Otto Brandis

Otto hrabě Brandis
Erb rodu Brandisů
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí
Ve funkci: 1905 – 1907
Předchůdce	Alexander Okolicsányi
Nástupce	Christoph Wydenbruck
Rakousko-uherský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci: 1902 – 1905
Předchůdce	Josef Wodzicki
Nástupce	Albert Eperjesy
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci: 1895 – 1902
Předchůdce	Emil Gödel-Lannoy
Nástupce	Albert Eperjesy
Narození	3. prosince 1848 Innsbruck
Úmrtí	8. srpna 1929 (ve věku 80 let) Lana
Titul	hrabě
Profese	diplomat, politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto hrabě Brandis (Otto Graf von Brandis) (3. prosince 1848, Innsbruck, Rakousko – 8. srpna 1929, zámek Brandis, Lana, Tyrolsko, dnes Itálie) byl rakousko-uherský diplomat ze staré šlechtické rodiny. V diplomatických službách od roku 1871, později byl rakousko-uherským vyslancem v několika evropských zemích, naposledy v Nizozemí (1905–1907).^[1][2]

Byl potomkem staré šlechtické rodiny z Tyrolska,^[3] pocházel z početného potomstva hraběte Ferdinanda Brandise (1819–1904) a jeho manželky Sophie, rozené hraběnky Fünfkirchenové (1829–1904), narodil se jako druhorozený syn.^[4] Od roku 1871 působil v diplomatických službách a vystřídal nižší posty na řadě vyslaneckých úřadů (Drážďany, Mnichov, Řím, Stuttgart, Athény, Istanbul, Bern, Bělehrad, Haag). V letech 1891–1895 byl velvyslaneckým radou diplomatického zastoupení u Svatého stolce. Poté byl rakousko-uherským vyslancem v Lisabonu (1895–1902)^[5][6] a ve Stockholmu (1902–1905),^[7] kde měl zároveň v kompetenci diplomatické styky s Norským královstvím.^[8] Svou diplomatickou dráhu zakončil jako vyslanec v Haagu (1905–1907),^[9] poté ještě několik let setrval ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí, penzionován byl v roce 1911.

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1878 jmenován c. k. komořím^[10] a jako vyslanec v Haagu obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[11] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[12][13] Po úmrtí staršího bratra Ferdinanda (1847–1917) převzal v Tyrolsku čestnou hodnost dědičného nejvyššího komorníka nad stříbrem, kterou užíval do zániku monarchie v roce 1918.^[14]

• Řád železné koruny III. třídy (1887)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1903)
• Řád železné koruny I. třídy (1907)

• velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
• velkokříž Řádu Kristova (Portugalsko)
• komtur Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• komtur Řádu Pia IX. (Papežský stát)
• velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko)
• komtur Oranžsko-nasavského řádu (Nizozemsko)
• Řád Takova II. třídy (Srbsko)
• Řád württemberské koruny I. třídy (Württembersko)

V roce 1875 se oženil s Marií Athénais hraběnkou von Schönborn-Wiesentheid (1840–1918),^[15] která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[16] Měli spolu jediného syna Ferdinanda (1876–1918), který sloužil v armádě a zastával také nižší posty v diplomacii. Ottův švagr baron Karl von Franckenstein (1831–1898) byl též rakousko-uherským diplomatem a vyslancem v několika zemích.

• Otto Brandis in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online