Otonská renesance

Liutharův evangeliář, trůnící císař Oto II. nebo Oto III., Reichenau, 4. čtvrtina 10. století
Oltářní a procesní kříž Essenského kláštera, zlato s přihrádkovými emaily a drahými kameny, zhotovený kolem roku 1000

Otonská renesance je pokračování, resp. poslední fáze renesance karolinské, časově se vymezuje od druhé poloviny 10. století do 30. let 11. století. Plynule na ni navazuje epocha a sloh románský.

Území

Otonská renesance je období evropské kultury a vzdělanosti. Má těžiště v pozdějším Německu, tehdy východní Frankii. Francie byla v téže době označována jako západní Frankie, byla jedním ze dvou center karolínské renesance, v této době spíše stagnuje.

Znaky

Hlavním rysem otonské renesance je rozvinutí karolínské kultury do někdejšího území antické Římské říše pod heslem Renovatio imperii. V tomto smyslu patří k jejím znakům „mocné posunutí hranic západoevropské kulturní renesance na východ a na sever […] děje se to politicko-vojenskou mocí německé říše, jež vloučí zároveň do svého státního celku – na rozdíl od Polska a Uher – Slovany Polabské a země České.“[1]

V užším, kulturně historickém významu značí termín otonská renesance dobu panování otonské dynastie, tj. Oty II., Oty III. a Jindřicha II.. Z hlediska kulturního, uměleckého i filosofického je otonská renesance dovršením renesance karolínské, díky sňatkové politice Otonů a působení byzantských umělců je ovšem posílena o rysy byzantské kultury.

Význam

Hlavní přínos otonské renesance je v šíření antické filozofie a písemnictví a ve výtvarném umění. V chrámové architektuře se objevily nové stavební typy. Portrétní umění je prezentováno jak v iluminovaných rukopisech (zejména Zlatý kodex z Řezna, Zlatý kodex z Echternachu, Liutharův evangeliář z Reichenau, nyní v Cáchách), tak v kamejích. Rozvoj liturgického zlatnictví a klenotnictví je doložen například královskou korunou z Essenu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ČERNÝ, Václav. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1: Středověk. Jinočany: H&H, 1996. 342 s. ISBN 80-85787-99-7. S. 39. 

Literatura

  • Elisa Garrison: Ottonian Imperial Art and Portraiture: The Artistic Patronage of Otto III and Henry II. Ashgate Publishing, New York 2012, ISBN 978-0-7546-6968-5

Média použitá na této stránce

Liuthar-Evangeliar.jpg

Darstellung Ottos III. aus dem Aachener Liuthar-Evangeliar, fol. 16r. Representation of Otho III, from the Evangeliary of Liuthar, abbay of Reicheneau (see here for black & white photographies of the Evangeliary of Liuthar, on the Bildindex's website).

Date: Most sources, such as Eliza Garrison, seem to describe him as Otho III - see in part. footnote 7 on p.10, which finishes by quoting "Ernst Kantorowicz's foundational if problematic analysis of [this] dedication image", in The King’s Two Bodies: A Study in Medieval Political Theology (Princeton: Princeton University Press, 1957), 61-78 ; according to the latter, it would be Otho II, and not Otho III, and the image would have been producted near 973, whereas Garrison notes that "Questions relating to its proper dating have dominated the literature on this manuscript for quite some time, and my own analysis of this work will take as its point of departure Florentine Mütherich‟s suggested range of 983-990 as the correct one for the work‟s date of production. It should be said that this dating is still a matter of debate and some scholars associate this image with the time of Otto III‟s imperial coronation in 996, which took place in Rome."

Description: The following description is drawn from Kantorowicz (The King's Two Bodies, III, §2), although we consider this image to be more likely to represent Otho III.

This atypical image thus depicts Otho III, holding a royal orb, inside a mandorla, usually used to depict the Christ. He is supported by Terra. The four figures holding the white shawl represents the Four Evangelists (the lion of Mark and the steer of Luke), with the Hand of God (perhaps of Christ, argues Kantorowicz) touching Otho. At the time of Otho II's anointing, hands were not anointed (they were, however, soon after, a detail which gives weight to Kantorowicz's interpretation): this may explain why they are located below the shawl, which would represent the tabernacle or divide between Earth and Heaven. Thus, the upper part of Otho is in Heaven, the lower part on Earth. Two archbishops and two warriors are depicted on the bottom, and one important prince (or reguli, as shown by their crowns) on each side of the stool.

The division between three plans (up, center and down) corresponds to representations of the Christ in Majesty in the Apocalypse of Trier or in the Bible of San Paolo. Compare also to the Christ in Majesty in the Vivian Bible (folio 329 here).
Kreuzmitdengroßen Senkschmelzen.jpg
Autor: Sir Gawain, Licence: CC BY-SA 3.0
Das Vortragekreuz mit den großen Senkschmelzen aus dem Essener Domschatz