Otokar Kruliš-Randa
| Otokar Kruliš-Randa | |
|---|---|
.jpg) Nově zvolený předseda ÚJČŠ Ing. h. c. O. Kruliš-Randa, gen. ředitel Báňské a hutní spol. | |
| Narození | 28. dubna 1890 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. února 1958 (ve věku 67 let) věznice Mírov  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov[1] |
| Povolání | inženýr, podnikatel a manažer |
| Choť | Helena Lusumová |
| Děti | dcery Helena, Eva, Anděla |
| Rodiče | Otokar Kruliš-Randa a Anděla Kruliš-Randa |
| Příbuzní | Jan Kruliš (děd) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otokar Kruliš-Randa (28. dubna 1890, Praha – 14. února 1958, věznice Mírov) byl český průmyslník, vzděláním stavební inženýr.
Život
Studoval na Reálném gymnáziu v Ječné ulici, poté pokračoval ve studiu stavebního inženýrství na ČVUT. Přerušil jej kvůli první světové válce, během níž sloužil v Tyrolsku a Mukačevu.[2]
V roce 1927 se stal generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti a od roku 1939 zastával post prezidenta Ústředního svazu průmyslníků v Čechách a na Moravě. Působil také na Vysoké škole báňské v Příbrami, kde mu byl roku 1931 udělen čestný doktorát technických věd. Věnoval se šachu, v letech 1940–1945 byl předsedou Ústřední jednoty československých šachistů.
V roce 1940 koupila Krulišova rodina velkostatek Defurovy Lažany. Žila tam za druhé světové války. Poté byl však Kruliš-Randa vzat do vazby a v roce 1946 obviněn ze spolupráce s nacisty. Mezi jiným bylo projednáváno, že protektorátní president Hácha navrhl v roce 1941 Heydrichovi Kruliše na funkci předsedy vlády. Ten jeho kandidaturu odmítl s tím, že se stýká s židovskými kruhy. V roce 1946 byl ještě zproštěn obžaloby.[3]
V letech 1948 až 1949 byl však vězněn za napomáhání k opuštění republiky, do roku 1950 pak byl v pracovním táboře. V roce 1953 byl opět zatčen za velezradu a poté odsouzen k 11 letům vězení.[2] Konce trestu se nedožil – 14. února 1958 zemřel v mírovské věznici. V roce 1969 byl rehabilitován.
Krulišova sbírka
Kruliš-Randa byl sběratelem prvotisků a bohemikálních rukopisů. Jeho knihovna čítající přes 4600 svazků byla umístěna na zámku Defurovy Lažany.[4] Po konfiskaci majektu byla sbírka rozdělena, většinu získala Státní studijní knihovna v Plzni. Sbírka převážně středověkých rukopisů je uchována v Knihovně Národního muzea.[5]
Rodina
Otokar Kruliš-Randa byl z matčiny strany vnukem právníka, rektora Univerzity Karlo-Ferdinandovy Antonína rytíře Randy (1834–1914) a z otcovy strany vnukem architekta Jana Kruliše (1829–1903).[6]
V roce 1916 se oženil s Helenou Lusumovou, měli spolu tři dcery. Jeho vnukem je politik a advokát Jan Šula, někdejší předseda ČSNS.[7]
Krulišova vila
Tzv. Krulišovu vilu si Otokar Kruliš nechal postavit v Praze 5 (Na Pavím vrchu 1949/2). V roce 1948 byla vila znárodněna a je v majetku Ministerstva vnitra.[8]
Reference
- ↑ hrob Otokara Kruliše-Randy na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28.
- ↑ a b KRULIŠ-RANDA, OTOKAR, DR. H. C., 1890-1958 [online]. Provenio, Knihovna Národního muzea. Dostupné online.
- ↑ Dr. Kruliš-Randa osvobozen. Národní obroda. 1946-12-07, s. 5. Dostupné online. (dostupné online po registraci)
- ↑ BENDOVÁ, Lenka. Zámecká knohovna Defurovy Lažany – Fond Otokara Kruliše-Randy. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum [online]. Národní muzeum, 2019 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Kruliš-Randa, Otokar [online]. Národní muzeum [cit. 2023-05-22]. Dostupné online.
- ↑ KLIKA, Jaroslav. Rodopisná galerie [online]. Historie.hranet.cz. Dostupné online.
- ↑ PŠENIČKA, Jiří. Pán z Lažan. Euro [online]. 2004-8-13. Dostupné online.
- ↑ ŠVEC, Pavel. Malvazinky: vily, u nichž se prostor prolíná v různých úrovních a omítky vyprávějí. Aktuálně.cz. 2021-05-08.
Literatura
- ŘEHÁČEK, Karel. Konfiskace majetku Otokara Kruliše-Randy a jeho rodiny po roce 1945. In: Sborník prací z historie a dějin umění : Klatovsko. Sv. 5. Klatovy : Galerie Klatovy / Klenová, 2008, s. 267–282.
- GRUND, Antonín. Otakar Kruliš-Randa bibliofil. Český bibliofil. 1939, roč. 11, č. 2, s. 88-91.
- BRODSKÝ, Pavel. Rukopisy Otakara Kruliše-Randy v Knihovně Národního muzea. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků. Praha : Národní knihovna, 1990, s. 19-30.
- DRAGOUN. Michal. Eduard Langer, Otokar Kruliš-Randa a středověké rukopisy jejich knihoven in: M. Dragoun. Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea – doplňky ke katalogům F. M. Bartoše, J. Vašici a J. Vajse. Praha: Scriptorium, 2011.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otokar Kruliš-Randa na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Otokar Kruliš-Randa (1890-1958), český průmyslník, vzděláním stavební inženýr
Autor: cs:User:ŠJů, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Smíchov, Na Pavím vrchu 1949/2. Původně vila uhlobarona Kruliše (Krulišova vila), roku 1948 znárodněna a připadla ministerstvu vnitra. Za socialismu spadalo toto pracoviště pod Státní bezpečnost. Dnes podle některých zdrojů dislokovaný útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace (české civilní rozvědky) pro komunikace a informační technologie, podle umístěného označení „Radiokomunikační a měřící středisko MVČR“.