Otto Šmidt

Otto Juljevič Šmidt
Otto Juljevič Šmidt (1938)
Rodné jméno	Отто-Фридрихъ-Юліусъ Юльевичъ Шмидтъ
Narození	18.jul. / 30. září 1891greg. Mogilev
Úmrtí	7. září 1956 (ve věku 64 let) Moskva
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov (55°43′29″ s. š., 37°33′15″ v. d.)
Národnost	baltští Němci
Alma mater	Fyzikálně-matematická fakulta Kyjevské univerzity (do 1913) Druhé kyjevské gymnázium
Povolání	astronom, matematik, objevitel, politik, vysokoškolský učitel, fyzik, státník, psychoanalytik, geofyzik, geograf a cestovatel
Zaměstnavatelé	Imperátorská univerzita svatého Vladimíra (1916–1917) Lomonosovova univerzita (1923–1930) Hlavní správa Severní mořské cesty (1932–1939) Ruská akademie věd (od 1935) Ústav zemské fyziky O. J. Šmidta Ruské akademie věd (1939–1949)
Ocenění	Leninův řád (1932, 1937 a 1953) Řád rudé hvězdy (1934) Hrdina Sovětského svazu (1937) Řád rudého praporu práce (1937 a 1945) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 … více na Wikidatech
Politické strany	Ruská sociálně demokratická dělnická strana (do 1918) Komunistická strana Sovětského svazu (od 1918)
Choť	Věra Fjodorovna Janická
Děti	Sigurd Ottovič Šmidt
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Juljevič Šmidt, uváděn též jako Otto Juljevič Schmidt, rusky Отто Юльевич Шмидт (18. září^jul./ 30. září 1891^greg., Mogilev – 7. září 1956, Moskva)^[1] byl běloruský a sovětský matematik, astronom, geofyzik, filozof, jazykovědec, encyklopedista a polárník.

Velel několika sovětským polárním expedicím, například výpravě do Země Františka Josefa (1929–1930) či expedici Sever^[1]. V matematice se věnoval abstraktní teorii grup, aplikoval ji v topologii a také v teoretické fyzice.^[2][3] Zabýval se rovněž kosmologií – zformuloval zcela novou teorii vzniku sluneční soustavy.^[4]

Život

Narodil se na území dnešního Běloruska (tehdy Ruská říše) do německo-lotyšské rodiny. Studoval na gymnáziu v Mogilevu a Kyjevě, které ukončil v r. 1909 zlatou medailí. Vystudoval matematiku na univerzitě v Kyjevě, kde působil od r. 1913 až do Říjnové revoluce. Věnoval se teorii grup a získal titul soukromého docenta. V r. 1916 publikoval monografii Abstraktní teorie grup (Абстрактная теория групп). Po r. 1917 se zapojil do politického života, byl jedním z hlavních tvůrců systému sovětské vědy. V r. 1920 se vrátil k pedagogické práci a byl jmenován profesorem Moskevské univerzity. V letech 1924–1941 byl hlavním redaktorem Velké sovětské encyklopedie. V r. 1927 byl na vědeckém pobytu na univerzitě v Göttingenu, kde se zabýval problémy moderní algebry a napsal jednu ze svých nejlepších prací pojednávající o teorii grup.^[5] V r. 1928 se zúčastnil první sovětsko-německé expedice organizované Akademií věd SSSR, jejímž cílem bylo prozkoumat nejvyšší vrcholy západní části pohoří Pamír. V r. 1929 založil katedru vyšší algebry fyzikálně-matematické fakulty Moskevské univerzity, kterou vedl až do r. 1949.

V letech 1930-1934 vedl arktické expedice na parnících Sedov, Sibirjakov a Čeljuskin,^[1] jejichž cílem bylo prokázat, že po severní námořní cestě je možné proplout z evropské části Sovětského svazu až na Dálný východ. Při poslední plavbě se parník Čeljuskin v únoru 1934 dostal v Čukotském moři do sevření ledových ker a potopil se. Posádka a cestující v počtu 104 osob se stačila přemístit s potřebnými zásobami na led, odkud byli během března a dubna letecky transportováni na pevninu. ^[6]V posledních dnech pobytu na kře Šmidt těžce onemocněl a musel být převezen do nemocnice ve městě Nome na Aljašce. V letech 1932 - 1938 byl Otto Šmidt náčelníkem hlavní správy Severní mořské cesty.

V letech 1939–1942 byl místopředsedou Akademie věd Sovětského svazu.^[7] Věnoval se vědecké činnosti v oblasti matematiky, geofyziky a kosmogonie. Z jeho popudu byl v r. 1938 zřízen Ústav teoretické geofyziky, který Otto Šmidt řídil až do r. 1948, jeho odděleni vzniku Země až do posledních let svého života. V posledních patnácti letech svého života se velmi intenzivně zabýval otázkami kosmogonie, a to zejména vypracováním nové hypotézy o vzniku Země a planet.^[5]

Otto Šmidt byl třikrát ženatý, měl 3 syny: Vladimíra (1920–2008), Sigurda^[1] (1922–2013) a Alexandra (1934–2010). Zemřel 7. září 1956 v Moskvě a je pochován na Novoděvičím hřbitově.

Ocenění

Otto Schmidt byl za svou práci 27. června 1937 vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu,^[1] třikrát obdržel Leninův řád a řadu dalších vyznamenání a ocenění. Jeho jméno nese Šmidtův ostrov v Karském moři, poloostrov na pobřeží Čukotského moře a nedaleké sídlo městského typu, Mys Šmidta v Čukotském autonomním okruhu, mys Shmidt Point v Antarktidě, stejně jako jej nesl geofyzikální institut Sovětské akademie věd.

Na jeho počest byl pojmenován asteroid, který objevila v roce 1948 sovětská astronomka Pelageja Fjodorovna Šajn – (2108) Otto Schmidt.^[8]

Měsíční kráter Schmidt nese jméno Otto Šmidta, německého astronoma J. F. J. Schmidta a německého optika Bernharda Schmidta.

První sovětský ledoborec užívaný pro vědecký výzkum, který byl spuštěn na vodu v roce 1979, nesl jméno Otto Schmidt.^[9]

Šmidtovo jméno nesou ulice v Mogilevu, Lipecku a Kyjevě. Od roku 1995 uděluje Institut fyziky Země Ruské akademie věd „Cenu Otto Šmidta“ za významný základní výzkum v Arktidě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Otto Schmidt na anglické Wikipedii, Otto Juljewitsch Schmidt na německé Wikipedii a Шмидт, Отто Юльевич na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Juljevič Šmidt na Wikimedia Commons
• Nekrolog v časopise Pokroky matematiky, fyziky a astronomie