Otomar Krejča

Otomar Krejča
Otomar Krejča, 1951
Otomar Krejča, 1951
Narození23. listopadu 1921
Skrýšov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. listopadu 2009 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníherec, režisér, divadelní herec, divadelní režisér a scenárista
Manžel(ka)Marie Tomášová
OceněníArtis Bohemiae Amicis (2001)
Ceny města (2008)
Řád umění a literatury řul
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1998)
zasloužilý umělec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Krejča (23. listopadu 1921 SkrýšovPelhřimova6. listopadu 2009[1] Praha) byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové.

Život

Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 19461951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka.[2] V období 19561961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, HavaněBruselu.

Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[3] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989.[4] Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát.[5]

Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově[6].

Vybrané divadelní režie

Vybrané divadelní role

Film

  • 1963 Mezi námi zloději – role: kasař Josef Laštovka, účetní JZD
  • Vyšší princip.-JUDR.Skála

Citáty

„Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí.“

Jan Kačer [8]

Odkazy

Reference

  1. Ve věku 87 let zemřel režisér Otomar Krejča – České noviny, 6. 11. 2009
  2. * Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  4. Archivovaná kopie. www.literarky.cz [online]. [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. Kolektiv: AMU=DAMU+FAMU+HAMU, vyd. AMU, Praha, 2006, str. 10, ISBN 80-7331-065-1
  6. KREJČÍ, Denisa. Na pelhřimovském hřbitově má hrob i divadelní režisér Otomar Krejča. Pelhřimovský deník. 2020-10-31. Dostupné online [cit. 2021-02-09]. 
  7. Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. 
  8. Zemřel Otomar Krejča, legenda divadla nejen za branou, ČT24, 6.11.2009. www.ct24.cz [online]. [cit. 2009-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09. 

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 121, 161
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 173, 261–2, 273, 284, 330, ISBN 80-85774-08-9
  • B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jan Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 152, 155, 158–9, 167–9, 255–6, 260–2, 277
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 252, 254, 256–7, 275–6
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 302, 319, 324, 329, 333, 339
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 49, 197, 241, 314, 355–360, 362, 368 ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 231, 236, 253, 256, 287
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199, 200, 202–4, 387, 414
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 7, 8, 42, 60, 66, 70, 75–7, 79, 104, 123–5, 168, 214–6, 233, 252, 254–6, 264, 267, 305, 307, 310, 311, 328, 348, 356, 381–2, 388, 418, 427, 435, 458–9, 468, 489, 490, 501, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Jindřich Černý: Otomar Krejča, Orbis, Praha, 1964
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 97, 223, 253, 258–9, 262–3, 288–9, 292–4, 296–8, 300, 307, 309–310, 313, 367–8, 397–8, ISBN 80-207-0419-1
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 117, 126, 132–3, 169, 171, 174, 178, 191–2, 223–5, 230, 281, 330, 447, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 86
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 75, 518, 523, 666
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 61–2, 64–6, 87–90
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 246–7
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260, 274
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 71, 73, 75–6, 78, 81, 83, 91, 103, 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, 26–8, 32–3, 44–5, 50, 54, 56–7, 59–61, 88, 110–1, 120–1, 177–8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, 174, 179, 208, 210–214, 292–294, 297, 325, 384, 386
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 166, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 223, 234, 309, 331, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 131, 157, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Ordre des Arts et des Lettres Chevalier ribbon.svg
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar: l'Ordre des Arts et des Lettres, Chavalier rank
OtomarKrejca(1951).png
Autor: Archive of Obrana lidu, Licence: CC BY-SA 4.0
Otomar Krejča (1921–2009), Czech theatre actor and director, founder of Divadlo za Branou (from movie Vstanou noví bojovníci, Obrana lidu, 1951)