Otto Šling

Otto Šling
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1950
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození24. srpna 1912
Nová Cerekev
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. prosince 1952 (ve věku 40 let)
Praha, věznice Pankrác
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
ChoťMarian Šlingová
Profesepolitik, redaktor a funkcionář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Šling, také Ota Šling, vlastním jménem Otto Schling[1] (24. srpna 1912 Nová Cerekev – 3. prosince 1952 věznice Pankrác, Praha[2]) byl český a československý politik, poválečný vysoký funkcionář Komunistické strany Československa v Brně a poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. V 50. letech 20. století oběť politických procesů.

Biografie

Narodil se v Nové Cerekvi jako třetí dítě v židovské rodině podnikatele Emila Šlinga.[3] Vystudoval německojazyčné gymnázium v Teplicích, kde žil v dětství. Navštěvoval Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, ale školu nedokončil, protože ve 30. letech odešel jako dobrovolník bojovat v řadách Interbrigád do španělské občanské války. Zde působil jako vojenský lékař. Za druhé světové války působil v exilu v Londýně, kde mimo jiné prosadil zavedení Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu, na památku událostí ze 17. listopadu 1939 v Protektorátu. V exilu zastával post tajemníka hnutí Mladé Československo.[4]

Po válce se podílel na politickém životě v Brně i na celostátní úrovni. V letech 1945–1949 byl krajským politickým tajemníkem Krajského výboru KSČ, v letech 1949–1950 dokonce vedoucím krajským tajemníkem KV KSČ a v letech 1945–1950 byl i členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do ÚV KSČ byl kooptován 29. listopadu 1945 a následně ve funkci potvrzen na VIII. sjezdu KSČ a IX. sjezdu KSČ. Jeho aktivita před parlamentními volbami v roce 1946 ovšem byla kritizována (KSČ ve volbách v Brně zaostala za očekáváním i celorepublikovými čísly). Reputaci strany uškodil postup zvolený Šlingem v souvislosti s aférou okolo majora Vladimíra Šoffra (na zákaz Šoffrovy vysokoškolské přednášky v únoru 1946 iniciovaný komunisty reagovali studenti demonstracemi, následně došlo k protidemonstracím komunistických dělníků včetně fyzického napadání studentů). Šling se angažoval i v událostech okolo únorového převratu v roce 1948, kdy působil jako předseda krajského Akčního výboru Národní fronty. Dobovými pozorovateli byl popisován jako temperamentní, ambiciózní, panovačný, neústupný, ale zároveň disciplinovaný, precizní a schopný organizátor. Zasadil se o zřízení Pionýrského domu v Brně-Lužánkách. V roce 1949 byl iniciátorem akce Mládež vede Brno, kdy mladí političtí aktivisté na tři dny převzali řízení města, aby tak ukázali nadšení mládeže pro politiku KSČ.[4][5][6]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ[8] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Brno. Na poslaneckém postu setrval jen do října 1950, kdy rezignoval. Místo něj nastoupil jako náhradník Josef Paleček.[9]

Jeho kariéra skončila v roce 1950. V listopadu 1950 byl vyloučen z ÚV KSČ (vyloučení ÚV KSČ potvrdil v únoru 1951). Byl totiž jedním z obžalovaných v procesu se Slánským. Byl odsouzen k smrti a popraven na Pankráci. V roce 1963 se posmrtně dočkal rehabilitace.[4][5][10]

V listopadu 1941 se oženil s Marianou Wilbrahamovou[11] (5. 3. 1913 Nový Zéland – 22. 6. 2010 Londýn). Britská manželka byla po zatčení svého manžela dva roky ve vazbě, až po dvou letech viděla své syny, kteří byli mezitím v dětském domově. Po propuštění se musela přestěhovat do severovýchodních Čech, kde pobývala až do roku 1956. Z Československa definitivně odešla v roce 1970. Napsala knihu o svém věznění Truth Will Prevail (Pravda zvítězí). Její syn Jan byl v Československu zatčen a vyhoštěn do Británie v roce 1972, syn Karel podepsal Chartu 77 a emigroval do Británie v roce 1984.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KOSATÍK, Pavel. Tigrid, poprvé : průvodce osudem inteligentního muže ve dvacátém století. 1. vyd. Praha: [s.n.] ISBN 978-80-204-2026-8. S. 53, 133, 345. 
  2. ↑ Otto Šling [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Židovská matrika Pelhřimov, matrika narozených 1895-1939, strana 41, řádek 50, dostupné online Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..
  4. ↑ a b c Otto Šling [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1140. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1245. 
  11. ↑ https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1204/116-121.pdf Karel Šling: Otto Šling – příběh jednoho komunisty
  12. ↑ http://denikreferendum.cz/clanek/4906-zemrela-zena-otty-slinga-popraveneho-v-procesu-se-slanskym Zemřela žena Otty Šlinga, popraveného v procesu se Slánským

Literatura

  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online. 
  • ŠLINGOVÁ, Marian. Truth Will Prevail. London: Merlin Press, 1968. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Otto Sling 1912 1952.jpg
Otto Šling, také Ota Šling, vlastním jménem Otto Schling (* 24. srpna 1912 Nová Cerekev – 3. prosince 1952 věznice Pankrác, Praha) byl český a československý politik, poválečný vysoký funkcionář Komunistické strany Československa v Brně a poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. V 50. letech 20. století oběť politických procesů. Foto před rokem 1951.