Otolity
Otolity (z řeckého oto – ucho a lithos – kámen) jsou tělíska tvořená uhličitanem vápenatým, která se nacházejí ve vnitřním uchu ve váčcích blanitého hlemýždě.
Funkce
Otolity fungují tak, že se při pohybu organismu přesýpají a rozhýbají tak endolymfu – tekutinu, která vyplňuje prostor blanitého hlemýždě. Endolymfa následně tlačí na vláskové buňky, které rozhýbají perilymfu – hranici mezi hlemýžděm blanitým a kostěným. Vzniká vzruch, který je vedený po sluchově rovnovážném nervu do sluchového ústředí. Organismům takto slouží především ke zjišťování polohy těla a jeho pohybu.
U ryb je možné pomocí výbrusů otolitů zjišťovat jejich stáří.[1]
Tyto anatomické struktury (nazývané nepřesně jako „ušní kameny“) jsou známé například také u krokodýlů.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ „Mluvící“ ryby z Perského zálivu[nedostupný zdroj]
- ↑ Schwab, J. A.; et al. (2022). 'Ear stones' in crocodylians: a cross-species comparative and ontogenetic survey of otolith structures. Royal Society Open Science. 9 (3): 211633. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.211633
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu otolit na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce