Ottó Herman

Ottó Herman
Narození26. června 1835
Brezno
Úmrtí27. prosince 1914 (ve věku 79 let)
Budapešť
Příčina úmrtízápal plic a srdeční zástava
Místo pohřbeníMiskolc
Povoláníornitolog, zoolog, politik, ichtyolog, archeolog, arachnolog, entomolog, etnograf a ochránce životního prostředí
OceněníŘád čestné legie (1900)
Politické strany'48 Independence Party
Strana nezávislosti (1874)
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťKamilla Borosnyay
Funkceposlanec maďarského Národního shromáždění (1879–1887)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1889–1892)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1893–1896)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ottó Herman, také Oto Herman (26. června 1835, Brezno – 27. prosince 1914, Budapešť) byl přírodovědec – ornitolog a entomolog, politik, novinář, archeolog a antropolog. Vedle ostatních četných aktivit byl činný především jako přírodovědec – zoolog evropského formátu. Byl průkopníkem ochrany přírody na Slovensku, v Uhersku. Světový den ptactva, který je připomínán 1. dubna, se v začátcích spojoval právě s jeho jménem.

Život

Jeho otec byl lékař a spolužák ornitologa Jana Šalamouna Petiana (maďarsky Salamon János Petényi). Rodina původně pocházela z Horního Saska. V roce 1847 se jeho rodiče spolu s jeho mladšími sourozenci (měl 6 bratrů) přestěhovali do Miskolce (historická část Diósgyőr). Jako třináctileté dítě zde prožil neúspěšnou uherskou revoluci z let 1848/1849.[1]

Studoval na gymnáziu v Miskolci a v Košicích. Po ukončení střední školy v Miskolci pracoval ve Vídni jako dobrovolník v K.u.k. Hof-Naturalienkabinett při sbírce švýcarského entomologa Karla Brunner-von Wattenwyla. V letech 1853 až 1856 studoval na polytechnickém institutu ve Vídni (předchůdce současné Technische Universität Wien). Studium nedokončil a dále se vzdělával jako samouk. Nejprve pracoval jako zámečnický učeň a dělník, poté měl fotografickou dílnu v Kőszegu. Jeho další mnohostranná činnost v letech 1864 až 1872 je svázána s Kluží, v Sedmihradsku. V roce 1864 požádal Herman o místo konzervátora v Sedmihradském muzeu. V Kluži napsal Herman několik vědecky - populárních děl, například „Druhy pavouků“ vyšly v roce 1866 v místním almanachu.

Herman publikoval vědecké práce, ale také psal články do novin, ve kterých politizoval. Podílel se na vytvoření a realizaci programu Asociace transylvánského muzea. Jako ornitolog, systematizoval ptáky ne na základě vnějších znaků, ale na základě způsobu jejich života (v duchu Linného). Skutečnou slávu získal v roce 1876 po publikování dvousvazkového maďarsko-německého díla o fauně Maďarska. V roce 1875 se přestěhoval do Budapešti a stal se asistentem v zoologickém oddělení Národního muzea.[1]

V letech 1872-1875 byl pracovníkem budapešťského Národního muzea, pak byl politikem, redaktorem a vědeckým pracovníkem. Byl představitelem radikální inteligence bojující za uplatňování demokratických svobod, funkcionářem Strany nezávislosti, dlouholetým poslancem uherského sněmu, autorem více než 300 politických a ideových článků v novinách a časopisech. Jako samouk se věnoval přírodním vědám, zejména ornitologii, svou sbírku ptáků věnoval Národnímu muzeu v Budapešti. Byl pokládán za posledního uherského polyhistora, věnoval se entomologii, ichtyologii a rybářství, antropologii (studoval osídlení uherského území pračlověkem), archeologii i jazykovědě – studoval jazyk uherských pastevců. Všechny jeho práce se zakládají na bohatém materiálu a dodnes jsou významným pramenem poznatků. Roku 1893 založil a vedl Uherské ornitologické středisko. Entomologicky prozkoumal Sedmihradsko. Z pověření Uherské přírodovědné společnosti zpracoval pavouky Uherska. Kromě četných monografických prací zveřejnil v odborných časopisech kolem 300 studií a článků z oblasti přírodních věd. Roku 1877 založil a do roku 1887 redigoval časopis Térmészetrajzi Füzetek, v roce 1894 časopis Aquila, přispíval autorsky do několika uherských novin a časopisů.

Herman se podílel i na vypracování několika tehdejších ochranářských aktivit a úmluv. Rychle pochopil význam přírodních věd a ochrany přírody i v osvětové práci. O jeho přednášky v rámci osvětových večírků Přírodovědecké společnosti byl velký zájem, protože patřil k výborným řečníkům.

Jeho sbírka hmyzu ze Sedmihradska je uložena v Sedmihradském muzeu v Kluži.

Dílo

Herman byl autorem obrovského množství hodnotných vědeckých prací, celkem 5940 stran. Vydal 14 knih a 1140 článků a přednášek. Identifikoval 36 nových druhů pavouků.

