracovitost, inteligenci a iniciativu byl z výroby převeden do prodejního oddělení a později vyslán do kurzu prodavačů, aranžérů, pedikérů a účetních. Prošel prodejnami obuvi v Třeboni, Malenovicích, Vysokém Mýtě a v Praze.^[4] Byl skromný, inteligentní, obětavý vlastenec, cvičil v Sokolu.^[5]

V letech 1936 až 1939 vykonával základní vojenskou službu u Pěšího pluku 3 "Jana Žižky z Trocnova". V Kroměříži úspěšně absolvoval poddůstojnickou školu. V mobilizaci v roce 1938 velel družstvu pěšáků na Jižní Moravě, v pásmu polních opevnění v úseku Lednice. Dosáhl hodnosti desátníka s pověstí naprosto spolehlivého poddůstojníka. Byl demobilizován a v červenci 1939 znovu nastoupil k firmě Baťa. Krátce pracoval v jugoslávské pobočce Bati v Borovu (kam legálně vycestoval na protektorátní pas a jugoslávské vízum), dále měl pokračovat do Belgického Konga na pozici vedoucího filiálky. V Borovu ho ale zastihl počátek války. Domů se již nevrátil a spolu s dalšími kamarády vstoupil do čs. zahraniční armády. To, že tehdejší personální referent tento fakt zamlčel, sehrálo důležitou roli a pravděpodobně mu tím zachránil život.^[4]

Na československém vyslanectví v Bělehradě obdržel cestovní pas a následovala cesta přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Dne 27. prosince 1939 byl prezentován v Agde a zařazen k 12. rotě doprovodných zbraní 1. pěšího pluku. Cvičil nejprve nováčky, později byl jmenován do funkce výkonného rotmistra. V kanceláři 12. roty bydlel společně s rotným Jozefem Gabčíkem a poznal zde i rotného Jana Kubiše.

S jednotkou se zúčastnil bojů na frontě. Zažil boje na řece Loiře a ústup z fronty po uzavření příměří mezi Francií a Německem. Po pádu Francie odplul na nákladní lodi Rod El Farak 13. července 1940 do Velké Británie. Za prokázanou statečnost v boji ve Francii získal medaili Za chrabrost. Pro svou spolehlivost, odvahu i nenápadný zjev si ho mjr. Karel Paleček vybral pro speciální úkoly. V Londýně zažil několik náletů Luftwaffe. Od 29. lednu do 1. února 1941 absolvoval krátký parašutistický výcvik v podobě pozemního výcviku na syntetických aparátech a zařízeních. Nato byl převezen do sabotážního výcvikového střediska u Londýna. Poté se začal připravovat na vysazení do Protektorátu Čechy a Morava pod záštitou československé zpravodajské služby v Londýně.

Po několika odložených letech a nezdařeném pokusu byl nakonec vysazen 16. dubna 1941. Navigační chybou se tak ale nestalo v prostoru Kolínska u obce Křečhoř ve středních Čechách, ale v 460 km vzdáleném tyrolském Landecku. Byl zatčen, ale podařilo se mu četníky a poté i gestapo přesvědčit, že prchá z Jugoslávie do Čech a o své doklady byl okraden. Navíc se odvolával na své zaměstnání u firmy Baťa, což mu firma potvrdila. Po dvouměsíčním vězení byl eskortován do Čech. Okupaci prožil jako vedoucí prodejny Baťa v Trhových Svinech. Dne 13. září 1941 se oženil s prodavačkou f. Baťa Jaroslavou Kubíčkovou.^[1] Z manželství se narodily dvě dcery, Drahomíra a Nataša.

Kontakt s odbojem se mu navázat nepodařilo. Svou účast v operaci ukončil v květnu 1945 přihlášením se na ministerstvu národní obrany.

Od 11. června 1945 do 1. září 1946 pracoval v 2. oddělení hlavního štábu MNO. Odtud odešel na vlastní žádost a vrátil se k firmě Baťa. Zde pracoval do roku 1948, po roce 1948 zůstal u znárodněné firmy jako vedoucí prodejny. Od roku 1952 až do odchodu do důchodu v roce 1970 pracoval jako vedoucí obchodního domu n. p. Textil Gottwaldov.

Dne 16. října 1990 byl jmenován podplukovníkem v záloze. Zemřel v ústraní 10. října 1994 v Holešově, pohřben je na místním hřbitově.^[6]

• 1940 – Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 – Československý válečný kříž 1939
• 1945 – Československá medaile za zásluhy I. stupně

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
• ŠOLC, Jiří. Bylo málo mužů: Českoslovenští parašutisté na západní frontě za druhé světové války. Praha: Merkur, 1990. 345 s. ISBN 80-7032-624-7. 
• ŠOLC, JIŘÍ. Podpalte Československo. Praha: Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0762-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otmar Riedl na Wikimedia Commons
• (česky) Medailon v Kroměřížském zpravodaji 2009/09 (formát pdf)
• (česky) Fotografie a další informace
• (česky) Profil na valka.cz