Otomar Korbelář

Otomar Korbelář
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
Narození3. listopadu 1899
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. listopadu 1976 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
ChoťJarmila Šamalíková Eva Vrchlická mladší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Korbelář (3. listopadu 1899, Sázava[1] – 30. listopadu 1976, Praha) byl český hudebník, herec, režisér a ředitel divadla. Jeho divadelní dráha je nejvíce spojena s Divadlem na Vinohradech a Hudebním divadlem v Karlíně. Ve filmu vytvořil více než padesát rolí, hrál v televizních seriálech a inscenacích. Často spolupracoval s rozhlasem, kde našel využití jeho melodický hlas.[2]

Život

Chata u obce Felbabka (okr. Beroun), využívaná ve 30. a 40. letech 20. století společně rodinami herce Otomara Korbeláře a režiséra Františka Salzera (stav v roce 1944)

Mládí a studium

Jeho otec, stavební inženýr, zemřel, když byly Otomarovi čtyři roky. Matka střídala často zaměstnání, takže se často stěhovali. Ve Veltrusech se jeho matka znovu provdala a narodil se jí druhý syn. Otomar pomáhal otčímovi v hospodářství, ale matka si přála, aby šel studovat na obchodní akademii.[2]

Mladý Otomar byl nadšený hudebník, sám se učil na violoncello a chtěl se stát muzikantem. Během první světové války se živil hrou na klavír jako doprovod k němým filmům v jednom pražském biografu. Po válce začal studovat hru na fagot a hoboj na Pražské konzervatoři, kde byl díky svému talentu rovnou přijat do druhého ročníku. Prakticky souběžně s tím pak také na konzervatoři studoval i herectví. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta, který vychoval i další známé divadelní osobnosti, např. režiséry Františka Salzera, Jana Škodu a Miloslava Jareše, herečku Jarmilu Horákovou a další.[3]. Na Dramatickém oddělení konzervatoře byl posluchačem v letech 1919–1922, přičemž rok 1922 byl rokem, kdy toto oddělení absolvovali první posluchači.[4] Již během studií si zahrál jako elév několik epizodních rolí v Národním divadle.

Profesionální kariéra

Divadlo

Po absolutoriu hrál v divadlech v Olomouci (1922–1924, 1926–1929)[5], Plzni, a Městském divadle Kladno, kde byl jednu sezónu i ředitelem. Mnoho let hrál v Divadle na Vinohradech (1929–1945, 1952–1954, 1956–1966)[6], poslední léta života působil v Hudebním divadle Karlín (1962–1976).[2]

V té době vytvořil také hlavní roli ve zpěvohře "Pomněnky Františka Kmocha" v Hudebním divadle v Nuslích.

Otomar Korbelář měl zvučný hlas, který zúročil také jako zpěvák. Byl představitelem mužných a charakterních rolí. Před druhou světovou válkou vytvořil na divadelních prknech řadu postav, z nichž největší úspěch měl jako Karel IV. v Noci na Karlštejně. V závěru kariéry byl jeho oblíbenou rolí plukovník Pickering v My Fair Lady.[2]

Film

Z jeho filmových rolí byla pozoruhodná role Františka Kmocha ve filmu To byl český muzikant, hlavní role v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé nebo role císaře Františka Josefa I. ve filmu Sarajevský atentát.

Popularitu získal již v období první republiky a Protektorátu ve filmech jako Grandhotel Nevada (1935, Petr), Tulák Macoun (1939), Pacientka doktora Hegla (1940, dr. Jindřich Hegl), Těžký život dobrodruha (1941, Fred Flok) či Prstýnek (1945, Jan Sochor). Ve filmech účinkoval i jako zpěvák či dabér.[7]

Soukromý život

Otomar Korbelář byl dvakrát ženatý a měl tři dcery.[2] Svou první manželku Jarmilu Šamalíkovou potkal v divadle na Kladně. V Divadle na Vinohradech potkal svou druhou manželku, tanečnici a herečku Evu Vrchlickou mladší (vnučku spisovatele Jaroslava Vrchlického). Žili spolu více než třicet let.[2]

Společenská angažovanost

Byl členem KSČ a stál u zrodu Svazu českých dramatických umělců. Kromě herecké profese vykonával řadu funkcí ve stranických a odborových organizacích.[8]

Ocenění

Citát

„Jeden milovník non plus ultra – Otomar Korbelář! Přišel do souboru přibližně ve stejné době jako Jiří Plachý, Elena Hálková i já. Měl úžasné osobní kouzlo, své milovníky odváděl vždy s velkým šarmem a gracií.“
— Vladimír Hlavatý[9]

Účinkování

Divadlo, role

Divadlo, režie

Zpěv

  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Zlatá Kateřina (1934)
  • Včera neděle byla (1938)
  • Tulák Macoun (1939)
  • To byl český muzikant (1940)
  • Rukavička (1941)
  • Slepice a kostelník ..... Dajme my si, kamarádi, hore hrát (1950)

