Otto Tomský

RNDr. Ing. Otto Tomský
Otto Tomský v civilním obleku jako ředitel VTD
Rodné jméno	Otto Taussig
Narození	7. září 1890 Sedlec; Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. března 1944 (ve věku 53 let) koncentrační tábor Auschwitz II – Birkenau; Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	zavražděn v plynové komoře
Bydliště	Černošice
Alma mater	Vysoká škola technické v Zürichu; Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Povolání	voják z povolní (důstojník); velitel a ředitel VTD v Praze
Zaměstnavatel	prvorepubliková československá armáda
Titul	RNDr. Ing.; brigádní generál (in memoriam)[1]
Ocenění	doktor technických věd České vysoké školy technické v Brně (in memoriam)
Rodiče	Bedřich Taussig; Marie Taussigová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Tomský, někdy uváděn jako Ota, Oto, rodným příjmením Taussig (7. září 1890 Sedlec – 7. března 1944 nacistický koncentrační tábor Auschwitz II – Birkenau)^[1] byl důstojník prvorepublikové československé armády, který v letech 1924 až 1939 zastával funkci velitele (a ředitele) Vojenských telegrafních dílen (VTD) v Praze. Otto Tomský se podílel na výzkumu a vývoji první československé malé zákopové vojenské rádiové stanice „TRD“ (vzor 23). Vojenské telegrafní dílny Praha se staly základní prvorepublikovou platformou výzkumu a vývoje československé národní vojenské elektroniky. (Po druhé světové válce na činnost VTD navázal Vojenský technický ústav elektroniky.)

Otto Tomský se narodil 7. září 1890 v Sedlci u Kutné Hory do rodiny správce Bedřicha Taussiga a jeho manželky Marie Taussigové.^[2] Středoškolské studium absolvoval na vyšším reálném gymnáziu v Kutné Hoře. Následovalo studium na vysoké škole technické ve švýcarském Zürichu (Ing.) a v Praze, kde byl 30. června 1923 promován a získal titul doktora přírodních věd (RNDr.) na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.^[3][2] V rámci závěru studia složil 22. června 1923 vedlejší rigorózní zkoušku z filozofie exaktních věd a dne 26. června 1923 složil hlavní rigorózní zkoušku z aplikované a experimentální fyziky (téma závěrečné práce: "Radiotelefonie změnou intenzity topného proudu lampy elektronové").^[2]

Profesní uplatnění nalezl Otto Tomský v prvorepublikové československé armádě. Když přednosta 21. (telegrafního) oddělení Ministerstva národní obrany (MNO) a velitel telegrafního vojska plukovník Josef Dvořák zakládal (z pozice nadřízeného orgánu) v květnu 1923 v Praze Vojenské telegrafní dílny (VTD), stal se štábní kapitán RNDr. Ing. Otto Tomský prvním ředitelem (a velitelem) této organizace.^{[4][p. 1]} Tuto funkci vykonával po celou dobu existence VTD tj. od roku 1924 až do německé okupace Čech a Moravy nacistickou armádou v březnu 1939. (Během této doby byla jeho hodnost postupně zvyšována, takže v roce 1939 končil svoje působení v Němci „rozpouštěné“ čs. armádě s vojenskou hodností plukovníka.)

Pamětníci na RNDr. Ing. Otto Tomského vzpomínali jako na erudovaného vědeckého pracovníka a odborníka, který se např. sám podílel na vývoji a konstrukci první československé vojenské rádiové stanice „TRD“ (někdy označované jako „TRD-I“).

Jedním z prvních výsledků výzkumné a vývojové činnosti nově vznikajících VTD bylo osm kusů malých zákopových radiových stanic „TRD“ určených pro zářijové armádní manévry v roce 1923.^[5] Jednalo se vůbec o první výrobek takovéhoto druhu a určení v Československu.^[5] Radiostanice byla pojmenována podle počátečních písmen příjmení svých tvůrců (řešitelů):^[6]

• T: štábní kapitán RNDr. Ing. Otto Tomský – ředitel VTD;
• R: štábní kapitán Ing. Jan Racek – zakladatel a vedoucí provozu (výroby) VTD;
• D: nadporučík Karel Deyl – absolvent Vysoké školy radiotelegrafní v Paříži, zakladatel a vedoucí laboratoří VTD.^[5]

Při vojenských manévrech v prostoru poblíž Poličky se tento typ radiostanic osvědčil nejen svojí funkčností, ale hlavně jednoduchou obsluhou.^[5] Výrobek obstál v konkurenci s obdobnými zahraničními vzory a československá armáda si u VTD objednala sériovou výrobu těchto radiostanic pod označením „vzor 23“ (později pak její modernizovaná verze z roku 1928 nesla označení „vzor 28“)^[7][5] (Trojice výzkumníků a vývojářů Tomský – Deyl – Racek sehrála rozhodující roli v pozdějších dějinách VTD.^[6]) Dlouhovlnná vojenská radiová stanice TRD pracovala v pásmu od 500 do 1000 kHz ve dvou přepínatelných rozsazích.^{[p. 2]} Při čelním pohledu se v její pravé části nacházel vestavěný vysílač „RV-1“, v levé části skříně radiového kompletu pak přijímač „RP-1“. Aby se předešlo vzájemnému vysokofrekvenčnímu ovlivňování přijímače vysílačem za provozu, bylo možno jednu z komponent z konstrukce radiové skříně vyjmout a tento „modul“ tak mohl (patřičně vzdálen od skříně) pracovat samostatně. ^{[5][p. 3]}

V osobním životě byl Otto Tomský skromný; jako ředitel VTD v hodnosti plukovníka měl pobírat hodnostní (plukovnický) plat navýšený o složku platu za vykonávání ředitelské funkce, na kterou si ale nečinil nárok. Jako důstojník československé armády pomáhal i civilnímu vysokému školství. Krom jiného vykonával funkci člena komise pro státní zkoušky elektroinženýrského oboru na brněnské technice.^[4]

Po nastolení protektorátu (po 15. březnu 1939) se německá represe proti českým vlastencům nevyhnula ani řadě příslušníků Vojenských telegrafních dílen. Rasový původ přivedl plukovníka Otto Tomského před povinnost nástupu k deportaci do Malé pevnosti Terezín. (Za protektorátu bydlel v Černošicích, ale pro transport se musel registrovat na Zbraslavi.) Dne 12. září 1942 byl transportem „Bg“ pod číslem 331 deportován z Prahy do Terezína. Odtud pak dne 6. září 1943 transportem „Dm“ pod číslem 3258 do nacistického koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau, kde 7. března 1944 zahynul v plynové komoře.^[9][10]

Za svůj podíl na rozvoji československé radiotechniky byl RNDr. Ing. Otto Tomský jmenován in memoriam doktorem technických věd České vysoké školy technické v Brně.^[4] Byl také (in memoriam) povýšen z hodnosti plukovníka do hodnosti brigádního generála.^[1]

• Radiostanice TRD
• 
  Prototyp radiové stanice
• 
  Přemísťování radiového kompletu (tři muži)
• 
  Rozvinutí a použití při výcviku v poli

• Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob

• Vojenské telegrafní dílny
• Josef Dvořák
• Vojenský technický ústav elektroniky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Tomský na Wikimedia Commons
• 100 let spojovacího vojska [online]. Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha [cit. 2023-07-17]. (materiály k výstavě). Dostupné online.