Ottavio Piccolomini

Ottavio Piccolomini d’Arragona
Portrét O. Piccolominiho od Matthäuse Meriana z roku 1649
Portrét O. Piccolominiho od Matthäuse Meriana z roku 1649

Narození11. listopadu 1599
Znak Toskánského velkovévodství Florencie, Toskánské velkovévodství
Úmrtí11. srpna 1656 (ve věku 56 let)
Znak Svaté říše římské Vídeň, Svatá říše římská
Místo pohřbeníVídeň
ChoťMarie Benigna Sasko-Lauenburská
RodičeSilvio Piccolomini
PříbuzníAscanio II. Piccolomini a Aeneas Piccolomini (sourozenci)
Vojenská kariéra
HodnostPolní maršál
Doba služby16181648
SloužilZnak Svaté říše římské Svatá říše římská
VálkyTřicetiletá válka
Válka o dědictví mantovské
BitvyBitva u Thionville
Bitva u Lützenu
Bitva u Nördlingenu
Bitva u Breitenfeldu
VyznamenáníŘád zlatého rouna
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Ottavio Piccolomini d’Arragona[1] či také Octavio Piccolomini (11. listopadu 1599 Florencie11. srpna 1656 Vídeň) byl italský generál, sloužící Svaté říši římské v hodnosti polního maršála, a velitel tělesné stráže Albrechta z Valdštejna.

Biografie

Výřez z obrazu Pietera Snayerse – na koni sedící Piccolomini

Narodil se ve Florencii na sklonku 16. století. V roce 1616 byl členem španělské armády, odkud v roce 1619 přešel do služeb toskánského velkovévody. Po vypuknutí třicetileté války byl jmenován kapitánem jezdeckého pluku, poslaného velkovévodou Cosimem II. jako pomoc císařově armádě a pod vedením Karla Bonaventury Buquoye se zúčastnil v hodnosti rytmistra bitvy na Bíle hoře a maďarského tažení.[2] V roce 1624 byl na krátkou dobu ve Španělsku a působil mezi kyrysníky Gottfrieda Pappenheima v hodnosti podplukovníka až do Pappenheimovy smrti. Roku 1627 znovu vstoupil do císařských služeb jako plukovník ve Valdštejnově pluku. V této funkci se však dopustil chyby, protože se přišlo na to, že v pomořanském městě Stargard vymáhal peníze za ochranu. V téže době se také zúčastnil v roli vyjednávače a plundrujícího války o dědictví mantovské. Jeho důležitou bitvou byla bitva u Lützenu, ve které mu byly připsané daleko větší zásluhy než takovému Heinrichu Holkovi. Piccolominiho ihned po oficiální zprávě z bitvy totiž císař povýšil do funkce feldwachtmeistera (odpovídá hodnosti generálmajora). Později se také podílel na spiknutí proti Valdštejnovi, které vyústilo v jeho vraždu v Chebu. Tato jeho role byla důkladně zpracovaná Schillerem v jeho tragédii Valdštejn. Následně pak byl odměněn hodností maršála, 100 000 zlatými a náchodským panstvím. Své zkušenosti později zužitkoval i v bitvě u Nördlingenu. V roce 1635 se spojil se Španěly a pod jeho vedením dosáhla jejich armáda 7. června 1639 velkého vítězství u Thionville. Za to dostal od španělského a neapolského krále Filipa IV. titul vévody z Amalfi. V císařském vojsku se ale nestal se nástupcem Matyáše z Gallasu, jak doufal. Roku 1636 se spolu s Johannem von Werth dostal až do Francie. V jeho další bitvě – u Breitenfeldu v roce 1642 – byl spolu s arcivévodou Leopoldem I. Vilémem poražen Švédy. Pár následujících let byl ve španělské armádě a za odměnu získal titul granda a Řád zlatého rouna. Poté znovu vstoupil do řad císařské armády a po smrti Petera Melandera v bitvě u Zusmarshausenu se stal generálporučíkem. Po vyhlášení míru mu císař napsal děkovný dopis a daroval mu 114 566 zlatých. Usadil se tedy ve svém zámku v Náchodě a začal ho přestavovat.[3] Po konci kariéry se oženil s Marií Benignou Františkou Sasko-Lauenburskou, dcerou vévody Julia Jindřicha. S ní měl jedno dítě (nikoliv dvě – viz kapitola Fikce) – Silvia Josefa (Giuseppe) Piccolominiho, který ho nepřežil, protože byl zavražděn Švédy po bitvě u Jankova. Po jeho smrti 11. srpna 1656 ve Vídni jeho tituly připadly jeho synovci. Byl pohřben v kostele Zvěstování Panny Marie, patřícímu řádu servitů.

Knížecí znak Ottavia Piccolomini Pieri d'Aragona

Byl významným mecenášem řádu servitů, kupříkladu v městě Rossau investoval stavbu kostela, dokončení se však nedočkal. V servitském kostele byl také pohřben.

Fikce

V díle Friedricha Schillera Valdštejn je zmiňován ještě jeden syn, který se měl jmenovat Max. Je to ovšem fikce – syna měl jenom jednoho.

Portréty

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottavio Piccolomini na anglické Wikipedii.

  1. Oborou Hvězda. www.prazskestezky.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  2. Ottavio Piccolomini a rozluštění nástropní fresky Španělského sálu. www.kroceje.cz [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-06. 
  3. Deset století architektury

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Ottavio Piccolomini Nachod ceiling.jpg
Ottavio Piccolomini. Ceiling of the Nachod Castle
Flag of the Grand Duchy of Tuscany (1562-1737).svg
Autor:

F l a n k e r, elements taken by:

, Licence: CC BY-SA 3.0
flag of the Grand Duchy of Tuscany (1562-1737).
Porträtt på fältmarskalken Ottavio Piccolomini från 1649 - Skoklosters slott - 56693.tif
Note: For documentary purposes the original description has been retained. Factual corrections and alternative descriptions are encouraged separately from the original description.
Porträtt på fältmarskalken Ottavio Piccolomini från 1649.
Signatur Octavio Piccolomini (1599–1656).PNG
Signatur_Octavio_Piccolomini_(1599–1656)
Piccolomini Pieri d'Aragona.png
Autor: Stanislav Macak, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of Ottavio Piccolomini Pieri d'Aragona, Prince of Holy Roman Empire, Duke of Amalphi, general of 30 years war