Muzikál

  • My Fair Lady – plukovník Pickering

Film

  • Třetí rota (1931) – poručík Suk
  • Zlaté ptáče (1932) – Petr
  • Zlatá Kateřina (1934) – John Sam
  • Grandhotel Nevada (1934) – Petr
  • Dokud máš maminku (1934) – Ing. Karel Jaroš
  • Bezdětná (1935) – ředitel Hron
  • Vzdušné torpédo 48 (1936) – plukovník Švarc
  • Komediantská princezna (1936) – Dvorský
  • Srdce na kolejích (1937) – Pavel Skála
  • Důvod k rozvodu (1937) – Sheriadan alias Skála
  • Soud boží (1938) – Jan Foltýn
  • Včera neděle byla (1938) – Jaroslav
  • Boží soud (1938) – Jan Foltýn
  • Lucerna (1938) – mlynář
  • Zlatý člověk (1939) – prof. MUDr. Petr Partyk
  • Tulák Macoun (1939) – František Macoun
  • Nevinná (1939) – Ing. Novák
  • To byl český muzikant (1940) – František Kmoch
  • Pacientka dr. Hegla (1940) – dr. Jindřich Hegl
  • Těžký život dobrodruha (1941) – Fred Flok alias konzul Binder alias Ing. Benda alias komisař Niklas
  • Rukavička (1941) – Arne Brant
  • Advokát chudých (1941) – Josef Kypr
  • Šťastnou cestu (1943) – Jan Klement, průmyslník
  • Skalní plemeno (1943) – Petr Pangrác
  • Experiment (1943) – Karel Chodovský
  • Děvčica z Beskyd (1944) – Cyril Hanulík
  • Prstýnek (1945) – Jan Sochor
  • Nezbedný bakalář (1946) – Mikuláš
  • Lavina (1946) – dr. Heran
  • Jan Roháč z Dubé (1947) – Jan Roháč z Dubé
  • Vzbouření na vsi (1949) – Kubeš
  • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) – Dubský
  • Vstanou noví bojovníci (1950) – Švandrlík
  • Slepice a kostelník (1950) – Tonek Pěknica
  • Karhanova parta (1951) – ředitel
  • Usměvavá zem (1952) – předseda JZD
  • Pyšná princezna (1952) – hospodář
  • Severní přístav (1954) – Dušek
  • Honzíkova cesta (1956) – revizor
  • Brankář bydlí v naší ulici (1957) – Šácha
  • Tenkrát o Vánocích (1958) – kapitán Hloušek
  • Letiště nepřijímá (1959) – Široký
  • Objev na Střapaté hůrce (1962) – prof. Říha
  • Máte doma lva? (1963)
  • Místo v houfu (1964) – 3. Optimista – pán
  • Gambit (1964)
  • Pět miliónů svědků (1965) – Glanc
  • Na Žižkově válečném voze (1968)
  • Pán si neželal nič (1970) – Mrázik
  • My, ztracený holky (1972)
  • Sarajevský atentát (1975) – císař František Josef
  • Náš dědek Josef (1976) – Šantala

Televizní film

  • Chvíle rozhodnutí (1961) – Lebeda
  • Polka jede do světa (1965) – generál Walmoden
  • Samota (1965)
  • Znojemský sen (1972)

Televizní seriál

Dokument

  • Za karpatským medvědem (1952)
  • Večery s Jindřichem Plachtou (1953) – sám sebe
  • Odkaz Dukly (1954)
  • Otomar Korbelář (1960)
  • Pražský chodec (1965)

Dabing

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f CODR, Milan; BRŮNA, Otakar. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Otomar Korbelář, s. 157–161. 
  3. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  4. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 145, 509
  5. ↑ Jiří Štefanides a kol.: Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479) , Pražská scéna, 2008, Praha, str. 99, ISBN 978-80-86102-40-5
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  7. ↑ Filmová databáze FDb.cz: Otomar Korbelář, filmografie
  8. ↑ [da]. Zemřel Otomar Korbelář. Rudé právo. 1. 12. 1976, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 99

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 67
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 33, 81, 84, 96, 124, 142, 168–9, 175–7, 199, 201, 218, 221, 224, 227, foto 56, 215, 238, 312, 357, 429, 435, 455–460, 462–3, 534, 541, 592, 601, 613, 624
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 144
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 230, 270
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 89, 132, 134, 159, 182, 242, 440, 449, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  253
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 172–3, 175, 270, ISBN 80-207-0419-1
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 44, 63
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 104–113
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 23, 25–7, 33, 35, 42
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 168
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 178, 254, 366–7, 369, 486, 502, 649, 658–9
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 213–4, 245–7, 249–254, 263
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 74
  • Viktor Kudělka: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 33–42, ISBN 80-901887-4-5
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 78, 106, 209, 248, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179, 130–164
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 104–5, 109, 110
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 46, 179
  • Jiří Štefanides a kol.: Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479) , Pražská scéna, 2008, Praha, str. 99, 104–107, 244, ISBN 978-80-86102-40-5
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 125. 
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 67, 97, 105, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 125, 131–2
  • Jiří Žák a kol: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 175, ISBN 978-80-239-9603-6
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola František Kloz, s. 88–89. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Felbabka chata 1944.JPG
Autor: photo by David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 3.0
Felbabka (okres Beroun) - chata využívaná ve 30. a 40. letech 20.století společně rodinami herce Otomara Korbeláře a režiséra Františka Salzera (foto z roku 1944)
Otomar Korbelář 1936.jpg
Otomar Korbelář, český herec (1936)