Otto Rádl

JUDr. Otto Rádl
Narození14. dubna 1902
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. dubna 1965 (ve věku 63 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípřekladatel, novinář, filmový kritik a advokát
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otto Rádl (14. dubna 1902 Žižkov[1] – 28. dubna 1965 New York) byl český advokát a filmový kritik, spisovatel a novinář, autor scénářů, divadelních her a písňových textů, překladatel z francouzštiny a němčiny.

Život

Narodil se na Žižkově v rodině revidenta c. k. státních drah Bedřicha Radla (1869–??) a jeho manželky Anny, rozené Endrsové (1874–??), měl mladšího bratra Bedřicha.[2]

V letech 1922–5 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. [3] Ve dvacátých letech 20. století vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy.[4]

Koncem třicátých let 20. století (od roku 1937) byl nejprve dopisovatelem Lidových novin v Londýně, později emigroval do USA.[5][6]

Jeho manželka byla o tři roky mladší Lucie Rádlová, původem Ruska.[7]

Dílo

Divadlo

Se svými spolužáky z konzervatoře vystupoval v holešovické Legii malých. V letech 1932–1933 pracoval v kabaretu Červené eso, kde konferoval. [8] Byl krátce členem Osvobozeného divadla (odešel však s J. Kopeckým, bratry Trojanovými a svým bratrem Bedřichem [9]) a později spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana. [10]

Výběr divadelních rolí:

  • 1923 Jiří Frejka: Kithairon, Legie malých v Měšťanské besedě, režie Jiří Frejka (Otto Rádl navrhl a osobně zhotovil výpravu) [11]
  • 1925 František Langer: Periferie, role: Mladý muž, Osvobozené divadlo, režie Bedřich Rádl (Otto Rádl provedl také výpravu) – Jednalo se o první vystoupení části souboru pod jménem Osvobozené divadlo dne 17. října 1925 v Teplicích-Šanově;[12] druhá část souboru Osvobozeného divadla vystoupila tentýž den v Bratislavě [13]

Film

  • Herec: 1932 Zlaté ptáče (role host). 1931 Kariéra Pavla Čamrdy (role slepý zpěvák)
  • Režie: 1936 Žijeme 1937
  • Autor námětu: 1932 Růžové kombiné
  • Scenárista: 1933 V tom domečku pod Emauzy, 1932 Zlaté ptáče
  • Zpěvák: 1931 Kariéra Pavla Čamrdy
  • Texty písní k filmům: 1929 Erotikon (slova k tangu Ita Rina, hudba Erno Košťál, režie Gustav Machatý[14]), 1932 Růžové kombiné, Zlaté ptáče, (píseň Kdybych se nenarodil, hudba a zpěv: Emil František Burian, nahrávka Supraphon)

Novinář

  • V letech 1925–26 redigoval divadelní revue Komedia a v letech 1930–31 filmovou revue Studio.
  • V letech 1930–34 byl filmovým referentem deníku České slovo,
  • Od roku 1934 byl spoluredaktorem Peroutkovy Přítomnosti.[15]
  • Byl dramaturgem a tiskovým šéfem společnosti Paramount Pictures. [16]

Překlady a vlastní publikace

  • Salambo (autor Gustave Flaubert, přeložil Otto Rádl; V Praze, Otakar Štorch-Marien, 1930) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Dvacáté století, co dalo lidstvu, výsledky práce lidstva XX. věku [sborník pokroku současného lidstva, Díl VIII – Nové směry a proudy; člen redakčního kruhu; Praha, Vl. Orel, 1934)
  • Vůdcové Evropy (autor Emil Ludwig, přeložil Otto Rádl; Praha, Josef R. Vilímek, 1934, 1935)
  • První československý sborník pro film a divadlo 1935 = Erstes tschechoslowakisches Lexikon für Film und Bühne (Redaktor Otto Rádl; Praha, G. Vredenburg, 1935)
  • The development of modern graphic arts in Czechoslovakia(autor Otto Radl; New York, Czechoslovak Government Information Service, 1944)
  • Plukovník Bramble mlčí (autor André Maurois, přeložil Otto Rádl; Praha, Julius Albert, 1947)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika narozených, sv. Prokop, 1889-1902, snímek 359, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 504, obraz 43
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 513
  4. ↑ Čeští filmoví publicisté: Otta Rádl. sites.google.com [online]. [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16. 
  5. ↑ Noviny a novináři v ČSR/Denní tisk. Tisk a novináři. 1/1937-1938, s. 25. Dostupné online. 
  6. ↑ Čeští filmoví publicisté: Otta Rádl. sites.google.com [online]. [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16. 
  7. ↑ Sčítání lidu 1940, Los Angeles: Lucia Radl
  8. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 29, ISBN 80-7008-107-4
  9. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 382, ISBN 80-7008-107-4
  10. ↑ http://www.vlastaburian.webz.cz/DVB.html
  11. ↑ Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347
  12. ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, část Vest Pocket Revue, str. 25, ISBN 978-80-7304-099-4
  13. ↑ Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 348
  14. ↑ Databáze NK ČR: zobrazení záznamu Košťál, Arnošt: Ita Rina
  15. ↑ Např. Archiv 1936, Otto Rádl: Polemiky, které udávaly směr. Přítomnost. 8. 1. 1936, s. 10–13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21.  Archivováno 21. 9. 2016 na Wayback Machine.
  16. ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  442

Literatura

  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146, 513
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  442
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 29, 382, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 606, 607
  • heslo Otto Rádl. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek V/1. S. 331.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)