  • Magyarország pókfaunája 1-3, Budapešť roku 1876-1879 (1879: Ungarns Spinnen-Fauna I-III, K. U. Naturwissenschaftlichen Gesellschaft, Budapest)
  • A fillokszéra, Budapešť roku 1879
  • Reliquia Petényiana, Budapešť roku 1879
  • Ősi nyomok a magyar népies halászatban, Budapešť roku 1885
  • A magyar halászat könyve 1-2, Budapešť roku 1887
  • A magyarok nagy 2sfoglalkozása, Budapešť roku 1909
  • Természeti képek, Budapešť roku 1959

Posmrtné uznání

  • V Miskolci je Muzeum Ottó Hermana a Herman Ottó Gimnázium, Miskolc - Tizeshonvéd utca 21
  • V Budapešti je Herman Ottó Institut, Budapest, park utca 2
  • Jeho jméno nese několik základních škol
  • Maďarská Duna Television od prosince 2014 vysílala čtyřdílný dokumentární film o jeho životě nazvaný Ottó Herman, poslední maďarský polyhistor

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oto Herman na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b REIMAN, Zoltán. Herman Ottó és Gyulai Pál vitája. Reiman Zoltán [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (maďarsky) 

Média použitá na této stránce

97. Hermann Ottó.jpg
A felvétel (szkennelés) 2012. június 7 –én készült. A képeslapsorozat korábbi tulajdonosa Bálint János (Ócsa) volt. Az I. sor 1 sz. – 1. sorozat 100. szám jelzetű képeslapok a 101 jelzetű „füst albumot” töltötték meg. A képeslap sorozat képeit az 1920 –as években adták ki. Az ismeretlen szerző halála óta több mint 70 év telt el. A képeslapok hátoldalán ex libris. A sorozat képei: 1. sz. Gróf Széchenyi István 1791 – 1860 2 sz Deák Ferenc 1803 – 1876 2 sz , 3 sz, 4 sz 5 sz, 6 sz, 7 sz Felsőbükki Nagy Pál 1777 – 1857 8 sz Báró Eötvös József 1813 – 1871 9 sz Kossuth Lajos 1802 – 1894 10 sz Petőfi Sándor 1823 – 1849 11 sz Liszt Ferenc 1811 – 1886 12 sz Batthányy Lajos gróf 1806 – 1849 13 sz II. Lajos 1506 – 1526 14 sz Munkácsy Mihály 1844 – 1900 15 sz Tisza Kálmán gróf 1830 – 1902 16 sz Mátyás király 1440 – 1490 17 sz Arany János 1817 – 1882 18 sz Tisza István gróf 1865 – 1918 19 sz Kölcsey Ferenc 1790 – 1838 20 sz Szinyei Merse Pál 1845 – 1920 21 sz Jókai Mór 1825 – 1904 22 sz Mikszáth Kálmán 1849 – 1910 23 sz Vörösmarty Mihály 1800 – 1855 24 sz Fadrusz János 1858 – 1903 25 sz Árpád a Honalapító 26 sz Szent István 975 -1038 27 sz Szent László 1040 - 1095 28 sz Könyves Kálmán 1070 – 1116 29 sz II. Endre 1205 – 1235 30 sz IV. Béla 1206 – 1270 31 sz Nagy Lajos 32 sz Hunyadi János 33 sz II. Rákóczi Ferenc 34 sz Vak Bottyán 35 sz III. Károly 36 sz II József 37 sz Madách Imre 38 sz Katona József 39 sz Csokonai Vitéz Mihály 40 sz Lotz Károly 41 sz Pöltenberg Ernő 42 sz Török Ignác 43 sz, 44 sz, 45 sz, 46 sz, 47 sz Aulich Lajos 48 sz Damjanich János 49 sz Dessewffy Arisztid 50 sz Lázár Vilmos 51 sz Kiss Ernő 52 sz Schweidel József 53 sz Vécsey Károly 54 sz Táncsics Mihály 55 sz Tompa Mihály 56 sz Rottenbiller Lipót 57 sz Szent Gellért 58 sz Szent Imre 59 sz Kapisztrán János 60 sz Kinizsi Pál 61 sz Tomori Pál 62 sz Zrinyi Miklós 63 sz Gábor Áron 64 sz Bem József 65 sz Bocskay István 66 sz Bethlen Gábor 67 sz József nádor 68 sz Kisfaludy Károly 69 sz Berzsenyi Dániel 70 sz Fáy András 71 sz Semmelweis Ignác 72 sz Egressy Gábor 73 sz Erkel Ferenc 74 sz Szilágyi Dezső 75 sz báró Bánffy Dezső 76 sz Ujházi Ede 77 sz Baross Gábor 78 sz id. Wekerle Sándor 79 sz Justh Gyula 80 sz Prohászka Ottokár 81 sz Reményi Ede 82 sz Vámbéry Ármin 83 sz Rákosi Jenő 84 sz Eötvös Károly 85 sz Benczur Gyula 86 sz Blaha Lujza 87 sz Jászai Mari 88 sz Gárdonyi Géza 89 sz Ady Endre 90 sz Gyóni Géza 91 sz Báthori Zsigmond 92 sz Pázmány Péter 93 sz Kisfaludy Sándor 94 sz Goldmark Károly 95 sz Ferenc József 96 sz Erzsébet 97 sz Hermann Ottó 98 sz Lechner Ödön 99 sz Pósa Lajos 100 sz Móra Ferenc 101 jelzet füst album A felvétel és az egész sorozat képei megjelentek Creative Commons alatt a Metapolisz DVD sorozatban.