Otto František Babler

Otto František Babler
Narození26. ledna 1901
Zenica
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. února 1984 (ve věku 83 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníknihovník, spisovatel, překladatel, básník, vydavatel, romanista a bibliofil
Témataknihovna, romanistika, překlad a bibliofilie
OceněníCena města Olomouce (1998)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otto František Babler (26. ledna 1901 Zenica, dnešní Bosna a Hercegovina24. února 1984 Olomouc), původním jménem Otto Franjo Babler, byl český překladatel, spisovatel, básník, literární historik, knihovník, kulturní publicista a polyglot.

Životopis

Otec pocházel z německo-slovinské rodiny, matka byla Češka. Babler vychodil obecnou školu v Prijedoru a v Sarajevu,[1] poté studoval na reálném srbochorvatském gymnáziu v Sarajevu.[2] V roce 1915 se jako válečný běženec s matkou dostává na Moravu[3] a dokončuje své středoškolské vzdělání na německém reálném gymnáziu v Olomouci, na němž maturoval v roce 1919.[2]

V roce 1928 (12.9.1928 v Tasově okr. Velká Bíteš za svědka mu byl Jakub Deml) se oženil a natrvalo přestěhoval do Samotišek pod Svatým Kopečkem u Olomouce, kde je na jeho počest pojmenováno náměstí.

Je jedním z nejplodnějších českých překladatelů (asi 4 000 překladů). Překládal ze slovinštiny, srbocharvátštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny a z češtiny do němčiny i angličtiny. Centrem jeho pozornosti byla spiritualistická, náboženská a folkloristická tvorba. V letech 19261946 vydával edici Hlasy, v níž v bibliofilské úpravě uváděl své překlady Rilkeho, Blakeho, Claudela, Bubera a dalších.[2]

V letech 1935–48 byl knihovníkem Obchodní komory v Olomouci, v letech 1948–1956 knihovníkem Univerzitní knihovny. Mimo to v letech 1946–56 vedl na obnovené olomoucké univerzitě cvičení ze srbochorvatštiny. Od roku 1956 žil jako nezávislý spisovatel. Bablerovým životním dílem je překlad Dantovy Božské komedie,[1][4][5] který přeložil společně s Janem Zahradníčkem.[2][6] Vysoko ceněn je také jeho překlad Máchova Máje do němčiny.

Ukázka

První čtyři sloky prvého zpěvu prvního oddílu Božské komedie – Pekla:

I. Peklo Zpěv prvý

1 Kde v půli život náš je se svou poutí,
2 procházet bylo mi tak temným lesem,
3 že pravý směr jsem nemoh' uhodnouti
4 Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem
5 probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý,
6 že na to dosud vzpomínám jen s děsem.
7 Snad ani smrt tak hořce neotráví
8 Však dospěl jsem tam k všeho dobra středu,
9 a proto vypovím vše bez obavy.
10 Jak jsem tam vešel, říci nedovedu,
11 neboť mi sen v těch místech oči sklížil,
12 až pravá cesta zmizela mi vpředu.

Dílo

Vlastní

  • Jak jsem překládal Havrana, 1931

Překlady

z němčiny

z angličtiny

z francouzštiny

  • Gustav Flaubert: Legenda o sv. Juliánu Pohostinném (1927)
  • Pověsti sladké Francie
  • Paul Claudel: Svaté obrázky z Čech, Krystal Olomouc (1945), ilustrace Antonín Marek Machourek

ze staré franštiny

  • Kejklíř matky Boží: Starofrancouzská legenda (1924)

z italštiny

ze srbochorvatštiny

  • Travnická kronika (1958)

z latiny

  • Ve svátek svatého Cyrila a Metoděje (In festo SS. Cyrilli et Methodii, 1937, ilustroval Vojmír Vokolek)

z dalších jazyků

  • Legendy ukrajinské
  • Srbské legendy
  • Ethiopské legendy
  • Jeníček usmrkanec: Bretoňská národní píseň (Praha 1929, Picka)
  • Marie po poli kráčela... sbírka lidové mystiky (1927)
  • Estonské hádanky. Venkov 31, 1936, 102, s. 12.
  • Estonské národní hádanky. Venkov 21, 1926, 73. s. 8.
  • Finské národní hádanky. Venkov 24, 1929, 216, s. 9.

překlady z češtiny do němčiny

překlady z češtiny do angličtiny

Reference

  1. a b Lexikon české literatury 1, Praha : Academia 1985, s. 107
  2. a b c d Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 10)
  3. Archivovaná kopie. sck.sdruk.cz [online]. [cit. 2008-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. Archivovaná kopie. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2011-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-15. 
  5. http://sck.sdruk.cz/record?id=[nedostupný zdroj]
  6. Podíl komunistickým režimem krutě pronásledovaného Zahradníčka zůstal nejprve zcela utajen, později Babler snižoval zásluhy již zesnulého Zahradníčka a tvrdil, že provedl pouze nepříliš významné opravy textu. Zachovaná kopie Zahradníčkových oprav ovšem ukazuje něco jiného. Odborníci, kteří je posuzovali (František Křelina, Bedřich Fučík, Jan Vladislav, Jan Zábrana), se shodli na tom, že Zahradníčkův podíl byl zásadního charakteru. Jan Vladislav ve svém posudku napsal: „Zahradníčkovy úpravy hleděly vytvořit z Bablerova značně zastaralého textu text živý, modernější a dramatičtější (...) do značné míry přispěl i k projasnění smyslu Dantovy skladby.“; viz Radovan Zejda: Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka, Sursum 2004, ISBN 80-7323-077-1, str. 191-193

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“