Otto Lackovič
| Otto Lackovič | |
|---|---|
| Narození | 5. dubna 1927 Hlohovec,  Československo |
| Úmrtí | 4. února 2008 (ve věku 80 let) Praha, Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Lackovič (5. dubna 1927 Hlohovec – 4. února 2008 Praha) byl slovenský herec působící od 50. let v Praze.
V mládí působil v divadlech v Nitře, Michalovcích, Prešově a Žilině. Od roku 1955 hrál v pražském Divadle satiry, přejmenovaném pak J. Werichem na Divadlo ABC, které přešlo v roce 1962 do svazku Městských divadel pražských a zde pak zůstal v angažmá až do roku 1991.[1]
Objevil se v téměř 130 filmech, i když většinou jen v malých rolích. Obvykle ztvárňoval temperamentní a nebojácné postavy, často z okraje společnosti (zločince, blázny). Díky své snědší tváři býval též obsazován do rolí cikánů (např. v seriálu Chalupáři). Diváci jej znají také z prostředí dabingu, většinou v záporných rolích jako např. padouch Rollins ze ságy Vinnetou. Natáčel prakticky až do smrti, naposled se objevil v seriálu Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008).[2]
Jako herec vynikal svým smyslem pro humor, karikaturu a nadsázku.
Role, výběr
Divadelní role
- 1957 V+W: Balada z hadrů, Student, Francois Villon, Divadlo ABC, režie Ján Roháč
- 1962 Thornton Wilder: Paní Dolly, dohazovačka, Ambrož Kemper, Divadlo ABC, režie Ladislav Vymětal
- 1966 Alec Coppel: Hraběte jsem zabil já!, Mullet, Divadlo ABC, režie František Miška
Filmové a televizní role (výběr)
- 1954 Stříbrný vítr
- 1955 Jan Žižka
- 1956 Proti všem
- 1959 105% alibi
- 1963 Ikarie XB 1 (ve verzi pro americkou distribuci uveden jako Otto Lack)
- 1963 Smrt si říká Engelchen
- 1967 Markéta Lazarová
- 1969 Zabil jsem Einsteina, pánové...
- 1971 Vražda v hotelu Excelsior
- 1974 Trofej neznámeho strelca
- 1974 Noc oranžových ohňů vězeň Jeřábek
- 1975 Chalupáři
- 1976 30 případů majora Zemana
- 1980 Nevera po slovensky
- 1983 Sestřičky
- 1984 Fešák Hubert
- 1985 Synové a dcery Jakuba skláře
- 1988 Rodáci
- 1992 Trhala fialky dynamitem
- 1993 Nesmrtelná teta
- 1994 Bylo nás pět
- 1996 Bumerang
- 2001 Četnické humoresky
Odkazy
Reference
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Otto Lackovič. csfd.cz [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online.
Literatura
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 23, 72, 117, 191, ISBN 80-7243-121-8
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Podpis českého herce Otto Lackoviče (1984)